I, Prager Jugendjahre, První část memoárové knihy významného německého filozofa a spisovatele s českými kořeny zachycuje autorovo mládí, prožité v Praze., Autor vzpomíná především na roky, které jsou spojeny s jeho pražským pobytem, kde působil od roku 1855 - nejdříve jako student gymnázia, který později přešel na právnickou fakultu. Kniha je zajímavým svědectvím o hledání vlastní identity, o tom, jak svět kolem sebe vnímá a posuzuje pražský německý Žid. Mauthner vždy projevoval zájem o staré jazyky, především o latinu. Fenoménem řeči se konečně Mauthner zabýval velmi soustavně a jeho memoárové úvahy jsou prodchnuty i tímto tématem, jež je zároveň spojeno se soudobými dějinnými událostmi., Oborové slovníky, encyklopedie, bibliografie, Biblografie., Osobnosti, Dějiny, FILOZOFIE VŠEOBECNĚ., TEORIE FILOZOFIE., FILOZOFIE JAKO VĚDA., and METODY FILOZOFICKÉHO MYŠLENÍ
Studie se zabývá krizí vládnoucích elit na konci období takzvané normalizace v Československu (1970–1989). Dokládá jejich neschopnost formulovat společné zájmy a najít průnik jejich postupně se rozcházejících hodnot, cílů a strategických postupů. Po načrtnutí mezinárodních souvislostí (zejména sovětského kontextu) přistupuje autor k pokusu vysvětlit, proč byly pozdně komunistické elity v Československu tváří v tvář politicko-ekonomickému projektu přestavby tak bezradné. Proces rozpadu jejich sebevědomí sleduje autor na příkladu diskuse k zákonu o státním podniku z roku 1987, v níž se asi poprvé odhalily různé zájmy jednotlivých skupin pozdně komunistického establishmentu, a na tematizaci „vnitřního nepřítele“, dokládající klesající schopnost účinně stigmatizovat opoziční skupiny a zdůvodnit jejich perzekuci. Autor se v článku snaží obhájit tezi, že postupný rozpad oficiálního komunistického jazyka spolu s prosazováním hodnot založených na individuálním výkonu a efektivitě měl své specifické vyústění. Jelikož představitelům vládnoucích elit, uvyklým přijímat předem hotová autoritativní rozhodnutí, chyběly schopnosti reagovat na nenadálé situace, přestavbová destabilizace ideologie i moci v nich vzbuzovala pocity nejistoty, „zklamání“ či „nepřipravenosti“. Článek nechce vyvozovat zhroucení komunistické diktatury z dezintegrace elitních skupin. Nabízí však historickou genezi této dezintegrace, která hrála ve zhroucení diktatury významnou roli, neboť bránila elitám „starého režimu“ semknout síly v situaci významných geopolitických změn roku 1989. and Michal Pullmann.