Místopisné poměry v Praze 14. a 15. stol. podchycené archivními dokumenty (městské knihy a kupní a další smlouvy k domům se vztahující) od nejstarších pamětí do r. 1436 (s přesahy do doby pozdější). Podrobné studium archivních dokumentů umožnilo významnému historikovi v pěti oddílech sestavit příběhy jednotlivých domů (především změny jejich majitelů) Starého a Nového Města, Malé Strany, Hradčan a Vyšehradu. Záznamy o jednotlivých budovách jsou řazeny podle římskými číslicemi označených ochozů (seskupení spolu sousedících a ulicemi ze všech stran obklopených domů), v rámci ochozů jsou domy uváděny v řazení odpovídajícím tomu, jak vedle sebe v ulici stojí. U každého domu je uvedeno nové i staré (z prvního číslování z dob Marie Terezie v r. 1770) číslo popisné. Následují zprávy vztahující se k domu řazené podle letopočtu, s přesným udáním zdroje, v němž byla konkrétní informace zjištěna - jméno ulice, znak domu, jméno domu, proti kterému daný dům ležel, vlastní obsah listiny (především jména prodávajícího a kupujícího a kupní cena). Údaje jsou uváděny v jazyce zdrojového dokumentu, tedy především latinsky, příp. německy či česky. Jednotlivé oddíly doplňuje rejstřík místních jmen a ukazatel podle domovních čísel. Samostatný oddíl obsahuje rejstřík jmen osobních s uvedením stránky, na níž je osoba zmiňovaná, čísla domu i let, jichž se zjištěné zmínky týkají. Rejstřík doplňuje latinsko-český (německý) seznam názvů řemesel a jiných zaměstnání. Jednotlivé díly Tomkova místopisu byly vydány v rozmezí let 1866-1875, na jeho práci navázal archivář Josef Teige, jenž se věnoval období let 1437-1620 (viz sign. MKP I D 2838, II D 2838).