Tříaktová komická opera na vlastní libreto ve své době významného pražského rodáka, právně vzdělaného novináře a hudebního kritika podle Herodota byla uvedena v pražském Stavovském divadle 17.12.1887.
Přibližný popis cyklu gotických portrétních fresek českých panovníků ve Starém královském paláci na Pražském hradě, zničeného požárem Malé Strany a Hradu roku 1541. Na základě rozboru a srovnání tří rukopisů chovaných v době vydání studie (r. 1896) v c. k. Dvorní knihovně ve Vídni autor popisuje portréty českých knížat a králů od Přemysla Oráče po Ludvíka Jagellonského, které vznikly na popud Karla IV. (jako pendant k portrétním bustám v triforiu chrámu sv. Víta) a které byly doplňovány o vyobrazení pozdějších českých králů až po Ludvíka Jagellonského včetně. Jedním z rukopisů je žádost nejvyššího královského číšníka Jana z Házemburku a na Budyni o restaurování dotyčných portrétních fresek zaslaná roku 1538 králi Ferdinandu I. Žádost obsahuje kresby fresek (jako jejich "kopie") a opisy latinských nápisů, které se pod freskami nacházely. Autor přetiskuje textovou část žádosti a přidává svůj komentář a pět jejich reprodukcí v přílohách.
Dějiny jednotlivých fakult pražské německé Karlovy univerzity v l. 1848-1898 (zvláště po ustavení samostatné německé univerzity r. 1882), doplněné statistickými údaji a životopisy profesorů. Sborník příspěvků k dějinám Karlovy univerzity, na níž se podle autorů přednášelo a zkoušelo výhradně německy i před rokem 1882, kdy rakouské Ministerstvo vyučování vydalo výnos o rozdělení univerzity na českou a německou část (28. 2. 1882). Prvý soubor příspěvků (s. 3-36) obsahuje všeobecné dějiny celé univerzity ve sledovaných letech 1848-1898 včetně seznamu jejích rektorů (s. 15-16), druhý zahrnuje statistická data (s. 37-43) a přehled nadací k podpoře univerzity i studentů (s. 44-56). Třetí oddíl se zabývá vývojem teologické fakulty a jejího profesorského sboru (s. 57-90). Čtvrtý oddíl (s. 91-154) přináší tytéž údaje o právnické fakultě. Pátý (s. 155-380) pojednává o lékařské fakultě, na níž se vyučovalo i veterinárnímu lékařství (s. 373-380). Poslední šestý oddíl (s. 381-470) informuje o vývoji, katedrách i profesorech filozofické fakulty. Závěr publikace tvoří chronologické seznamy děkanů všech uváděných fakult (s. 471-480). Kniha je provázena světlotiskovými přílohami a doplněna jmenným rejstříkem.
Činnost gotických sochařů a kameníků ze staroměstských rodů Junker, Junkherr, Panic a Pánek ve 14.-16. stol. v Praze, Chebu a Štrasburku. Výklad slova "junker" či "juncherre" v pražských pramenech 14.-16. století jako nejen mladý šlechtic, ale i malířský či sochařský učeň. Z původních mladých šlechticů (německy: "junker" či "junkherre"; česky: "panicz", "panycz" či "pánek"), kteří pobývali na dvoře Karla IV., se stalo rodové příjmení staroměstských měšťanů. Pokud se usadili v Chebu či některém městě Svaté říše římské, byli pak nazývání "Junker von Prag". Někteří byli v uvedených městech činní jako malíři, sochaři či stavitelé kostelů, jiní, kteří zůstali v Praze, byli například pražskými řezníky či jen majiteli domů. Studie (zvláštní otisk z Mitheilungen der Vereins der Deutschen in Böhmen) je doplněna regesty listin a z městských knih z pražského a chebského archivu, v nichž jsou uváděny rody Junker, Junkherr, Panic a Pánek jako kupující či prodávající staroměstských domů. Studie je provázena fotografiemi fresek i soch v Německu, které znázorňují "Junkery z Prahy".