Edikulový portál z místního pískovce s bohatou sochařskou výzdobou, jež zčásti přechází ve volnou plastiku. Má kruhový záklenek s květovými kazetami v podhledu, ve cviklech bohatě zdobených listovím jsou okřídlení putti nesoucí kolčí štíty se znaky, kolčí štít je rovněž před svorníkem. Edikula je dvojitá, v pozadí jsou iónské pilastry, před něž jsou předloženy korintské polosloupy s kuželkovými dříky. Nad nimi je zalamované kladí, na jehož spodní straně jsou kazety s květy uprostřed. Na zalomené části vlysu nad sloupy jsou váza, ve vlysu mezi nimi je nápisová deska v rozvilinové ornamentice, do níž je nalevo zakomponována groteskní akantová žena (Néreovna) a napravo akantový muž (Tritón). Nad kladím je archivolta s rozvilinou se zakomponovanými čtyřmi putti v tunikách, uprostřed je kolčí štít za pernštejnským znakem, na helmu býčí hlava. Na obou stranách archivolty jsou putti s rolverkobvými štíty, nalevo se znakem Pernštejnů. Podle nápisu je portál z roku 1529 a na nynější místo byl osazen roku 1541., Hrubý 2003#, 131-140., and Portál má analogie především v portálu v Chomutově (1530). Edikulové portály s archivoltou jsou typické pro Toskánsko. Baňkovité sloupy odvozené z antického uměleckého řemesla byly populární v severní Itálii po celé 15.-16. století (Lombardie, zejména Como a Lugano), po roce 1500 se dostávají na sever od Alp a v českých zemích se prosadily ve dvacátých letech 16. století. Válcové sokly s plastickým dekorem oddělené od sloupu římsou jsou benátským motivem, pro tuto oblast je rovněž typická profilace archivolty a žlábkování říms.