Šestá sbírka veršů významného literárního historika, divadelního teoretika, překladatele, germanisty a básníka je především svědectvím o hledání jeho identity, prokládaném osobními prožitky i názory na tehdejší společnost., Sbírkou "Hlasy" uzavírá Otokar Fischer své první básnické období a poté se jako autor poezie na dlouhých osm let odmlčuje. Fischer často v tomto cyklu zdůrazňuje motiv samoty, která se však pro něho zároveň stává prostorem pro úvahy a přemítání. Jejich hlavním obsahem je pak ujasnění básníkova vztahu ke společnosti i snaha definitivně v ní zaktovit. Současně ale s touto problematijkou si básník klade řadu otázek, z nichž nejpalčivější je patrně uvědomění si vlastní totožnosti. Tato identifikace je patrná nejvíce v básní "Ke kořenům", kde autor s pronikavou naléhavostí odhaluje nelehkou a bolestnou historii židovského národa, k němuž se i on sám hlásí: "...mnou vrstvy věků, strmé propasti, / svou křičí touhu, touhu po slasti; // mnou, jenž jsem krůpěj, šumí moře běd; / mnou, jenž jich neznal, úpí hoře ghett;..."., Obsahuje básně:
Křídla
Ostrov
Písek
Bezvětří
Prstýnek
Troilus
Letní noc
Stvořitel
Svatokrádce
Ke kořenům
Orestes
Západ a Východ
Norderney
Mystika krve
Píseň aristokratická
Hlubiny
Poselství, and Poezie v češtině pro dospělé, mládež a starší děti
Text přednášky, která byla proslovena známým literárním historikem v pražském lingvistickém kroužku 4. ledna 1932. and Otokar Fischer se ve své přednášce zabýval především tím, jakým způsobem dokázal František Ladislav Čelakovský zpracovat původní předlohu, jak přistupoval k danému materiálu a jak jej přebásnil. Uvažoval i o tom, co při této práci českého básníka nejvíce povzbuzovalo, co mu dávalo "vzor, pobídku a posilu obrazivosti". Zároveň však Fischer v tomto textu naznačuje, že jeho zkoumání uvedených otázek nedospělo ještě do definitivní podoby, proto se domnívá, že jeho proslov je možné chápat jako platformu k další diskusi o této literární problematice.
První vydání lyricko-epické skladby Máj z roku 1836., Exemplář "a": na tit. listě rkp. vpisek (perem) Čís. 9 a razítka: Knihovna Živnost. čtenář. jednoty v Karlíně, oválné razítko Živnostenská čtenářská jednota v Karlíně, Český čte. spo. v Karlíně, S.S. Cyrilli et Methodii... (neúplné). Na rubu tit. listu sign. "H 248" (tužkou), číslo "15553/22" a kulaté razítko Veřejná knihovna hlav. města Prahy, na str. [69]: Knihovna král. hlav. města Prahy. Vazba poloplátěná, nepův., knižní blok oříznutý. Exemplář "b": na tit. listě (tužkou) K3/2 - Pelcl, přeškrtnutá sign. "H 6446", sign. "H 248 b", rkp. vpisek (perem) "Z kněh P. Ant. Košt...", v knize kulatá razítka Knihovny král. hlav. města Prahy. Bez vazby. Složky s nestejně velkými listy lehce sešity a vlepeny do modré, měkké papírové obálky. Oba tisky restaurovány v oddělení VZT v září roku 2009., and Poezie v češtině pro dospělé, mládež a starší děti.
Druhá básnická sbírka současného autora, ukrývajícího se pod pseudonymem Elsa Aids, přináší poezii s vypjatými erotickými a milostnými motivy., "Myslím, že nenávidět lidi je obvyklé," vyjadřuje se Elsa Aids v jedné básni k titulu této sbírky. Její verše jsou sice plné nenávistných invektiv, zároveň z nich ale prosvítá i zárodek lásky. A to i tehdy, když se básnickým subjektem stává agresivně pojatý mužský jedinec, jehož role je v tomto cyklu dominantní. Projevuje se tu jako vyhraněný vypravěč milostných a sexuálních eskapád, které mu ovšem nepřinášejí uspokojení, ale především (i přes ony avízované záchvěvy citu) krajní znechucení. Ve vypjatých pasážích se doslova protínají a řežou znásilnění a zvrácenosti, pohrdání a opovržení, znechucení či nánosy špíny. I přes tato bezcitná a syrová vymezení zůstávají však tyto texty v básnické rovině svědectvím o skličující situaci uvnitř lidského nitra, které je schopno vnímat náklonnost pouze skrz zaujetí žlučovitého a záštiplného postoje k životu., and Poezie v češtině pro dospělé, mládež a starší děti.
Výbor ze šesti básnických sbírek, vydaných v letech 2006-2011, jejichž autor se skrývá pod pseudonymem Elsa Aids., Básně Elsy Aids jsou plné pochmurné noční atmosféry, v níž nehybné, znavené, mnohdy jakoby i ranami osudu ubité tělo člověka dává nahlédnout do svého života a podává o sobě zprávu, koncipovanou v temných obrysech a náznacích. Jsou to zjitřené obrazy samoty, která vytrvale, až zběsile útočí a neustále nahlodává lidské obranné reflexe. Noční tma není pro autora proto žádným konejšivým pojmem, ale právě naopak tou nejtemnější kategorií, z níž k němu promlouvají úzkostné stíny a vidina blahodárného či posilujícího spánku je téměř navždy vzdálenou chimérou. Básník v těchto hodinách viditelně trpí a patrně z tohoto jeho neklidu pak vznikají i tyto verše, které vypovídají o stavu jednoho lidského nitra uprostřed bezhvězdně plynoucího času., and Poezie v češtině pro dospělé, mládež a starší děti.