a1_Autorka sleduje vývoj československé pozice v mezinárodním komunistickém hnutí po převzetí mocenského monopolu v zemi Komunistickou stranou Československa a soustředí se přitom na její poměr vůči sovětským a čínským komunistům, reprezentujícím od padesátých let minulého století dvě konkurenční mocenská centra ve světovém komunismu. Konstatuje, že v zahraniční politice Československa komunisté nadřadili internacionální solidaritu dělnictva obhajobě státních zájmů a v souladu s touto ideologickou směrnicí se československé zahraničněpolitické úkoly utvářely primárně podle potřeb sovětské agendy a jí vágně definovaných cílů mezinárodního komunistického hnutí. Praha se stala personálně, informačně i materiálně závislou na Moskvě a pozbyla schopnost postupovat v zahraniční politice nezávisle nejen mimo sovětský blok, ale i uvnitř něj. Mezi své priority zařadila také úsilí o jednotu sovětského spojeneckého systému a nejpozději od roku 1956 pokládala vojenskou intervenci za přiměřený nástroj v případě jejího ohrožení. Srovnávací analýza dokumentů z Archivu Ministerstva zahraničních věcí ČR a materiálů vedení KSČ z Národního archivu pro desetiletí 1953 až 1962 ukazuje, že konkrétní zahraničněpolitický program přecházel do československé politiky cestou mezistranických kontaktů. Sovětští komunisté zaujímali v jejich hierarchii první místo a tato skutečnost nebyla v očích československých komunistů zpochybněna žádným z čínských pokusů alternovat na přelomu padesátých a šedesátých let sovětské metody a plány rozvoje mezinárodního komunistického hnutí., a2_Naopak, na multilaterální jednání desítek komunistických stran v Moskvě v listopadu 1957 a 1960, která čínské námitky diskutovala, přijížděli českoslovenští komunisté předem sovětskými kolegy instruováni a veškeré čínské aktivity z této pozice odmítali, navzdory svému úsilí navázat po roce 1948 s Pekingem přátelské a důvěrné vztahy. V důsledku úzkého propojení československých stranických a státních záležitostí došlo počátkem šedesátých let k rychlému zastavení československo-čínské spolupráce, přičemž Sovětský svaz přislíbil sanovat škody, které tak československému hospodářství vznikly., b1_In this article, the author traces the changes in the Czechoslovak position in the international Communist movement after the Communist Party took power in Czechoslovakia. She concentrates on the Party’s relations with the Soviet and the Chinese Communists, which from the 1950s onwards represented two competing centres of power in world Communism. She argues that in Czechoslovak foreign policy the Communists subordinated the defence of State interests to the international solidarity of the workers, and, in keeping with that ideological guideline, the tasks of Czechoslovak foreign policy were set mainly according to the Soviet agenda and its vaguely defined aims for the international Communist movement. Prague became dependent on Moscow for personnel, information, and material, and lost the ability to act independently in international politics both outside and inside the Soviet bloc. Amongst Prague’s priorities were efforts to achieve the unity of the Soviet system of alliances and, beginning at the latest in 1956, it considered military intervention a suitable instrument in the event of a threat to that system. A comparative analysis of records for the ten years from 1953 to 1962, from the Archive of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic and from the Czechoslovak Communist Party leadership, which are deposited in the National Archive, Prague, demonstrate that Czechoslovak foreign policy was actually formed by way of inter-Party contacts. The Soviet Communists were paramount in the hierarchy; in the eyes of the Czechoslovak Communists, the Soviet position remained unchallenged by any Chinese attempts to provide an alternative to Soviet methods and plans to develop the international Communist movement in the late 1950s and early 1960s., b2_Indeed, at multilateral talks amongst dozens of Communist Parties in Moscow in November 1957 and in 1960, where Chinese objections were discussed, Czechoslovak Communists arrived after having been instructed by their Soviet comrades, and from this position they rejected all Chinese activities, despite Czechoslovak efforts to establish friendly and close ties with their Beijing comrades after 1948. As a result of this linking of Czechoslovak Party and State matters, Czechoslovak-Chinese collaboration ceased in the early 1960s, and the Soviet Union promised to compensate for any damages that thus accrued to the Czechoslovak economy., Daniela Kolenovská., and Obsahuje bibliografii
Stejnojmennou konferenci k 70. výročí osvobození Československa uspořádal 19. května 2015 Senát Parlamentu ČR společně s Masarykovou demokratickou akademií, zastoupením Ebertovy nadace v ČR a SR a Historickým ústavem AV ČR, který ji připravil jako součást akcí k výročí osvobození - dvou konferencí, výstavy a 42dílného seriálu v Lidových novinách. Sympozium se uskutečnilo jako další z aktivit vzájemné spolupráce Akademie věd ČR se Senátem PČR., Emil Voráček., and Ebertova nadace v ČR a SR
We recall the sixtieth anniversary of the communist putsch in Czechoslovakia. On 25 February, the Communist Party seized control of government of Czechoslovakia and its totalitarian regime was dominant until the Velvet Revolution in 1989. and Jiří Kocian.
