Komentované vydání Stavebního řádu královského hlavního města Prahy, sousedních měst (Karlín, Smíchov, Žižkov, Vinohrady) a okolních obcí, platného od 18. května 1886. "Nový stavební řád pro královské hlavní města Prahu a její předměstí: města Karlín, Smíchov, Královské Vinohrady, Žižkov, dále pak obce Košíře, Střešovice se Střešovičkami, Břevnov s Tejnkou, Dejvice, Bubeneč, Libeň, Troja, Vršovice, Nusle a Pankrác, Michle a Podolí. Platný od 18. května 1886. Ke všeobecnému užití se zvláštním ohledem na potřeby praxe a s formuláři vysvětlen Dr. Juliem Nejedlým." - Jedná se o stavební řád platný pro téměř celou plochu tzv. Velké Prahy (od 1. 1. 1922), při čemž "královským hlavním městem Prahou" se rozumí Praha I.-VI., a to komentovaný rakouský říšský zákon č. 40/1886 ze dne 10. 4. 1886, stavební řád pro Prahu, s platností od 18. 5. 1886, jímž se novelizoval stavební řád z r. 1862.
Stručné dějiny kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a popis jeho slavnostního vysvěcení na kostel pražské vojenské posádky roku 1916. První písemná zmínka o kostele sv. Mikuláše pochází z roku 1273 jako o farním kostele. Za třicetileté války po uvedení emauzských benediktinů se stal chrámem klášterním. Benediktini jej nechali přestavět v barokním slohu Kilianem Ignácem Dienzenhoferem. Klášter i s kostelem byly roku 1785 zrušeny (s. 13) a nakonec jej získalo město Praha, které jej roku 1868 pronajalo ruské pravoslavné církvi. Tato církev se stala rakouské monarchii po vypuknutí 1. světové války nepřátelskou a byla roku 1914 z kostela vypovězena (s. 15). Následuje popis znovuvysvěcení kostela (r. 1916) a jeho vzhledu jako chrámu posádkového. - Knížka je doplněna 12 fotografiemi kostela.
Svědectví očitého svědka o vývoji politické situace v Praze v březnu a dubnu v revolučním roce 1848. Očitý svědek popisuje vnitropolitickou situaci v Praze v revolučním roce 1848, a to od 11. března do 9. dubna.