Search

Start Over Creator Teige, Karel Harvested from CDK

76. S. K. Neumann a česká výtvarná avantgarda: k osmdesátinám Olgy Pujmanové 18. 2. 2008

Creator:
Teige, Karel
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Básník S. K. Neumann (1875-1947) patřil před rokem 1923 k nejcitlivějším zjevům českého umění. Od roku 1936 však figuroval krajně negativně v polemice mezi českými kritiky a zastánci stalinské kulturní politiky, zvlášť ve stalinské kampani proti "formalismu" v umění. V pamfletu Anti-Gide podal v květnu 1937 reprezentativní model stalinského dogmatismu v pojetí skladebných a tvárných uměleckých postupů. Koncem roku 1937 vystoupil v komunistickém kulturním časopisu Tvorba se statí Dnešní Mánes, v níž zaútočil proti vrcholným postavám moderního českého výtvarného umění, v první řadě proti Emilu Fillovi a Janu Zrzavému. Jeho vůdčím kritériem tu byl "kladný, zdravý a pravdivý poměr k objektivní skutečnosti, odmítající všechny směry úpadkového formalismu" stejně jako "liberalistickou pověru, že umělecké dílo má být posuzováno výhradně měřítky uměleckými". Jeho krédem se stala totální negace všeho umění, které se nehodí k agitační manipulaci, a jeho vystoupení naznačovalo osobní prioritu v uvádění nejvulgárnějšího stalinismu do české kultury. Vnesl do české kulturní obce domácí variantu nacistické a bolševické kampaně proti modernímu umění en bloc. Téměř celá desítka vůdčích osobností české avantgardy výtvarné i literární příkře odmítla Neumannovo zaostalé pojetí, jeho dogmatické metodické východisko a zvlášť jeho obskurní skandalizaci vůdčích umělců. Z jeho oponentů se ozval nejradikálněji a nejdůsledněji teoretik pražské surrealistické skupiny Karel Teige a obvinil jej, že pojem zvrhlé umění přejal od nacismu. Diskuse o Mánesu ozřejmuje široké názorové rozpětí levicových avantgardních umělců, jedno z ní však vystupuje nepochybně: české umění ve svých nejvyzrálejších osobnostech odmítá s odporem Neumannovo hledisko akceptovat. V padesátých letech se stal jeho odsudek avantgardy, propagace údajné "lidovosti"a zatracování "formalismu" vítanou teoretickou posilou oficiálního režimního potírání avantgardy, ovšem dynamika nezávislého myšlení a tvoření se s odstupem prokázala silnější než dynamika pervertovaných teorií, poplatných politické oportunitě, a odvrhla Neumannovy soudy do zaslouženého propadliště. and The poet S. K. Neumann (1875-1947) was among the more sensitive figures of Czech art before 1923. However, beginning in 1936, he figured, in an extremely negative way, in the polemic between Czech critics and proponents of Stalin's cultural politics - particularly in the Stalinist campaign against 'formalism' in art. In a pamphlet titled Anti-Gide, published in May 1937, he set forth a representative model of Stalinist dogmatism in conceiving of compositional and formal approaches. Towards the end of 1937, he appeared in Tvorba (Artistic Creation), a communist cultural magazine, having penned 'Dnešní Mánes' (Present-Day Mánes), an essay in which he led an attack against the leading figures of modernist Czech visual art, with Emil Filla and Jan Zrzavý first and foremost among them. His guiding criteria here were 'a positive, healthy and truthful attitude towards objective reality which rejects all currents of decadent formalism' alongside 'the liberal superstition that a work of art should be judged solely on its artistic merits'. The total negation of all art which did not conform to agitational manipulation became his credo. His series brought a domestic variety of Nazi and Bolshevik campaigning against modern art en bloc into the Czech cultural community. Almost all of the Czech avant-garde's top ten artistic and literary figures repudiated Neumann's backward ideas, his dogmatic methods and particularly his obscure scandalisation of leading artists outright. Among his opponents, Karel Teige, a theorist of the Surrealist group from Prague, was the most radical and consistent, accusing Neumann of pilfering the idea of degenerate art from Nazism. The debate over Mánes lay bare the wide range of opinions held by leftist avant-garde artists. The most mature figures in Czech art rejected Neumann's views with disgust. In the fifties his condemnation of the avant-garde, his championing of the ostensible 'common people' and his thrashing of 'formalism' were welcomed as theoretical reinforcement in the regime's official persecution of the avant-garde. Nonetheless, with time the dynamics of independent thinking and creation proved stronger than the dynamics of perverted theories spinning off from political opportunism.
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public