Ve dvacátém století se astronomové dostali téměř až na samou hranici viditelného vesmíru. Ve velkých vzdálenostech na škálách stamilionů a miliard světelných roků dnes pozorujeme struktury, které vyplňují dosud nezmapovaný prostor a zároveň se pohybují a mění v čase. Pohyby a struktury velkých měřítek jsou tím nejrozsáhlejším kartografickým a astrofyzikálním projektem, ke kterému dosud astronomové dospěli., Ivan Havlíček., and Obsahuje bibliografii
Základními kameny obecně relativistické kosmologie jsou tři články - Einsteinův, de Sitterův a Friedmannův. Zatímco Einstein a částečně i de Sitter setrvali u zažité představy v čase neměnného kosmu, Friedmann jako první upozornil, že Einsteinovy rovnice pro homogenní a izotropní model umožňují i řešení odpovídající rozpínajícímu se vesmíru. Jeho článkem (1922) byly položeny základy obecně relativistické vývojové kosmologie, rozvíjené pak řadou Friedmannových současníků i následovníků. Text zahrnuje základní ideje obsažené v uvedených článcích a naznačuje další změny výzkumu v oblasti vývojové kosmologie, od dobudováních jejích základů uplyne v letošním roce osmdesát let., Jana Jurmanová., and Obsahuje seznam literatury