At the beginning of the 18th century, numerous printing workshops were founded in the Czech countryside. On the example of the Znojmo printing workshop, the text follows the establishment of a new workshop in the region; it asks questions about the reasons for it and tries to define groups of the workshop’s customers and to determine the possible share of the printing production in the transformation of the society at that time. The article is divided into two complementary parts. The small Znojmo workshop is first presented through its owners whose fates were decisive for its functioning; on the basis of archival research, the existing picture of its operation is then corrected and complemented by means of contextualised biographical explanation. The second section provides, building on the analysis of extant printed books, the typology of their commissioners and presents the range of the workshop’s publications. Based on these analyses, the concluding part attempts to answer the questions raised above and outline the research directions that should complement the existing results. Besides the detailed description of the workshop’s production, the article presents the relations of the workshop to Moravian and partly also Lower Austrian printing workshops, the basic features of the distribution network, as well as the structure of the printed books published not to order but at the initiative and risk of the printer., Jiří Dufka., and Obsahuje bibliografické odkazy
In his article, Jaroslav Anděl traces the changes that took place in both art and science in the Czech Lands in the course of the 19th century. In the works and commentaries of such painters as Karel Purkyně or Soběslav Pinkas, he finds early signals of the emergence of modern art. Even the scientific findings of Karel Purkyně’s father, J. E. Purkyně, a renowned natural scientist of his era, divulge links to modern art-forms, such as cinematography. The exchange between art and science is apparent, for example, in the geological inspiration for Adolf Kosárek’s paintings. What is particular about such works and scientific endeavors is their disruption of the static imagery and emphasis on the flow of time. The rise of urbanism and, consequently, of individualism, brought the passing and linear conception of time to the fore. Anděl claims that this “discovery of time” was a crucial element in constituting both the modern artist and critic., Jaroslav Anděl., and Obsahuje bibliografii
This study deals with the grey zone phenomenon in the context of literary life under late Communist rule during the 1970s and 1980s in Czechoslovakia. The aim of this text is to attempt to trace, using the method of historical reconstruction, how the concept of the grey zone was understood in Czech and Slovak society before 1989, especially in texts and discussions on dissent and exile that reflected the reality of normalization. These texts show that awarenesss of the grey zone played an essential role in the thinking of dissident and émigré authors, as it challenged bipolar schemes and blackand- white images of social reality in the Czechoslovakia of the time. However, this conception of the grey zone often contradicts today’s journalistic and specialist approaches, which tend to classify the grey zone as a silent or passive majority. This study shows that the definition of what we now call the grey zone was much broader.
Základními kameny obecně relativistické kosmologie jsou tři články - Einsteinův, de Sitterův a Friedmannův. Zatímco Einstein a částečně i de Sitter setrvali u zažité představy v čase neměnného kosmu, Friedmann jako první upozornil, že Einsteinovy rovnice pro homogenní a izotropní model umožňují i řešení odpovídající rozpínajícímu se vesmíru. Jeho článkem (1922) byly položeny základy obecně relativistické vývojové kosmologie, rozvíjené pak řadou Friedmannových současníků i následovníků. Text zahrnuje základní ideje obsažené v uvedených článcích a naznačuje další změny výzkumu v oblasti vývojové kosmologie, od dobudováních jejích základů uplyne v letošním roce osmdesát let., Jana Jurmanová., and Obsahuje seznam literatury
Má právo na existenci instituce typu Akademie věd? Je to zkostnatělý moloch, nebo součást životního stylu moderní společnosti? Není lepší podpořit aplikace, aby se rychle zhodnotily ve snadno počitatelném finančním efektu, zatímco vědu ponechat studentům na univerzitách? Takové otázky hýbou veřejností a laikové často ani nevědí, že všude ve světě pracují desítky institucí podobných naší Akademii. Rozhodli jsme se, že některé z nich v Akademickém bulletinu představíme. Pro úvodní pozvání do cizích teritoriálních vod jsme požádali předsedu Rady pro zahraniční styky prof. Jana Palouše, s nímž jsme hovořili o Společnosti Maxe Plancka v Německu, která je Akademii svou náplní asi nejpodobnější a pro nás nejznámější, i o souhvězdí evropského výzkumu., Marina Hužvárová., and Rubrika rozhovor