The Academy Assembly held its XLII"d Meeting December 13, 2012 in the Municipal House in Vinohrady. It is the supreme self-governing body of the Academy of Sciences responsible for the foremost priority decisions related to the ASCR. By a secret ballot. the Academy Council (executive body of the ASCR) and Council for Sciences (the ASCRS policy body) were elected by the Academy Assembly for the period 2013-2017. and Luděk Svoboda.
Přehledová studie sle duje a analyzuje proměny pojmu sociální inovace. Na základě silné společenské poptávky se z původně dílčí, teoreticky nediskutované a nefi xované kategorie stává kategorie obecná. Pokrývá širokou oblast nemateriálních inovací a zároveň se profiluje jako aktivita normativní a intencionální, zaměřená na obecně uznávané sociální cíle. Co do ideově-hodnotových orientací současných koncepcí sociálních inovací studie identifi kuje kromě mainstreamu, který zůstává u otevřených hodnotových charakteristik, ještě směr emancipačně-mobilizační a sociálně-tržně odpovědný. V epistemologické rovině se teoretici sociálních inovací hlásí především k praktickému experimentování, pragmatismu, teorii komplexnosti a principům transdisciplinarity., This essay reviews and analyzes the development of the concept of social innovation. In the wake of increasing societal demand, an initially partial and undertheorized category has developed into a general concept, which covers a broad field of immaterial innovation and presents itself as a normative and intentional practice. Among various ideological orientations, the study identifies a mainstream approach with its open attitude towards values, emancipatory-mobilizing stance and a socially- and market-responsible approach. At an epistemological level, theorists of social innovation typically embrace practical experiments, pragmatism, complexity theory and the principles of transdiciplinarity., and Jiří Loudín.
Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla "štěstí“ poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně náboženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později (někdy jen dočasně) u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology "omezoval“ vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, "sociologie vedoucí ke štěstí“ nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projektech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu., The engagement of contemporary social sciences in happiness studies blurs the fact that, originally, it was sociology that offered to provide “happiness” with the intention of replacing religious approaches. The implicitly religious nature of the “happiness” movement was characteristic of early Czech sociology (e.g. Emanuel Makovička) and it was adopted by certain followers and epigones of T. G. Masaryk as late as during the interwar years (Ladislav Kunte, R. I. Malý, Alexandr Sommer-Batěk, Jindřich Fleischner and Jan Dušek). Whereas Masaryk himself and academic sociologists as a whole were “restricted” by the rules of scholarly work, or they made a clear distinction between their academic and social-reformist engagement, the afore-mentioned, predominantly amateur, sociologists fully employed “sociology as a way to happiness” in their ambitious visions and reformist projects. Th eir largely stillborn eff orts had (fortunately) a minimal impact on both society and the study thereof, but their efforts should not be forgotten entirely since they represent an important element of early Czech sociology., and Zdeněk R. Nešpor.
From the temporal perspective, this article examines shifts in the production of sociological knowledge. It identifies two kinds of rhythms of sociology: 1) that of sociological standpoints and techniques of investigation and 2) that of contemporary academic life and culture. The article begins by discussing some of the existing research strategies designed to “chase” high-speed society. Some, predominantly methodological, currents are explored and contrasted with the “slow(er)” instruments of sociological analysis composed of different, yet complementary, modes of inquiry. Against this background, the article stresses that it is through the tension between fast and slow modes of inquiry that sociology reproduces itself. The subsequent part explores the subjective temporal experience in contemporary academia. It is argued that increasing administration and auditing of intellectual work signifi cantly coshapes sociological knowledge production not only by requiring academics to work faster due to an increasing volume of tasks, but also by normalizing time-pressure. The article concludes by considering the problem as to whether the increasing pace of contemporary academic life has detrimental consequences for the more organic reproductive rhythms of sociology., Tento článek zkoumá proměny produkce sociologického vědění, a to z perspektivy temporality (časovosti). Odlišuje dva druhy sociologických rytmů: první souvisí se sociologickými hledisky and technikami zkoumání, druhý potom se současnou podobou akademické kultury. Článek se nejprve zabývá několika existujícími výzkumnými strategiemi určenými ke „stíhání“ vysokorychlostní společnosti. Některé, především metodologické proudy jsou podrobeny diskuzi a porovnány s „pomalými/pomalejšími“ nástroji sociologické analýzy, sestávajících se z odlišných, avšak komplementárních způsobů šetření. V této souvislosti článek zdůrazňuje, že napětí mezi rychlými a pomalými způsoby šetření tvoří reprodukční předpoklady sociologie. Následující část se zabývá subjektivní časovou zkušeností v podmínkách soudobého akademického světa. Článek tvrdí, že zvyšující se adp ministrativa a auditování intelektuální práce značně spoluutváří výrobu sociologického vědění; a to nejen proto, že akademičtí pracovníci jsou díky vzrůstajícímu počtu úkolů nuceni pracovat rychleji, ale také kvůli normalizaci časového tlaku. Závěrem je pojednáno o tom, do jaké míry lze tvrdit, že tempo současného akademického života má neblahé důsledky pro organické reprodukční rytmy sociologie., and Filip Vostal.
V čele Grantové agentury České republiky je od října loňského roku prof. Ivan Netuka. Když tuto organizační složku státu, která od roku 1993, v současné době jako jediná instituce svého typu, podporuje účelovou formou základní výzkum, převzal po demisi svého kontroverzního předchůdce, musel v prvé řadě okamžitě znovu nastavit komunikaci agentury s vědeckou obcí. O tom, co se za několik uplynulých měsíců již podařilo, hovořím s profesorem Netukou, který je mj. místopředsedou Grémia pro vědecký titul DSc., byl dlouholetým členem Akademického sněmu a také je členem Rady Matematického ústavu AV ČR. and Marina Hužvárová.