Článek pojednává o jedné nepříliš známé epizodě z dějin československého exilu. V roce historicky významného druhého sjezdu Svazu československých spisovatelů, jehož někteří účastníci poprvé od roku 1948 veřejně vystoupili proti represivní praxi komunistické kulturní politiky, se v Paříži konalo také setkání literátů žijících v exilu. Uspořádala je Česká kulturní rada v zahraničí, založená a řízená básníkem, literárním kritikem a nakladatelem Robertem Vlachem (1917–1966). Takzvaného Sjezdu Kulturní rady se zúčastnili mimo jiné spisovatelé Jan Čep, František Listopad, Jaroslav Strnad, Jan M. Kolár a další. Hlavními tématy sjezdových vystoupení i následujících diskusí byla východiska, možnosti a postavení umělce v exilu (František Listopad, Pavel Želivan), reflexe nejnovějšího společenského a kulturně-politického vývoje v Československu (Jaroslav Jíra) i možnosti a limity komunikace s domácí čtenářskou obcí po hypotetickém návratu exulantů do vlasti (Jan Čep). Jednání Sjezdu Kulturní rady lze podle autora považovat za vrchol kulturních aktivit českého exilu první poloviny padesátých let minulého století. and This article is a discussion of a lesser-known episode in the history of Czechoslovak émigrés. In 1956, the year of the historically important Second Congress of the Czechoslovak Writers’ Union, some of whose participants spoke out against the repressive aspects of Communist policy on the arts for the first time, a meeting of Czechoslovak émigré writers was held in Paris. It was organized by the Arts Council of Czechs Abroad, which was founded and run by the poet, literary critic, and publisher Robert Vlach (1917–1966). Called the “Arts Council Congress,” it was attended, for example, by Jan Čep (1902–1974), František Listopad (born Jiří Synek, 1921), Jaroslav Strnad (1918–2000), and Jan M. Kolár (1923–1978). The principal topics of the congress speeches and discussions were the starting point, possibilities, and position of the artist in exile (given by Pavel Želivan, b. 1925, and Listopad), reflections on the most recent social, cultural, and political developments in Czechoslovakia (Jaroslav Jíra, 1929–2005), and the possibilities and limits of communication with readers at home after the hypothetical return of émigrés to their native country (a speech given by Čep). The congress sessions, the author argues, can reasonably be considered the height of work in the arts amongst the Czech émigrés in the first half of the 1950s.