Alabastrová soška (34, 7 cm): polonahý Saturn (douhé vousy, kúže přes nohu) drží dítě hlavou dolů a chystá se je pozřít. Polonahá Ops drží boha za vousy a ruku, aby mu v tom zabránila. Za ženou na soklu nahé dítě (páska na čele) ve vzpurném postoji, patrně Jupiter, který později Saturna zbavil vlády., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Antickými literárními prameny pro zobrazení Saturna (Krona) požírajícího děti, které měl s Ops (Kybelou, Rheou), je Theognis (Zrození bohů, 453-464), Ovidiův Kalendář (4, 192-202) a Knihovna připisovaná Apollodórovi (1,1,5). Od 16. století byl Saturn požírající své dítě často zobrazován. V literatuře se Ops bránící své děti se objevuje již ve 14. století (Boccaccio 1374, 3), ale výtvarné zpracování tohoto motivu najdeme pouze na obraze z let 1520-1530 připsaném Janu Gossaertovi (Barnard Castle). Podnětem k nezvyklému zobrazení mohla být opera Il natale di Giove od Giuseppe Bono, která měla premiéru ve Vídni 1. října roku 1740.
Alabastrová soška (v. 52 cm): nahý Saturn (dlouhé vousy, křídla) drží za ruku nahou Ops, která drží v náručí své dítě, další dítě stotí za ní ve vzpurném postoji, patrně představuje Jupitera, který později Saturna zbavil vlády. Ops sedí na oltáři (?) zdobeném v rozích kozími hlavami., Mžiková 1994#, s. 104, č. 66., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Antickými literárními prameny pro zobrazení Saturna (Krona) požírajícího děti, které měl s Ops (Kybelou, Rheou), je Theognis (Zrození bohů, 453-464), Ovidiův Kalendář (4, 192-202) a Knihovna připisovaná Apollodórovi (1,1,5). Od 16. století byl Saturn požírající své dítě často zobrazován. V literatuře se Ops bránící své děti se objevuje již ve 14. století (Boccaccio 1374, 3), ale výtvarné zpracování tohoto motivu najdeme pouze na obraze z let 1520-1530 připsaném Janu Gossaertovi (Barnard Castle). Podnětem k nezvyklému zobrazení mohla být opera Il natale di Giove od Giuseppe Bono, která měla premiéru ve Vídni 1. října roku 1740.
Alabastrová soška (v. 140 cm): dole v popředí sedí polonahá žena s dítětem na klíně, napravo stojí dítě, nalevo dítě skloněné nad kolébkou se spícím nemluvnětem. Na válcovém sloupku s hlavami satyrů a ovocnými girlandami vlčice kojí Romula a Rema. V pozadí na kladí ruiny iónského chrámu stojí Saturn s bederní rouškou (věnec, plnovous), ruce ulomeny. Vedle sloupku se Saturnem váza s Bakchem na voze taženém pantherem. okolo putti., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Výjev je v odborné litaratuře znám jako alegorie Říma či Tiberu, ale pouze na základě přítomnosti vlčice kojící Romula a Rema. Proti této interpretaci však hovoří celkový charakter díla i jeho komponenty, mezi nimiž zcela chybí odkaz na řeku. Vlčice s Romulem a Remem mohla být nejen symbolem Říma či Tiberu, ale také Saturnova Zlatého věku, který mělo římské císařství obnovit (e.g. Sambucus 1564, A5r). Saturn byl rovněž součástí obrazové tradice zobrazení Zlatého věku (e.g. rytina z roku 1589, k níž vytvořil návrh Goltzius, Saturn je na oblaku nahoře). Widmannovo sousoší je protějškem k sousoší ilustrujícímu Potopu - Kozel, Potopa (alegorie). Vedle Potopy a Zlatého věku Widmann patrně plánoval i další sousoší ilustrující mýtickou historii světa.
Alabastrová soška. Uprostřed kompozice Satur, plnovous a křídla, v levé ruce drží batole, pravou rukou svírá ruku druhého malého dítěte. and Schaefer 1987, 170.
Alabastr (v. 52 cm). Tři nahé figury- Saturn, vousy, kolem beder drapérie, drží v rukách malé dítě hlavou dolů. Za saturnem žena, Ops, která se mu dítě snaží vzít. Za ženou, na soklu, se za matkou ukrývá druhé dítě, patrně malý Jupiter., Vlnas 2005, 135-136; Kovařík 2006, 41-42., and Plastika pochází z původního souboru dvanácti alabastrových a mramorových sošech vytvořených pravděpodobně pro Františka Václava z Wrtby st. a byl umístěn v jeho pražském paláci. Widmann skupinu ztvárnil ještě jednou (srov. zámek Kozel, tentokrát Saturn nemá křídla).