Jediné dostupné vydání opery v klavírním výtahu. /Do tohoto notového materiálu byla vepsána slova českého překladu: zdroj anonymní/., https://dspace.cuni.cz/bitstream/.../DPTX_2011_2_11210_0_342971_0_124124.pdf, Vzácné tisky., and Ručně vepsaný český text.
Český překlad libreta Bianca und Giuseppe, oder Die Franzosen vor Nizza od R. Wagnera. Operu složil J. B. Kittl a poprvé zazněla ve Stavovském divadle v Praze 19.2.1848 v původním něm. jazyce. V tomto překladu poprvé v Prozatímním divadle 20.9.1875. Nerovná láska k Biance, dceři markýze Malviho, dovede starostova syna Giuseppa až mezi vzbouřence. Příběh nešťastné lásky na pozadí revolučních bojů v r. 1793 končí tragicky: Bianca umírá v Nizze po požití jedu přímo při své vynucené svatbě s hrabětem Rivolim a nešťastný Giuseppe se vrhá na straně Italů do bitvy proti Francouzům, kteří se právě chystají dobýt město, a vzápětí padne.
Soubor několika příspěvků věnovaných bělohorským událostem a památkám určený především pro účastníky každoročních výročních poutí. Verše, historické příspěvky týkající se třicetileté války, bitvy na Bílé hoře a následné staroměstské exekuce, osudy nedostavěného kláštera servitů a hostinec v jeho bývalém refektáři, kde je vystavena i bělohorská pamětní kniha.
Humoristické povídky o pražských figurkách 2. pol. 19. stol. - domovnicích, klepnách, pražských Pepících, hostinských, domácích pánech, hejscích, úřednících, podomních obchodnících, cyklistech i studentech. Herrmannovými náměty jsou pražské typy, či jak sám v povídce Čtenáři s nábřeží říká, pražské figurky, jejichž život líčí buď s humoristickým nadhledem, nebo se soucitem. V povídkách o lepiči plakátů (Noční apoštol, s. 90), o úřednících na penzi (Čtenáři s nábřeží, s. 105), žebrácích (Strávník od svatého Bartoloměje, s. 213) či o chudém studentu (Pražský bratr, s. 237) soucítí s těmito drobnými Pražany. Naproti tomu pány domácí, domovníky, domovnice, hejsky a pasáky zvané "pražští Pepíci" (Těžká váha, s.32), marnotratné dcerky a synky bohatých měšťanů či kávárenské povaleče kritizuje s vtipným humorem. Povídky jsou psané svěží, dodnes srozumitelnou hovorovou češtinou a přináší doklady pražských slangů (pražských Pepíků v Těžská váha, s. 32; slovo "čupr", odpovídající dnešnímu "supr", v Čupr, s. 219). Historika cyklistiky potěší povídka Pražský centaur (s. 84). Většina povídek vycházela v Herrmannově časopise Švanda dudák, jejž ilustroval Viktor Oliva. Jemu je věnována povídka Oběť svého povolání (s.231).
Bilance ničení jednotlivých vzácných památek města od josefinské doby do počátku 20. stol. a kritika nevhodné stavební politiky městské samosprávy, jež má za důsledek nenávratné poškození starobylého rázu Prahy a úbytek krásy města.