Tři samostatné figurální výjevy oddělené motivem kmene stromu s listy a plody. První výjev zleva: král sedící na trůně, hledí na dívku s korunou na hlavě (princezna), za ní jednorožec, skupinu doplňují postavy přihlížejících mužů a žen. Prostřední výjev je zasazen do interiéru svatyně s oltářem, na něm socha okřídlené bohyně s lukem a šípy v rukou; před sochou klečí dva muži, pozvedají k ní přilbu, štít a meč. Třetí výjev zobrazuje hostinu u prostřeného stolu, přítomni jsou princezna a dva muži z předchozího výjevu, za dívkou stojí bohyně se šípy a lukem., Bažantová 2000#, s. 532-541., and Scény představují klíčové momenty mýtu o Ífigenii u Taurů. K této interpretaci ukazuje bohyně lovu Diana (Artemis), která sehrála klíčovou roli v příběhu sourozenců Ífigenie a Oresta. Dívku zachránila před obětováním v Aulidě a přenesla ji do své svatyně na Tauridě. Tam doputoval její bratr Orestés s přítelem Pyladem, dívka bratra poznala a zabránila tak jeho obětování bohyni. Společně pak uprchli do Attiky i se vzácnou soškou bohyně. Výjevy mohou být součástí většího cyklu s námětem příběhů Trojské války. Není vyloučeno, že námět čerpá přímo z Eurípidovy tragédie Ífigenie u Taurů. Svědčí pro to zobrazené klíčové situace uvedené v této tragedii (dramatický motiv odloučení sourozenců, jejich setkání v nebezpečné situaci, obapolné poznání v posledním okamžiku ohrožení života a společný útěk do vlasti).
V době pobytu krále Vladislava Jagellonského (1497) jsou v inventáři Katedrály sv. Víta zmíněny tapiserie, které daroval katedrále (Podlaha-Šittler, 1903, s. XCIV). Tapiserie s námětem historie císařů Tita a Vespasiána byly zavěšovány v chóru katedrály pouze o Velikonocích a na svátek sv. Václava. Tímto darem král následoval čin Karla IV. Lucemburského, který se svou chotí rovněž daroval katedrále mnoho závěsů (ale jen s ornamenty, ztraceny za husitských válek). Tento dar katedrále je vyjímečný tím, že se jedná o zobrazení římské historie, ale také tím, že do té doby v Čechách nejsou doloženy žádné konkrétní tapiserie (snaha Jiřího z Poděbrad uvést do Prahy francouzské tkalce byla marná), ale z doložených posledních vůlí pražských měšťanů, nebo také výzdoby radnice roku 1509 (cit. Herain-Teige 1905, s. 267) v době návštěvy Ludvíka a Jiřího vévody Sasského na dvoře Vladislava za jeho krátkého pobytu v Praze (sídlil v Budě). V případě daru katedrále se patrně jednalo o tapiserie objednané v Bruselu. and Hořejší 1979#, s. 149.