Statistické a účetní údaje elektráren, elektrických drah a autobusové dopravy pražských Elektrických podniků za rok 1929 ve fotografiemi, grafy a plánky bohatě vybavené výročí zprávě. Součástí obrazového doprovodu jsou kromě fotografií technického zařízení a některých částí vozového parku např. snímky Edisonovy transformační stanice, Šlikova paláce na Národní tř. nebo nových autobusových garáží na Pankráci, dále schematická znázornění elektrizace parních soukromých závodů v Praze, sítě elektrických drah, provozních výsledků elektrických drah v letech 1925-1929, úrazů a nehod či autobusové dopravy v letech 1925-1929.
Text lidové opery z venkovského prostředí. Její děj se točí kolem citů, které v malém společenství po svém příchodu rozbouřila milá osiřelá služebná dívka Andulka. Premiéra dílka proběhla v Litomyšli v roce 1892. Sirotek Andulka se hlásí do služby k novému hospodáři - starostovi. Chasa ji na doporučení starosty také přijímá mezi sebe. Písař se chystá Andulce vyznal lásku, ale hoši jej přiváží na bidlo. Vojtěch, syn starosty, Andulce lásku vyzná a Andulka jeho vyznání opětuje. Dívkám se nelíbí, že jak se zdá, jsou všichni hoši očarováni Andulkou. Starosta je uchlácholí, ale také on Andulce vyjeví své city a svou touhu pojmout ji za manželku. Andulka se rozmýšlí a poté se nebojácně vyznává z lásky k Vojtěchovi. Starosta oběma žehná společně s chasou.
Podoba smíchovské usedlosti na konci 18. stol., kdy patřila rodině Duškových a kdy v ní pobýval W. A. Mozart. Svědectví z dopisu Mozartova nejstaršího syna Karla, popis dokončení opery Don Giovanni ve skice Rococobilder romanopisce a básníka A. Meissnera.
Podrobná historie veřejného vyučování na pražském Smíchově do r. 1929. Po úvodních textech věnovaných nejstarší historii smíchovského školství a osobnosti pedagoga F. J. Zoubka (od r. 1867 ředitele hlavní a průmyslové školy na Smíchově a od roku 1874 ředitele osmitřídní měsťanské školy dívčí) následují podrobné informace o průběhu školních let 1875 až 1929. Publikaci uzavírají výtahy z výročních zpráv Městského dívčího reformního reálného gymnázia na Smíchově a Městské odborné školy pro ženská povolání na Smíchově v r. 1928-29. Doslov obsahuje stručný životopis autorky, významné smíchovské učitelky.
Kniha obsahuje dostupné informace o kočovných společnostech, putujících v 19. stol. po Čechách a Moravě a je jedním ze základních pramenů k této problematice.
Stručný průvodce po starém židovském hřbitově v pražském Josefově, vydaný po roce 1904. Knížečka seznamuje s nejvýznačnějšími náhrobními kameny na hřbitově, počínaje nejstarším r. Avigdora Karo (zemř. 1439) po osobnosti, zvláště rabíny, 16. století. Letopočty úmrtí jsou uváděny i v hebrejském písmu. V úvodu (na s. 3) se čtenář dozví málo známou okolnost z dějin hřbitova, totiž že roku 1903 z důvodu rozšíření komunikací vzniklých asanací Josefova byl hřbitov zmenšen o 1900 m2. Ostatky mrtvých byly vyzdviženy a pietně pohřbeny do hromadného hrobu, jenž prý byl označen hebrejským nápisem (s. 4; nápis nepřepsán, poloha hrobu blíže neurčena). Publikace je vybavena dvěma fotografiemi.
Přehled kulturní, přednáškové a vzdělávací činnosti osvětového spolku na Žižkově ve 20. letech 20. století. Osvětový sbor se zasadil o vybudování Masarykovy síně - kulturního sálu v budově Veřejné obchodní školy Grémia pražského obchodnictva v Žižkově ve Štítného ulici č. 5, kde je dnes Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. V Masarykově síni, přebudované z kaple zasvěcené Panně Marii, při níž měly kdysi boromejky dětskou opatrovnu, se konala řada kulturních akcí (přednášek, hudebních, recitačních a společenských besed), jež upoutávaly zájem nejenom žižkovských občanů, ale i mnoha návštěvníků z celé Prahy.