Profesor Oldřich Švarný (* May 1, 1920), a renowned sinologist, phonetician and – last but not least – a devoted teacher, passed away on April 19, 2011. The article reviews Švarný’s research in the field of Mandarin prosody with a special regard to the prosodic transcription of Mandarin he had developed. Švarný’s transcription marks two major prosodic features of Mandarin: junctures, and the levels of stress / tone prominency for each syllable. It employs pinyin notation, adding various graphical marks. The present article shows the historical development of Švarný´s prosodic transcription within the context of his lifetime phonetic research and in relation to the works he had published. The following article (Nový Orient 2011 No. 4) will bring a detailed description of the four subsequent versions of the transcription with the samples of text, and the list of literature.
a1_Studie pojednává o formování a vývoji politického exilu ze zemí středovýchodní a jihovýchodní Evropy v době studené války na Západě, především ve Spojených státech amerických. Autor konstatuje, že česká historiografie se v posledních letech začíná sice intenzivněji věnovat protikomunistickému exilu z Československa po únoru 1948, jeho začlenění do širšího mezinárodního rámce a komparace s exilovým hnutím jiných národů východního bloku však dosud prakticky chybí. Hlavním cílem studie je proto poskytnout základní faktografický přehled, který by umožnil posoudit, nakolik se československý (respektive český a slovenský) poúnorový exil vymykal z obvyklého modelu fungování exilové komunity ve studené válce nebo do něj naopak zapadal. S využitím dokumentace uložené v severoamerických archivech nastiňuje autor nejprve obecné předpoklady fungování protikomunistického exilu v západních zemích a přibližuje působení nadnárodních politických reprezentací exulantů, z nichž nejvýznamnější bylo Shromáždění porobených evropských národů (Essembly of Captive European Nations – ACEN), založené roku 1954 v New Yorku. Poté postupně seznamuje s politickými organizacemi a představiteli jednotlivých národních exilů – Albánie, Bulharska, Maďarska, Polska, Rumunska, pobaltských zemí a zemí bývalé Jugoslávie. Autor ukazuje, že role a postavení politického exilu z Východu se podstatně odvozovaly od proměn mezinárodní situace a do značné míry závisely na podpoře institucí Spojených států. Tomu odpovídal jeho zrod ve druhé polovině čtyřicátých let, rozmach v letech padesátých a postupný úpadek v následujících třech desetiletích., a2_K charakteristickému obrazu protikomunistických exilů patřily interní krize a konflikty, často vznikající z malicherných důvodů, osobní animozity, problémy s legitimitou vedoucích orgánů, absence charizmatických osobností a převaha propagandistického rozměru činnosti., b1_This article discusses the formation and development of groupings of political exiles from the countries of east-central and southeast Europe in the West, particularly in the USA, during the Cold War. The author states that although Czech historians have in recent years begun to pay more attention to anti-Communist exiles from Czechoslovakia after the Communist takeover of February 1948, the inclusion of this topic in the wider international context and comparitive research on exile movements of other East Bloc nations is still fundamentally lacking. The chief aim of the article is therefore to provide a basic factual overview to enable scholars to assess the extent to which Czechoslovak (or Czech and Slovak) post- -February-1948 exiles cannot be discussed using the usual model of the operation of the exile community during the Cold War or, on the contrary, do fit nicely into it. Using records in North American archives, the author first outlines the general preconditions for the operation of the anti-Communist exile movement in Western countries and he describes the work of supranational political representatives of exiles, the most important of which was the Assembly of Captive European Nations (ACEN), established in New York City in 1954. He then gradually introduces the political organizations and representatives of the individual national exiles of Albania, Bulgaria, Hungary, Poland, Romania, the Baltic countries, and the countries of the former Yugoslavia. He demonstrates that the role and standing of the political exile associations from eastern Europe were essentially derived from changes in international politics and were to a considerable extent dependent on the support of US institutions. That was a consequence of their origin in the second half of the 1940s, their expansion in the 1950s, and their gradual decline over the next three decades., b2_The characteristic image of the anti-Communist exiles includes internal crises and conflicts, which were often rooted in petty causes, personal animosity, problems with the legitimacy of the leading bodies, an absence of charismatic figures, and the predominance of propaganda in their work., and Martin Nekola.
Polopřirozené trávníky v rumunském Sedmihradsku jsou z evropského hlediska důležitým centrem biodiverzity. Jedním z nejvýznačnějších druhů, které zde rostou, je pivoňka tenkolistá (Paeonia tenuifolia). U města Cluj-Napoca byla pro ochranu jediné její lokality v Karpatech zřízena rezervace Zau de Câmpie. Jako nejúčinnější přístup se ukázalo dosévání semen z místních zdrojů, které již po mnoho let provádí devadesátiletý farmář Marcu Sâncrăianu. and Grasslands in the Carpathian Transylvania in Romania are an important biodiversity centre at the European level, where plants of different biogeographic affinities can be found. One of the most prominent native plant species is the magnificent Fern-leaf Peony (Paeonia tenuifolia). A nature reserve Zau de Câmpie near the town of Cluj-Napoca was established in order to protect the only area of the peony in the Carpathians. Sowing management, introduced by local farmer Marcu Sâncraianu, has proven to be the most appropriate conservation measure.