Antemion se objevuje na malířské výzdobě záklopového stropu a ve vlysu na stěně Vojtěchově sálu v prvním patře jižního křídla, antemion na exteriéru "Hodinové věže" na severovýchodním nároží zámku pochází třicátých let 16. století. Poprvé se tato ornamentika v architektonické malbě v českých zemích objevuje v kutnohorském Hrádku z roku 1493. and Hrubý 2003#, 31-42.
Oblouk do arkýře je na lícní straně malířsky vyzdoben kazetami s květy uprostřed, po straních jsou kanelované sloupy s hladkými hlavicemi. Výklenky po stranách arkýře byly opatřeny edikulami, na severní straně s trojúhelníkovým a na jižní obloukovým. V perspektivně namalovaných římsách nástavců jsou oválné otvory and Hrubý 2003#, 50, 64.
Dveře do spojovací chodby východního křídla jsou na levé straně rámovány malovanou edikulou tvořenou perspektivně namalovanými pilíři se zalamovanými římsami. Nade dveřmi je perspektivně namalovaný trojúhelníkový nástavec, v jehož římse jsou kruhové otvory. Tympanon zdobí úponkový ornament. Na volně ve vzduchu položené římse spojující pilastr adikuly s nástavcem leží a spí nahá žena., Hrubý 2003#, 76., and Ležící a spící nahá žena má analogii v antických výjevech se spícími mainadami, k nimž se kradou satyři.
Dveře do východního křídla jsou rámovány malovanou edikulou tvořenou perspektivně namalovanými pilíři se zalamovanými římsami. Nad pilastry je perspektivně namalovaný kruhový nástavec, v němž je zavěšený znak Pernštejnů. V římse kruhového nástavce jsou kruhové otvory, po stranách tympanonu jsou voluty. Nástavec oživují putti. and Hrubý 2003#, 75.
U stropu byl podél celé místnosti vlys s rozvilinovým ornamentem, do něhož byli zakomponováni groteskní muži (Tritóni) a ženy (Néreovny). Z vlysu visí festony z vinných a vavřinových listů s vinnými hrozny. and Hrubý 2003#, 79.
Na svrchní straně tumby je zobrazen zenulý ve zbroji, v rozích jsou erbovní štítky. Fyziognomie je silně individualizována. Na bocích tumby okřídlení putti s kartušemi a znaky, kteří jsou velice podobní obdobnému motivu na zámeckém portálu. and Hrubý 2003#, 122.
Na jižní stěně je nad soklem mezi prvním a druhým oknem zobrazena Fortuna volubilis (Štěstěna vrtkavá). Je zobrazena jako nahá žena s vlasy v síťce a módním renesančním kloboukem se širokým okrajem, přes ruce má přehozený kus látky, který jí zakrývá klín. Stojí na kouli a ve zdvižené levici drží zrcadlo, do kterého se dívá.., Hrubý 2003#, 60-63., and Fortuna Volubilis je první akt v monumentálním malířství českých zemí. V téže místnosti je rovněž zobrazení Adama a Evy (v iluzivních nikách okna arkýře) z doby po roce 1530, na němž důraz položen na zobrazení nahého těla (srov. Hrubý 2003 obr. s. 66).
Edikulový portál z místního pískovce s bohatou sochařskou výzdobou, jež zčásti přechází ve volnou plastiku. Má kruhový záklenek s květovými kazetami v podhledu, ve cviklech bohatě zdobených listovím jsou okřídlení putti nesoucí kolčí štíty se znaky, kolčí štít je rovněž před svorníkem. Edikula je dvojitá, v pozadí jsou iónské pilastry, před něž jsou předloženy korintské polosloupy s kuželkovými dříky. Nad nimi je zalamované kladí, na jehož spodní straně jsou kazety s květy uprostřed. Na zalomené části vlysu nad sloupy jsou váza, ve vlysu mezi nimi je nápisová deska v rozvilinové ornamentice, do níž je nalevo zakomponována groteskní akantová žena (Néreovna) a napravo akantový muž (Tritón). Nad kladím je archivolta s rozvilinou se zakomponovanými čtyřmi putti v tunikách, uprostřed je kolčí štít za pernštejnským znakem, na helmu býčí hlava. Na obou stranách archivolty jsou putti s rolverkobvými štíty, nalevo se znakem Pernštejnů. Podle nápisu je portál z roku 1529 a na nynější místo byl osazen roku 1541., Hrubý 2003#, 131-140., and Portál má analogie především v portálu v Chomutově (1530). Edikulové portály s archivoltou jsou typické pro Toskánsko. Baňkovité sloupy odvozené z antického uměleckého řemesla byly populární v severní Itálii po celé 15.-16. století (Lombardie, zejména Como a Lugano), po roce 1500 se dostávají na sever od Alp a v českých zemích se prosadily ve dvacátých letech 16. století. Válcové sokly s plastickým dekorem oddělené od sloupu římsou jsou benátským motivem, pro tuto oblast je rovněž typická profilace archivolty a žlábkování říms.
Fasáda byla bohatě zdobena terakotovými reliéfy. V ornamentice se objevuje akantová rozvilina, kandelábrová ornamentika., Chotěbor 1995#., Hrubý 2003#, 158., and Nejstarší doklad terakotové architektonické plastiky v pernštejnském prostředí, zhruba ze stejné doby jsou obdobně pojaté reliéfy z pernštejnského zámku ve Velkém Meziříčí.