Anotace:Studentská inscenace překladu, který vznikl jako překlad dramatický, tedy se zřetelem ke skutečnosti, že překládané dílo původně určeno primárně nikoli k tichému čtení, ale k divadelní prezentaci. Inscenace provedená amatérskými herci za dramaturgické supervize odbornice na antické divadlo scénograficky vychází z dobového kontextu: scénu tvoří plochá kulisa táhnoucí se přes celý zadní horizont, která představuje - v souladu s inscenačními konvencemi palliáty - budovy, před nimiž se děj komedie odehrává (zleva dům kuplíře, chrám boha lékařství Asklépia a dům bankéře). Kostýmy jsou rovněž v antikizujícím stylu, pouze s drobnými vtipnými anachronismy (např. otrokova síťovka s nákupem nebo kuplířova francouzská hůl omotaná hadem, symbolem Asklépia). Herecké pojetí postav zhruba odpovídá hereckým konvencím comedie dell'arte, která se plautovské komedii do jisté míry podobá. Některé úseky jsou, stejně jako v originále, zpívané.Režijně-dramaturgická koncepce se snaží postihnout základní znaky originálního textu, tedy kombinaci fixovanosti a improvizovanosti divadelního tvaru, zcizovací efekty (např. připadá postava Referencie Podčarové, personifikované poznámky pod čarou), fyzické i jazykové komično a metatextovost (odkazy na Plauta jako autora textu, modernizovaná postava choréga, upozorňování na konvence římského práva atd.).Premiéra se uskutečnila v univerzitním kině Scala, další reprízy na ústavech klasických studií v České republice a na Slovensku, na Letní škole klasických studií atd.EP
Stručná charakteristika inscenace: Inscenace uvedená těsně po osvobození země od nacismu byla podle všech dostupných svědectví prodchnuta nadšením ze znovunabyté svobody. Ne všechny recenze však způsob, jakým se toto nadšení projevovalo, hodnotily kladně. Inscenace byla jako jedna z mála provedení Pseudola na českých jevištích aktualizována a po výtvarné stránce přesazena do 20. století, do současnosti tvůrců (viz fotografie herců v kostýmech). Byla zřejmě velmi důkladně promyšlena po pohybové stránce a rozehrána široce po celém prostoru jeviště, který byl protažen i do prvních řad hlediště. Byl tak zároveň posílen vztah mezi obecenstvem a herci na jevišti, jakási potutelná spřízněnost, jež umožňovala realizovat společenskokritické téma inscenace: výsměch měšťákům, zbohatlíkům, společenským parvenus. Zintenzivnila i význam narážek na období nacistické okupace, zejména potleskem na otevřené scéně odměněný výstup Otakara Dadáka, když jako Simia pochodoval paradeschrittem ve vysokých holínkách po scéně. Herecký projev byl obecně hodnocen jako živý a plnokrevný, občas však jako příliš neukázněný a nesjednocený. Režisér R. Walter interpretoval postavy jako výrazné typy odpozorované ze skutečnosti, a tak se přiblížil Frejkově pojetí komediálního herectví založeného na principu commedie dell’arte (viz Frejkovu knihu Smích a divadelní maska). AS