From the temporal perspective, this article examines shifts in the production of sociological knowledge. It identifies two kinds of rhythms of sociology: 1) that of sociological standpoints and techniques of investigation and 2) that of contemporary academic life and culture. The article begins by discussing some of the existing research strategies designed to “chase” high-speed society. Some, predominantly methodological, currents are explored and contrasted with the “slow(er)” instruments of sociological analysis composed of different, yet complementary, modes of inquiry. Against this background, the article stresses that it is through the tension between fast and slow modes of inquiry that sociology reproduces itself. The subsequent part explores the subjective temporal experience in contemporary academia. It is argued that increasing administration and auditing of intellectual work signifi cantly coshapes sociological knowledge production not only by requiring academics to work faster due to an increasing volume of tasks, but also by normalizing time-pressure. The article concludes by considering the problem as to whether the increasing pace of contemporary academic life has detrimental consequences for the more organic reproductive rhythms of sociology., Tento článek zkoumá proměny produkce sociologického vědění, a to z perspektivy temporality (časovosti). Odlišuje dva druhy sociologických rytmů: první souvisí se sociologickými hledisky and technikami zkoumání, druhý potom se současnou podobou akademické kultury. Článek se nejprve zabývá několika existujícími výzkumnými strategiemi určenými ke „stíhání“ vysokorychlostní společnosti. Některé, především metodologické proudy jsou podrobeny diskuzi a porovnány s „pomalými/pomalejšími“ nástroji sociologické analýzy, sestávajících se z odlišných, avšak komplementárních způsobů šetření. V této souvislosti článek zdůrazňuje, že napětí mezi rychlými a pomalými způsoby šetření tvoří reprodukční předpoklady sociologie. Následující část se zabývá subjektivní časovou zkušeností v podmínkách soudobého akademického světa. Článek tvrdí, že zvyšující se adp ministrativa a auditování intelektuální práce značně spoluutváří výrobu sociologického vědění; a to nejen proto, že akademičtí pracovníci jsou díky vzrůstajícímu počtu úkolů nuceni pracovat rychleji, ale také kvůli normalizaci časového tlaku. Závěrem je pojednáno o tom, do jaké míry lze tvrdit, že tempo současného akademického života má neblahé důsledky pro organické reprodukční rytmy sociologie., and Filip Vostal.
Součástí tektonických změn, kterými dnes prochází akademické prostředí napříč obory, je specifický - a na první pohled triviální - rys. Vědci publikují čím dál více odborných článků a knih. Globální akademické publikace rostou meziročně o osm až devět procent, což znamená, že se jejich objem zdvojnásobí asi každých devět let. Tento trend je znatelný i v České republice. V roce 2013 byla druhým největším celostátním nakladatelstvím, co se počtu vydaných titulů týče, Univerzita Palackého v Olomouci (vydala v daném roce skoro 500 titulů), Univerzita Karlova byla pátým největším (asi 360) a Masarykova univerzita sedmým (310 knih). V současném systému hodnocení a financování vědy není příliš ojedinělým jevem, když humanitně a společenskovědně orientovaní akademici produkují pět až šest článků a jednu až dvě knihy ročně - aby si udrželi zaměstnání, dosáhli na rozumný plat, splnili (grantový) plán. Kdo jsou však čtenáři těchto textů? Zatímco autorů a autorek jsou dnes pod tlakem systému hodnocení a financování výzkumu přehršle, čtenářů, recenzentů a diskutujících je málo a akademická půda se tak stává souborem monologů, případně specializovaných, málo propojených diskusí. and Tereza Stöckelová, Filip Vostal.