The article deals withthe visit of the last Korean crown prince, Yi Ŭn (Gin Ri), and his Japanese spouse, Masako Ri (Yi Pangja), to Prague in December 1927. It is based on the so-far unknown sources of the Office of the President of the Republic (1927), Czech newspapers (October-December 1927), Korean internet sources and relevant works on Korean history. Their visit to Czechoslovakia was part of their extended visit to several European countries. In spite of its private character and the non-pursuit of diplomatic aims, the couple experienced a high level welcome. They were granted an audience with the Presiden of the Czechoslovak republic, T. G. Masaryk, during which they met the leading representatives of the Czechoslovak government and army (the minister of foreign affairs, E. Beneš, the promienent commanders of the Czechoslovak Legions in Siberia and Vladivostok in 1920). As part of the reception, Yi Ŭn was bestowed with the Order of the White Lion, the highest Czechoslovak award. The article provides a breif overview of Korean history from 1876 onwards and expalins the methods used by the Japanese to make the last Korean prince - the possible Korean emperor - their army officer., Zdenka Klöslová., and Obsahuje bibliografii
Kniha Petra Placáka Gottwaldovo Československo jako fašistický stát podle autora svým názvem vyvolává falešný dojem, že pojednává o Československu v letech 1948 až 1953, kdy byla jedinou držitelkou moci v zemi Komunistická strana Československa a její předseda Klement Gottwald byl prezidentem republiky. Pro toto období totalitního režimu v Československu by některé autorovy závěry byly přiléhavé, avšak dokazovat fašistický charakter režimu v Československu v letech 1945 až 1948, kdy zde vládla koalice stran Národní fronty, prezidentem byl Edvard Beneš, existoval kritický tisk a do značné míry fungovaly demokratické procedury, je podle jeho názoru zcela pomýlené. Autor polemizuje s některými Placákovými tezemi a uzavírá, že jeho kniha v konfrontaci s fakty nemůže obstát., Simply by its title, Peter Placák´s Gottwaldovo Československo jako fašistický stát (Gottwald´s Czechoslovakia as a fascist state) creates, according to the author of this article, the false impression that it is about Czechoslovakia from 1948 to 1953, when the Czechoslovak Communist Party was the sole holder of power in the country and its chairman, Klement Gottwald, was President of the Republic. Though some of the author´s conclusions about this period of totalitarian rule in Czechoslovakia might be apposite, to argue that the Czechoslovak regime from 1945 to 1948 was of a fascist nature, when the country was in fact governed by a coalition of parties in the National Front, and the President of the Repbulic was Edvard Beneš, a critical Press was in existence, and democratic procedures were largely respected, is, according to the author, simply erroneous. The author takes issue with some of Placák´s propositions, and concludes that in the light of the facts the book does not pass muster., [autor recenze] Jiří Pernes., Druhý ze 3 příspěvků v oddílu Tři hlasy k jedné knize: Konfrontace - kontrasty - kontexty, and Obsahuje bibliografické odkazy
Recenzent se nejprve zamýšlí nad velkým zájmem, který česká veřejnost i odborníci v posledních letech projevují o popkulturu z období takzvané normalizace, což platí také o tehdejších filmech a televizních seriálech. Právě tato tvorba z let 1969 až 1989 tvoří tematické těžiště většiny příspěvků v předložené publikaci, která je čtvrtým svazkem sborníkové řady Film a dějiny. Kvantita si zde podle recenzenta ovšem vybírá daň na kvalitě. Přestože se editor Petr Kopal v úvodu snaží nastínit východiska sjednocující jednotlivé texty, vnitřní propojení se mezi nimi hledá jen s obtížemi, a některé navíc prozrazují neujasněný směr a cíl bádání. Vybrané příspěvky představuje recenzent podrobněji. Vedle textů trpících přemírou faktů, jejich pozitivistickým podáním, schematičností nebo absencí kontextu a analýzy vyzvedává několik velmi zdařilých statí z pera Petra A. Bílka, Petra Kopala, Kamila Činátla nebo Martina Štolla., The reviewer first discussess the great interest that Czechs, both experts and the general public, have had in recent years in the pop culture of the "Normalizaation" period (1969-89). This includes films and TV series, which constitute the focal point of most of the contributions to the publication under review, the fourth volume of the Film a dějiny (Film and history) series. But quantity, according to the reviewer, has taken its toll on quality here. Although the editor, Petr Kopal, has tried in the introduction to outline the starting points that unite the individual contributions, it is actually hard to see what they have in common, and, moreover, some reflect the confused directions and aims of the research. The reviewer presents some of the contributions in detail. Apart from articles that suffer from an excess of fact, positivistic treatment, schematicity, or a lack of context and analysis, the reviewer points to the highly successful essays by Petr A. Bílek, Petr Kopal, Kamil Činátl, and Martin Štoll., [autor recenze] Martin Šrajer., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Simone de Beauvoir’s Th e Second Sex was translated into Czech in 1966, the fi rst translation of the book to be published in a socialist state. It was, like many other translations during this period, a compilation of selections and was edited by the phenomenologist Jan Patočka who, in his postscript, presented the work primarily within its philosophical context. Th e book, which was published in three editions within two years and reached a combined print run of almost one hundred thousand copies, reaped substantial acclaim both among the lay and the academic public. Th e main debate about the book unfolded in the magazines Literární noviny and Vlasta, in which the contributors aired their views on the book from various positions – as advocates of phenomenology, Marxism, and the women’s press. In order to make the main arguments of the Czech debate on Th e Second Sex accessible to our readers, we are publishing here Ashley Davies’s English translation of the contributions by Jan Patočka, Ivan Sviták, and Irena Dubská.