The Evolutionary Argument (EA) plays the central role in the realism- antirealism dispute. Proponents of this argument maintain that evolutionary theory pro- vides a convincing evidence for the reliability of our cognitive capacities. The evolutio- nary function of these capacities is to inform us about the character of our environment; and, as evidenced by the survival of our species, we can surmise that our cognitive capac- ities tend to provide a true, rather than false, picture of the world (cf., e.g., Quine, Kornblith, Munz). However, opponents of this view argue that evolutionary processes are not exclusively adaptive or optimal; indeed, some processes may not be adaptive at all (cf., e.g., Putnam, van Fraassen, Stich, and Bradie). Some of these critics, e.g., Thomson, believe that evolutionary theory demonstrates that our knowledge is not true, and that our cognitive capacities are not only fallible but completely unreliable. They produce only one of the many possible pictures of the world. I criticize this type of argument by means of a non-adaptationist interpretation of evolutionary theory (Wuketits), and I am seeking an evolutionary way out., Evoluční argument (EA) hraje ústřední roli v realisticko-antirealismickém sporu. Zastánci tohoto argumentu tvrdí, že evoluční teorie poskytuje přesvědčivý důkaz spolehlivosti našich kognitivních schopností. Důležitou funkcí těchto kapacit je informovat nás o charakteru našeho prostředí; a, jak dokazuje přežití našeho druhu, můžeme se domnívat, že naše kognitivní kapacity mají sklon poskytovat pravdivý, spíše než falešný obraz světa (srov. např. Quine, Kornblith, Munz). Nicméně, oponenti tohoto pohledu argumentují, že evoluční procesy nejsou výhradně adaptivní nebo optimální; některé procesy nemusí být vůbec adaptivní (srov. např. Putnam, van Fraassen, Stich a Bradie). Někteří z těchto kritiků, např. Thomson, věří, že evoluční teorie dokazuje, že naše znalosti nejsou pravdivé a že naše kognitivní schopnosti nejsou jen omylné, ale zcela nespolehlivé. Vyrábí pouze jeden z mnoha možných obrazů světa. Tento druh argumentů kritizuji prostřednictvím neadaptistické interpretace evoluční teorie (Wuketits) a hledám evoluční cestu ven., and Vladimír Havlík
This study offers a revised classification of the movements involved in Teréza Nováková’s work, with specific reference to the novel Děti čistého živého (Children of Pure Living Spirit). Reference is made to the literary-historical and period metanarrative, emphasizing the presence of the ideal in the author’s work, which, however, was somewhat sidelined in the historical context, so that with the passage of time, Nováková was categorized under documentary realism. In the context of recent literary-history debates over the term ideal realism, and making use of the reception at that time, we demonstrate the stylization techniques Nováková used to construct, through her acknowledged work with oral and written documents, a text referring to the idea of nation-building based on culturally accepted paradigms.
The special theory of relativity holds significant interest for scientifi c perspectivists. In this paper, I distinguish between two related meanings of “perspectival,” and argue that reference frames are perspectives, provided that perspectival means “being conditional” rather than “being partial.” Framedependent properties such as length, time duration, and simultaneity, are not partially measured in a reference frame, but their measurements are conditional on the choice of frame. I also discuss whether the constancy of the speed of light depends on perspectival factors such as the idealized defi nition of the speed of light in a perfect vacuum and the Einstein synchronization convention. Furthermore, I argue for the view that the constancy of its speed is a robust property of light according to the conditions of currently acceptable experimental setups pertaining to special relativity, and conclude that this view supports perspectivism. and Speciální teorie relativity je obzvláště zajímavá z hlediska vědeckého perspektivismu. V tomto článku rozliším dva související významy pojmu „perspektiva“ a pokusím se ukázat, že vztažné soustavy lze chápat jako perspektivy za předpokladu, že perspektivou rozumíme spíše „být podmíněný“, a nikoli „být dílčí“. Vlastnosti závislé na vztažné soustavě, jako je délka, časové trvání a simultánnost, nejsou v dané vztažné soustavě měřeny neúplně, ale jejich měření jsou podmíněna výběrem vztažné soustavy. Rovněž se budu zabývat otázkou, zda stálost rychlosti světla závisí na perspektivních faktorech, jako je idealizovaná defi nice rychlosti světla v dokonalém vakuu a Einsteinova synchronizační konvence. Na závěr se pokusím ukázat, že konstantní rychlost je robustní vlastností světla dle podmínek aktuálně přijímaných experimentů týkajících se speciální relativity a že tento pohled podporuje perspektivismus.
This paper analyses the nature of language and its role in realism-antirealism debate. The aim of the paper is (i) to present and defend the common-sense realism as a position, which enables us to offer a plausible explanation of the evolution of linguistic practice, and (ii) to present the realism-antirealism debate as a battle of an accent. The realists emphasize (a) the source of differentiation, while the antirealists accent the process of differentiation. Both of the aims are met via the conceptual analysis of the main realism-antirealism concepts such as language, differentiation, difference, reality, to constitute (to construct) and by the assessment of the impact that the results of the ab- ovementioned analysis would have on the position of common-sense realism., Příspěvek analyzuje povahu jazyka a jeho úlohu v diskusi o realismu a antirealismu. Cílem příspěvku je (i) prezentovat a hájit realismus ve smyslu zdravého rozumu jako pozici, která nám umožňuje nabídnout věrohodné vysvětlení vývoje lingvistické praxe a (ii) prezentovat debatu realismu a antirealismu jako bitva přízvuku. Realisté zdůrazňují (a) zdroj diferenciace, zatímco antirealisté zdůrazňují proces diferenciace. Oba tyto cíle jsou naplňovány koncepční analýzou hlavních konceptů realismu - antirealismu, jako je jazyk, diferenciace, rozdíl, realita, představování (konstruování) a hodnocení dopadu, který by výsledky uvedené analýzy vyplynuly. mají na pozici realistického myšlení., and Pavol Labuda