Otázka, kam s oxidem uhličitým, který vzniká při spalování uhlí, ropy a zemního plynu v elektrárnách, z chemické výroby a výroby stavebních hmot, je předmětem mediálních diskusí i objektem seriózních výzkumných prací a technických realizací. Existují mnohé technické možnosti, jak odstranit vyčištěný CO2 z plynných produktů z technologií z přírodního oběhu. Jednou z nich je uzavřít CO2 hluboko do horninového masivu do pórů hostitelské horninové vrstvy (sekvestrace CO2). and Eva Dudková.
Představte si holé pláně, z nichž vystupuje ve své době naprosto jedinečná železobetonová stavba opláštěná zelenavými skleněnými tabulemi. Končí šedesátá léta a právě impozantní dojem Wichterlova a Pragerova architektonického novokřtěnce inspirovaného v zámoří spolu se zájmem o chemii vábí jako mocné magnety studenta Přírodovědecké fakulty UK Františka Rypáčka, aby z petřínských kolejí spěchal přes Tomanovu louku až na Petřiny do Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, který tehdy řídil Otto Wichterle. To ještě zdaleka netušil, že se o mnoho let později stane ředitelem tohoto pracoviště Akademie věd ČR on sám a že se také mj. zasadí o vznik „wichterlovských“ center, která mají úspěšný akademický ústav ještě více propojit s praxí. and Marina Hužvárová.
Pierre-Daniel Huet, významný učenec, který se zabýval filosofií, teologií, historií i literaturou, zemřel právě před 300 lety. Své současníky Huet nejvíce zaujal ostrou kritikou kartezianismu. Ze stanoviska empirismu a skepticismu odmítl pozici arogance rozumu v epistemologii a důvěryhodnost racionálních důkazů Boha v teologii. Největší vliv na vývoj novověké filosofie měl však jeho skepticismus, ve kterém Huet rozvíjel myšlenky antických skeptiků především s důrazem na nemohoucnost lidské mysli dospět k pravdivému či jistému poznání. V článku rozvíjím analýzu Huetova skepticismu v širším kontextu znovuoživení antické skeptické tradice v západní Evropě v 16. a 17. století a propaguji relativně novou interpretaci formování novověké filosofie, v níž hraje tato tradice klíčovou roli., Pierre-Daniel Huet (Huetius, 1630–1721), a scholar of immense erudition, died 300 years ago. Huet wrote many works on philosophy, theology, history and literature. At his time Huet was best known for his fierce criticism of Cartesianism. From an empiricist and sceptical standpoints, he attacked the position of the arrogance of reason in epistemology and the credibility of rational proofs of God in theology. But it was Huet’s scepticism, developing the arguments of the ancient sceptics and insisting on the principal weakness of human mind to achieve true and certain knowledge, that had the biggest impact on the development of early-modern philosophy. I analyze Huet’s scepticism in the context of the revival of the ancient sceptical tradition in Western Europe in the 16th and 17th centuries and promote a relatively new interpretation of the formation of early-modern philosophy, in which scepticism is supposed to play a constitutive role., and Pierre-Daniel Huet (Huetius, 1630–1721), éminent savant, théologien, historien, littéraire, mort il y a 300 ans. Huet passionna ses contemporains par sa critique lancinante du cartésianisme. Il refusa, en s’appuyant sur l’empirisme et le scepticisme, l’arrogance de la raison dans l’épistémologie ainsi qu’il refusa dans la théologie la confiance dans les preuves rationnelles de Dieu. Huet influença significativement l’essor de la philosophie moderne par son scepticisme en développant les pensées des vieux sceptiques tout en accentuant l’impuissance de l’esprit humain d’arriver à la connaissance vraie ou certaine. Je développe dans mon article l’analyse du scepticisme par Huet dans le contexte plus large de la renaissance de l’antique tradition sceptique vivante en Europe occidentale aux XVIIe et XVIIIe siècles tout en diffusant une interprétation relativement neuve de la formation de la philosophie moderne dans laquelle cette tradition joue le rôle clé.
Projektu Zákona o reformě RAV, který vyvolal vlnu protestů vědecké komunity v Rusku a velmi kriticky jej komentovali mnozí významní badatelé v zahraničí, jsme se obsáhle věnovali v AB 9/2013. Připomeňme, že podstatou reformy je sloučení stávající Akademie se dvěma oborovými, méně prestižními akademiemi (medicínské a zemědělské) a zřízení Federální agentury pro vědecké organizace, která převezme veškerý majetek tří akademií a bude mít rozhodující slovo nejenom v hospodářském, ale i vědeckém řízení výzkumných ústavů. Výsledky a efektivnost jejich práce bude hodnotit mezioborová komise s dalekosáhlými důsledky pro budoucnost ústavů a jejich zaměstnanců. Po téměř tříměsíčním vyjednávání RAV s mocenskými strukturami a prezidentem Vladimirem Putinem vešel Zákon po schválení dumou a Radou Ruské federace v platnost 27. září 2013. Ačkoli do něj bylo oproti původnímu návrhu vneseno mnoho dílčích pozměňujících modifikací, akademikům se nepodařilo získat významný ústupek v nejzávaznější otázce týkající se řízení ústavů. Ty jsou Zákonem zcela vyvlastněny, a RAV tak de facto ztrácí charakter autonomní organizace provádějící základní výzkum a stává se především poradním orgánem - „klubem“ volené vědecké elity bez rozhodujících pravomocí. Výmluvně to dosvědčují následující čísla z federálního rozpočtu pro rok 2014: nově zřízená agentura bude disponovat 90 miliardami rublů, (1 € ≈ 45 Rb), zatímco „velké“ Akademii byl přidělen pouhý zlomek - tři miliardy rublů. and Vladimír Majer.
Během dvouleté bilaterální česko-slovenské mezivládní vědeckotechnické spolupráce se v letech 2010-2011 uskutečnil výzkum nazvaný Po stopách sv. Cyrila a Metoděje ve slovenské a české bibliografii (viz AB 11/2011), na němž participoval Ústav pre výskum kultúrneho dedičstva Cyrila a Metoda Filozofickej fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře a jeho partnerské pracoviště, oddělení paleoslovenistiky a byzantologie Slovanského ústavu AV ČR v Praze. and Lubomíra Havlíková.