Portál s balkónem neseným dvěmi polopostavami Atlantů., Poche, Preiss 1973#, 57, obr. 42., Vlček 1996#, 375., and Stavebník byl presidentem české komory. Výzdoba průčelí snad pod vlivem Domenica Martinelliho.
Architektura i výzdoba imituje staroměstskou mosteckou věž., Homolka 1985#, 217-220., and Volná imitace Staroměstské mostecké věže císaře Karla IV., jejímž prostřednictvím stavba navazuje na antickou triumfální symboliku.
Ostění okna je zdobeno pletencem rozetami. Edikula okna spočívá na římse s pletencem, jež je pod pilastry zalomena, takže tvoří mohutné konzoly. Na konzolách jsou korintské kanelované pilastry. V hlavicích pilastrů jsou místo krajních listů rohy hojnosti. Na pilastrech je položen dvoudílný bohatě profilovaný architráv, ve vlysu je nápis PRAGA CAPUT REGNI. Nad kladím je římsa, na níž je bohatě profilovaný kruhový tympanon s vloženým reliéfním znakem Starého města. V roce 1731 byla připojena postranní okna s gotizujícími nástavci. and Okno vzniklo po spojení Starého a Nového města pražského roku roku 1518, radnice byla tehdy rekonstruována a kolem 1520 vzniklo okno s nápisem PRAGA CAPUT REGNI. Politický charakter výzdoby okna podtrhuje nejen nápis, ale i formální vazba na architektonickou plastiku jagelonského Pražského hradu. Edikula je variací okna Vladislavského sálu, kde na severní straně najdeme obdobné pilastry s konzolami i nápis ve vlysu. Kruhový tympanon má obdobu na vstupním portálu do Staré sněmovny a na bočním portálu do bazilky sv. Jiří, jež byl rovněž spjat s panovníkem. Okno navazuje na výzdobu přízemního okna vedle hlavního vchodu do radnice z konce 15. století, kde je znak Starého města, znak Českého království a monogram Vladislava Jagelonského (W). Nápis je v tzv. raně humanistické kapitále, jež se vyznačuje vědomě nekasickými rysy (epsilon "E", "N" a "I" s prohnutím středu dříku ve tvaru polovičního nodu, gauda písmene "G" se stáčí dovnitř, atd.). Vědomě retrospektivní, gotickým prvkem je rovněž přesekávané rámování nápisu.
Edikula okna spočívá na římse s pletencem, jež je přerušena konzolami, z nichž rostou korintské kanelované pilastry. na pilastrech je položen dvoudílný architráv, ve vlysu je nápis PRAGA CAPUT REGNI (Praha hlava království). Nad kladím je římsa, na níž je bohatě profilovaný kruhový tympanon s vloženým reliéfním znakem Starého města. V roce 1731 byla připojena postranní okna s gotizujícími nástavci., Hořejší 1979#, s. 34, 149., and Okno vzniklo po spojení Starého a Nového města pražského roku roku 1518, radnice byla tehdy rekonstruována a kolem 1520 vzniklo okno s nápisem. Nápis je obměnou hesla "Roma caput mundi", která byla zprostředkována nápisy na pečetích Svaté říše římské, a politický charakter výzdoby okna podtrhuje i jeho formální vazba ostění na jagelonský Pražský hrad.
Skleněná číška s broušeným motivem. Na plášti alegorie čtyř světadílů s určujícími nápisy. Sedící žena s korunou (Evropa), nahý divoch se slonem a krokodýlem (Afrika), Indián se lvem a pumou (Amerika), muž v turbanu s velbloudem (Asie)., Drahotová 1989#, 116., and Alegorie čtyř světadílů - Evropa, Amerika, Afrika, Asie.
Rytina na slonovině: v popředí sochaři pracují na hlavě kolosální sochy, napravo tvůrce sochy s nákresem, v pozadí Rhodos s široce rozkročenou kolosální sochou Hélia (luk a toulec na zádech), v levé ruce žezlo, v pravé pozdvižené ruce kalich se zapáleným ohněm., Fučíková 1997#, V/421., and Gigantická socha Hélia vysoká kolem 30 metrů byla v rhodském přístavu vztyčena v letech 292-280 př. Kr. a platila za jeden z divů světa. Hlavním písemným pramenem je kniha Plinia Staršího, Kapitoly o přírodě (34, 18). Destička patří do cyklu Sedmi divů světa a původně sloužila jako obklad kabinetu nabo truhličky, v UPM je dochována další destička z této série, která zobrazuje Babylónskou věž. Rytina se velmi těsně drží grafického listu Maartena van Heemskerck ze série Sedmi divů světa (1572), na níž je Hélios charakterizovaný jako Apollón (luk a toulec na zádech). Gigantická socha Hélia s rozkročenýma nohama není technicky proveditelná a pro tuto koncepci není v antických pramenech žádná opora, snad právě proto byla od 16. století tak oblíbeným námětem uměleckých děl. Pramenem pro toto pojetí zničené sochy byla pasáž v Martoniho knize o pouti do Jeruzaléma z konce 14. století.