Cílem studie bylo zjistit, jakým způsobem učitelé vnímají vyčleňování ve svých třídách a jak toto vyčleňování diferencují z hlediska pedagogické intervence. Metoda a soubor. Kvalitativní výzkumná strategie, polostrukturované rozhovory vedené s učiteli (19), tematická analýza. Výsledky. Na základě získaných dat z rozhovorů byly zachyceny 4 kategorie: 1) Vyčleňování jakožto konstrukt blízký šikaně; 2) Problematické vyčleňování vyžadující zásah učitele; 3) Legitimní vyčleňování 4) Vyčleňování jako inherentní skupinový fenomén. Učitelé pokládají vyčlenění za předstupeň nebo za počátek šikany. Odlišují nezávažné projevy exkluze od problematických forem, které podle nich vyžadují pedagogický zásah. Závažné vyčleňování vymezují pomocí kritérií šikany, jimiž jsou: nerovnováha sil, opakovanost projevů vyčleňování či trvání stavu exkluze a záměrností., Zvažují také míru negativních emocí vyčleňovaného žáka. Za legitimní vyčleňování pokládají situace, kdy považují exkluzi za výsledek dobrovolného rozhodnutí vyčleňovaného žáka. Dále je pro ně nezávažné takové vyčleňování, které představuje adekvátní situační zpětnou vazbu spolužáků vůči nevhodnému jednání žáka. Poslední nezávažnou variantou je podle nich dočasné legitimní vyčlenění za účelem naplnění skupinového výkonového cíle. Vyčleňování je podle některých učitelů přirozeným doprovodným jevem života školních tříd, k němuž se může postupně připojit předpojatost skupiny a dehumanizace. Impulzem pro zásah do skupinové dynamiky třídy je pro učitele ztráta respektu k vyčleňovanému spolužákovi. Zjištěné nejasnosti učitelů v rozlišování mezi šikanou a vyčleňováním naznačují, že je zapotřebí diferencovat aktivní a pasivní formy vyčleňování a specifikovat pro ně intervenční postupy. Limity. Nízký počet účastníků výzkumu. Soubor sestával především z pedagogů se zájmem o vztahy ve třídách., The goal of the study was to investigate how teachers view exclusion in their classrooms and how they differentiate exclusion incidents in terms of teacher intervention. Methods and sample. Qualitative research approach, semi-structured interviews conducted with teachers (19), thematic analysis. Results. Based on the interview data, 4 categories were identified: 1) Exclusion as a construct related to bullying; 2) Problematic exclusion deserving teacher intervention; 3) Legitimate exclusion; 4) Exclusion as an inherent group phenomenon. Teachers considered exclusion a pre-stage or a beginning of bullying. They differentiated less serious forms of exclusion from problematic forms that deserve teacher intervention. They conceptualized the problematic forms using criteria for bullying: asymmetry of power, repetitiveness or long-term duration, and intentionality. Moreover, they considered levels of negative emotions of the excluded student. Teachers identified legitimate exclusion as situations, in which they viewed the exclusion as a result of a voluntary decision of the excluded student. Next, they viewed as legitimate exclusion situations that presented an adequate feedback to inappropriate behavior of the excluded student., and A final form of exclusion that teachers considered legitimate presents a temporary exclusion for a purpose of meeting a group achievement goal. According to some teachers, exclusion presents an inherent part of classroom life that may get more serious due to a risk of gradual development of group prejudice and dehumanization regarding the excluded student. When teachers perceive this process, specifically, when students start to treat the excluded student without respect, teachers view it as an indicator of a need for teacher intervention. The found lack of clarity in distinguishing exclusion and bullying underscored the need for differentiation of active and passive forms of exclusion and corresponding intervention approaches. Limitations. Low number of participants of the study. The sample included mostly teachers who are interested in peer relations in the classrooms.
Úseky polojasna: Vzpomínky Jiřího Loewyho. Na základě e-mailového interview s autorem připravil Tomáš Zahradníček. Úvod Tomáš Zahradníček, doslov Dana Loewyová. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2005, 260 stran, 11 fotografií. Recenzent plasticky přibližuje životní osudy českého novináře Jiřího Loewyho (1930–2004), který pocházel z českožidovsko-německé rodiny, za války unikl transportu do koncentračního tábora, poté se angažoval v sociálnědemokratické mládeži, po únoru 1948 jako politický trestanec pracoval v uranových dolech a po srpnu 1968 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil ve vedení exilové sociální demokracie a vydával stranické noviny Právo lidu. Vzpomínky jsou podle Hrubého faktograficky cenné, vyznačují se svěžestí, skromností a lehkou sebeironií. and Úseky polojasna: Vzpomínky Jiřího Loewyho. Written with Tomáš Zahradníček on the basis of an e-mail interview with Jiří Loewy. With an Introduction by Tomáš Zahradníček and Afterword by Dana Loewyová. Prague: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, 260 pp + 11 photographs. The reviewer discusses in vivid detail the life of the Czech journalist Jiří Loewy (1930–2004). Loewy came from a Czech-Jewish and German family, escaped deportation to a concentration camp, later became involved with the Social Democratic youth movement, worked as political prisoner in the uranium mines after the Communist takeover of February 1948, and after the Soviet-led occupation of Czechoslovakia in August 1968 emigrated to West Germany, where he was involved in the leadership of the Czechoslovak Social Democratic Party in exile and published the Party newspaper Právo lidu. Loewy’s memoirs are, according to the reviewer, valuable for the facts they contain, and are distinguished by liveliness, modesty, and a touch of self-irony.
The historical Unity of Brethren produced a relatively large amount of literature, mainly intended for the clergy and members of this community. From the turn of the 16th and 17th centuries, the diversity of genres increased, and after 1609, when Rudolf II issued the Letter of Majesty granting religious freedom, the censorship measures were relaxed in Bohemia. As a result, the printing house that the Unity ran in the Moravian town of Kralice nad Oslavou was falling short of production capacity. The Unity’s leadership thus had to approach commercial printing companies, especially in the capital of the kingdom (Prague), but also in Hradec Králové, to satisfy the growing demand of Brethren literature. This study seeks to explore the main reasons for choosing specific printing enterprises to produce publications with Brethren religious texts and the extent to which these preferences were influenced by the printers’ confessional attitudes. The findings of this study show that what played an important role was not only the printers’ confessional affiliation, or their inclinations for the Unity of Brethren, but also their personal ties to the authors of the published texts, or to the contractors of the publication production. Especially noteworthy for this research is the preserved correspondence from the archive of a Unity of Brethren bishop Matouš Konečný, who worked in Mladá Boleslav between 1609 and 1620 and was responsible for the entire literary production of the community as well as its dissemination among the followers. The archive of Matouš Konečný was discovered quite recently in 2006 and is now gradually being released in a scholarly edition. The main contribution of this study is the analysis of the ties between the commercial printers who printed books for the Unity of Brethren in the early 17th century and this relatively small in number but culturally and socially influential confessional community.