Neptun (vousy, vlající plášť) poklekl pravým kolenem na skálu a oběma rukama uchopil zezadu nahou Kainis, která zoufale zdvihá pravou ruku nahoru a odklání hlavu od Neptuna. V pozadí koně se zpřežení Neptunova vozu, které drží Tritón. Jupiter má mezi nohama vztyčený ocas stvůry, což mohla být žertovná narážka na přirození (v Němčině stejně jako v češtině vulgární výraz pro membrum virile), které v mýtu hraje klíčovou roli., Fučíková 1997#, I/271., and Spranger byl jmenován dvorním malířem císaře Rudolfa II. v roce 1581. Ztracený obraz zobrazující Neptuna a Kainis (č. 1214 z inventáře z roku 1621, asi ze série Lásky bohů) byl patrně první dílo, které umělec vytvořil po vstupu do císařských služeb. Kresba a rytina Jana Sadelera podle Sprangerovy kresby s identicky pojatou skupinou byly patrně přípravnými pracemi k tomuto obrazu. Postoj Kainis Spranger je variací na postoj Venuše z rytiny Gian Jacopa Caraglia zobrazující Venuši a Marta (1527) podle kompozice na stejné téma od Perina del Vaga začleněné do série rytin sexuálních pozic (I Modi/Způsoby), které vydal Marcantonio Raimondi (1524).
Kresba perem (19, 5 x 13, 1 cm): nahá Kybelé (koruna ve tvaru městských hradeb, z níž jí na záda spadá závoj) jde a tiskne obě ruce na ňadra, z nichž stříká mléko. Vedle Kybelé jde lev a jelen. Za Kybelé kráčí Minerva (přilba, štít, meč, antický pancíř), kopí na rameni., Fučíková 1997#, s. 89, I/280, and Kybele představuje přírodu a Minerva moudrost a vědění. Výjev byl vykládán tak, že příroda tedy lidská přirozenost vedená moudrostí a věděním je cestou k úspěchu, ale na kresbě Kybelé naopak vede Minervu. Socha Země od Ammanatiho v Bargellu (1556-61) má rovněž závoj, socha bohyně Opi od téhož sochaře ve Studiolu Frencesca I. v Palazzo Vecchio je pojatá obdobně, nemá sice závoj, ale zato má na hlavě korunu z hradeb.
Kresba perem a štětcem (22, 2 x 17, 8-18, 5 cm): Psyche u stojí lůžka spícího Amora a drží na ním ruku s lampou. Oba jsou nazí., Fučíková 1997#, I/284, and Možná přípravná skica pro obraz, ale žádný se nedochoval. Spranger ilustroval tu pasáž z Apuleiových Proměn (Zlatý osel), v níž se Psyché odhodlá prekročit zákaz a posvítit si na svého manžela-věznitele (5, 21-22).
Kresba perem (18, 6 x 14, 6 cm): Amor (toulec přes rameno) slétá s lukem a šípem v rukou., Fučíková 1997#, I/282., and Patrně list do památníku. Pojetí postavy Amora souvisí s obrazem Amor opouštějící Psyché (Oldenburg, Landesmuseum).
Kresba: Venuše (nahá, pás pod ňadry) stojí na oblaku s pravou rukou nataženou před sebe, u jejích nohou klečí Amor (toulec) a střílí dolů šíp z luku směrem, kterým Venuše ukazuje. Napravo nad oblakem hlava Amora se šípem v ruce, dole hlava foukajícího Zefyra. Nalevo nahoře párek holubic v letu.., Fučíková 1997#, I/272., and Patrně návrh na nerealizovanou nástropní malbu, obdobná kompozice jako Merkur a Junov v Bílé věži Pražského hradu.
Kresba perem (20,3 x 14 cm): Herkules (ženské šaty) přede, před ním nahá Omfalé se lví kůží na hlavě, opřená o kyj. Kyj se snaží zvednout Amor., Fučíková 1997#, I/281, and Patrně list do památníku, který podle nápisu soudě patřil Sprangerovu příteli. Kompozice mohla být odvozena z obrazu Paola Veronese, Mars a Venuše, c. 1570, MMA, New York, který byl v pražské Rudolfově sbírce. O tématu obecně srov. Exemplum: Herkules a Omfalé.
Kresba (16 x 27, 9 cm): Paridův soud, všechny tři bohyně jsou zobrazeny nahé, nalevo sedí Juno, vedle stojí Minerva (přilba, štít, oštěp), napravo Venuše se dvěma amoretti po stranách. Nahý Paris sedí uprostřed a předává jablko Venuši., Fučíková 1997#, I/270., and Kompozici Parida a Venuše Spranger převzal z Raffaelovy malby Adama a Evy na stropě Stanza della Segnatura ve Vatikánu.
Kresba: na oblacích sedí (zleva doprava, počínaje vlevo dole) nahý Apollón (luk, toulec se šípy, lyra), oblečená Juno (koruna), polonahý Jupiter (okřídlené blesky), Minerva (přilba, zbroj, kopí, štít), nahý Merkur (caduceus), nahá Venuše s Amorem, u jejího kolene želva., Lietzmann 1987#, 152nn., Fučíková 1997#, I/270., and Olympané v oblacích byly patrně přípravnou kresbou k výzdově vídeňské vily císaře Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách). Podle Lietzmanna byla tato nástropní malba ve Velkém sále nad grottou v západním rohovém rizalitu, jehož stěny byly vyzdobeny podobiznami slavných mužů a výjevy z historie habsburského rodu.