Autor přítomného článku sumarizuje českou mediální diskusi k výročí cyrilometodějské mise v roce 2013 a ukazuje na její ideologický charakter, modernizaci a aktualizaci a slabou míru historicity. Mise je dominantně chápána jako negativní ve spojitosti s nebezpečím "východního" směřování českého státu a kladně se hodnotí vyhnání Metodějových žáků z Velké Moravy. Autor – v návaznosti na knihu Franka Wollmana Slovesnost Slovanů – demonstruje společnou mediteránní kolébku evropské civilizace, umělost dělení Evropy na Západ a Východ, nezbytí vyváženosti historicity a přesahu, otevřené diskuse a významu mise jako projevu původního poselství evangelií ve smyslu nenásilí, nenucení a svobody rozhodování. and The author of the present article summarizes the Czech media discussion on the anniversary of the Cyrill and Methodius mission in 2013 demonstrating its ideological character, its modernization and topicality and a low degrese of historicity. The mission is predominantly understood as negative in connection with the danger of "Eastern" drift of the Czech state and and the expulsion of Methodiuus' disciples from Great Moravia is evaluated positively. The author – in reference to Frank Wollman's book Literature of the Slavs – demonstrates the common Mediterranean cradle of European civilization, artificiality of the division of Europe into the West and the East, the necessity of the balance between historicity and transcendence, open discussion and the significance of the mission as a manifestation of the original message of the Gospel in the sense of non-violence, non-constraint and freedom of decision-making.
Autor přítomného článku se zabývá funkcí staroslověnštiny v procesu konstituování moderní literární ruštiny jako jazyka ruské literatury. Ukazuje na to, že staroslověnština je nejen páteří ruské morfologie, syntaxe a slovní zásoby, ale také speciální vrstvou s významnou poetologickou funkcí. Na uměleckých textech několik staroruských a moderních ruských literárních děl manifestuje proměny funkcí staroslověnštiny až k modernímu jazyku Puškina, dále k realismu, moderně a postmoderně jako trvalým konstitutivním komponentům ruské literatury. and The author of the present article deals with the function of Old Church Slavonic in the process of the constituting of modern standard/literary Russian as a language of Russian literature. He manifests that Old Church Slavonic is not only a backbone of Russian morphology, syntax and vocabulary, but also a special layer with a significant poetological function. Several artistic texts of old and modern Russian literary works demonstrate the modifications of Old Church Slavonic up to modern language of Pushkin, further to realism, modernism and postmodernism as a permanent constitutive components of Russian literature.