Libreto k Dvořákově opeře vzniklo podle básně Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém. Premiéra 25.3.1904 v ND v Praze pod taktovkou Františka Picky a v režii Roberta Poláka. Dvořák zhudebnil tento renesanční epos v exotickou pohádkovou zpěvohru. Armida, dcera krále v Damašku, má svými kouzly rozvrátit křížovou výpravu, zamiluje se však do jednoho z křižáckých rytířů, Rinalda. Ten lásku později opětuje a zrazuje tak své poslání. Kouzelník Ismen chce získat Armidu pro sebe a ze msty oba milence unese. Kouzly přiměje dva Rinaldovy druhy, aby rytíře osvobodili z tenat Armidiny lásky. Podaří se a po osvobození Rinaldo lituje své zrady. Přemůže Ismena a v dalším boji se záhadným rytířem, kdy netuší, že se v tomto převleku ukrývá Armida, ji zasáhne zbraní. Po prozrazení umírající Armidu pokřtí a smiřuje se i se svou vinou.
Obsah díla a veršované libreto k Fibichově opeře zpracoval podle Shakespearovy hry básník a překladatel J. Vrchlický. Důraz je v libretu kladen na pohádkovost příběhu a na vykreslení ušlechtilosti Prosperovy v kontrastu s nízkostí Kalibanovou. Opera měla premiéru v Národním divadle v Praze 1. 3. 1895.
Baletní program s obsahem ve franc., polštině, němčině, ruštině, angličtině a italštině je alegorií odvěkého zápasu tmy se světlem, kde vynálezy jako parní stroj, elektřina či stavba Suezského průplavu jsou vítězící silou, jež vede ke sbratření. Premiéra výpravného baletu se odehrála 11.1.1881 v milánském Teatro alla Scala, v ND v Praze - v hlavních rolích s Giuliettou Paltrinieri (Civilizace) a Augustinem Bergerem - 1.8.1885.
Baletní libreto s alegoricky pojatým příběhem zpodobňuje odvěký zápas tmy se světlem. V jednotlivých obrazech jsou vynálezy lidského ducha jako parní stroj, elektřina či stavba Suezského průplavu onou vítězící silou, jež vede ke sbratření národů. Premiéra výpravného baletu se odehrála 11.1.1881 v milánském Teatro alla Scala, v ND v Praze v hlavních rolích s Giuliettou Paltrinieri (Civilizace) a Augustinem Bergerem 1.8.1885. Nesmírně oblíbená baletní podívaná vyjadřovala dobovou důvěru v lidský pokrok a ovládnutí sil přírody a v jevištním provedení si žádala několik set účinkujících, což např. při pražském provedení vyžadovalo účast činoherců. V závěrečné scéně Slavnost Civilizace a sbratření národů vystupoval rovněž pěvecký sbor a další komparz.