Rohové sokly sloupů zdobí Herkulovy činy, takže celá stavba spočívá na hrdinově ctnosti a nepřemožitelné síle. Na severu, západě i východě zdobí rohové sokly sloupů Herkulovy činy. Série těchto výjevů začíná na západním rohu severního průčelí, kde je zobrazen první Herkulových činů, a pokračuje nalevo i napravo od původní vchodové arkády. Směrem nalevo následoval Herkulův druhý čin, sedmý hrdinův úkol, rámuje jižní arkády na východě. Napravo od původní vchodové arkády, na severním průčelí, pokračovala série činy, které hrdina vykonal během desáté výpravy. Na západním konci jižního průčelí zobrazen Herkulův jedenáctý čin. Mýtické příběhy na soklech severního průčelí evokují antickou historii a jsou uspořádány ve správném chronologickém i topografickém pořadí. Série začíná na východě evokací trojské války a pokračuje patrně Aeneem a Latinem, tedy počátkem evropská historie Trójanů. Další dva reliéfy byly inspirovány královským a republikánským Římem. Výjevy na soklech západního průčelí evokují legendu o Alexandrovi, Vergiliovu Aeneidu a olympská božstva. Výjevy na soklech sloupů jižního a východního průčelí ilustrují Zlatý věk prostřednictvím obrázků ze života faunů a faunek., Bažant 2006#., and Výjevy na soklech sloupů byly všechny inspirovány antickou mytologií a připodobňují Ferdinanda k antickým hrdinům. Na soklech sloupů jižní a východní fasády dominují fauni evokující Zlatý věk, kdy lidé žili v harmonii s přírodou a bez válek. Byla to doba vznešená a jednoduchá, protože lidé měli všeho hojnost, aniž by k tomu potřebovali techniku a civilizaci. I společenský řád byl zachováván, aniž by bylo zapotřebí zákonů. Právě to je patrně zobrazeno na soklech sloupů nejen na jižní, ale i na východní straně Belvedéru, která byla obrácena ven z města, do neobydlené přírody za městskými hradbami. Na těchto reliéfech vidíme lidské bytosti žijící v harmonii s fauny, nymfami a kentaury, jak si lehce opatřují živobytí, baví se hudbou a tancem či se radují se svými dětmi. Na opačných stranách, na západě a na severu, je slaven Ianus a hrdinové, přinášející svými činy civilizaci a řád. Když začneme prohlídku pražského Belvedéru od vstupní arkády západního průčelí, uvidíme nejprve odkaz na předpověď velkolepé budoucnosti Říma, která vyvrcholí v posledním Jupiterově Zlatém věku doby Ferdinandovy, zatímco na jižní a východní straně návštěvník nalezne narážky na dávnou minulost a první Zlatý věk doby Saturnovy. Na sever byl kozonohý člověk uveden Dürerem, který se s ním setkal v Itálii v letech 1495--96. Severští satyři jsou však jiní než jejich italské vzory. Polozvířecí forma u nich není chápána jako projev zvířecích instinktů, ale jako důsledek větší blízkosti k přírodě. Jsou proto nevinnější než lidé, které civilizace zkazila. Tento výrazný posun byl důsledkem toho, že v záalpské Evropě byl faun identifikován s "divým mužem", který byl již v patnáctém století transformován v idealizovaného primitivního člověka. Severský faun žije v lůně přírody, daleko od světských pokušení a věnuje se hudbě a rodině, přičemž tyto výjevy z rodinného života faunů byly evidentně modelovány podle svaté rodiny.