Another article is by Associate Professor Stanislav Kozubek, the director of the Institute of Biophysics of the ASCR. He explores one of the possibilities of evaluating the quality of basic research and points out some defects of the methodology utilized by the Research and Development Council. and Stanislav Kozubek.
This comment was made by Professor Jiří Drahoš a renowned physical chemist, interviewed for a feature article in this issue. The Academy of Sciences of the Czech Republic (ASCR) has been observing this year the 20th anniversary of its inception, this one being another in the series. Professor Drahoš has been president of the ASCR since 2009. Since then, Professor Drahoš has been facing the government's decisions to cut the Academy's budget every year. He has worked at the Institute of Chemical Process Fundamentals of the ASCR since 1977, holding various positions, including research scientist, senior research scientist, Department Head, Deputy Director (1992-1995) and Director (1996-2003). His principal research interest is multiphase chemical reactors. He has published more than 60 original papers in impacted international journals and is a co-inventor of four international and holds 10 Czech patents. According to Science Citation Index and other sources, his scientific papers have been cited more than 700 times. In 1977 he was awarded the Medal of the Czechoslovak Academy of Sciences (CSAS). and Marina Hužvárová.
Text se zabývá Latourovým pojetím překladu. Poukazuje na některé epistemologické problémy, které vyplývají ze zohledňování překladu jako předmětu zájmu. Tyto problémy lze redukovat na otázku, zda se na výsledné podobě překladu podílí jen poznávající subjekt, nebo také studovaná skutečnost. Podle způsobu řešení této otázky lze rozlišit mezi lingvistickým a nelingvistickým přístupem. Latourovu snahu o systematičtější vymezení překladu lze chápat jako odklon od lingvistické tradice ve prospěch nelingvistických forem podílejících se na vymezení programu epistemologického obratu. V textu jsou v tomto směru diskutovány především problémy redukcionismu, asymetrie, zobecněné symetrie, aktérství a role badatele ve výzkumném procesu. V Latourově perspektivě tento proces není záležitostí fakticity, nýbrž ontologické politiky, v níž dochází k vyjednávání o tom, co činí svět reálným., The article deals with translational concept of Bruno Latour, focusing on some epistemological issues that arise from the consideration of translation as object of interest. These issues can be reduced to the question whether the final form of translation involves only the knowing subject, or the studied reality as well. Based on the solution to this question, we can distinguish between linguistic and nonlinguistic approaches. Latour's attempt at systematic conceptualization of translation can be seen as a deflection from the linguistic tradition in favor of non-linguistic forms involved in the program of the ontological turn. In this sense, the text describes primarily the issues of reductionism, asymmetry, generalized symmetry, agency and the role of researcher in the research process. In Latour's view, this process is not the matter of facts, but matter of concerns, in which ontological politics consists of the process of negotiation over what makes up the real world., and Tomáš Kobes.
a1_Poslední část seriálu rekapitulujícího pomocí sond vývoj akademií věd v českých zemí od r. 1890 až po konec 20. stol. přibližuje dopady čistek na přelomu 60. a 70. let 20. stol. na činnost Československé akademie věd (ČSAV). 70. léta 20. stol. znamenala pro ČSAV éru celkového úpadku a stagnace, což souviselo jak s výraznou vlnou odchodu předních vědců do exilu, tak s ideologicky podmíněnou perzekucí mnoha významných osobností zastávajících vedoucí pozice ve vědě do r. 1968 a s politickými zásahy do fungování vědy. Zároveň došlo zejména na počátku 70. let k přetrhání mnoha cenných kontaktů mezi ČSAV a centry světové vědy na Západě. Přesto i v tomto období dokázali někteří vědci přicházet s důležitými objevy a pracovat na skutečně mezinárodní úrovni. Stagnace pokračovala i v první polovině 80. let. K jistému zlepšení došlo až po nástupu M. S. Gorbačova do funkce generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS a s tím spojené politiky tzv. přestavby., a2_V ČSAV tyto změny symbolizovala i změna na nejvyšší pozici - v jejím čele stanul chemik Josef Říman. Řada pracovníků ČSAV se na konci 80. let zapojovala do kritiky stávajících poměrů a později také do rozsáhlých protestů proti zásahu policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Na jednotlivých pracovištích vznikala Občanská fóra a zejména mladší vědci požadovali nejen personální změny, ale také zásadní reformu celé struktury ČSAV. Josef Říman rezignoval a jeho nástupcem se stal vysoce uznávaný chemik Otto Wichterle. Probíhaly velmi intenzivní diskuze o změně podoby ČSAV. Výsledkem se stal návrh zákona o Akademii věd ČR, který parlament schválil v r. 1992. Mimo jiné už nová instituce nepočítala s institucí členů akademie věd a přestala tak plnit úlohu učené společnosti. Tento rok byl také posledním rokem existence společného československého státu - s ním zanikla i Československá akademie věd a její nástupnictví převzala Akademie věd ČR. Na jejím ustavujícím sjezdu na počátku r. 1993 byl do čela zvolen Rudolf Zahradník, který musel především zápolit s dramatickým nedostatkem financí. Situace se v tomto ohledu alespoň krátkodobě zlepšila až v první polovině 21. století., The last part of this series recapitulating the development of the Academy of Sciences in the Czech Lands from 1980 to the end of the 20th century presents the impact of the purges in the early 1970s on the Czechoslovak Academy of Sciences (CSAS) operations. The 1970s were an era of overall decline and stagnation, due to the emigration of leading scientists, ideologically-based persecution of many prominent figures that held leading positions in science and scholarship until 1968, as well as political interference in the operation of science. At the same time many valuable contacts with centres of world science in the West were broken off. Nevertheless, even in this period some scientists managed to make important discoveries and to work at an international standard. The stagnation carried on into the first half of the 1980s, but some improvements were made after M. S. Gorbachev came to power in the Soviet Union and launched perestroika. At CSAS these changes were symbolized by replacements at top levels, as the chemist Josef Říman took over. At the end of the 1980s a number of CSAS staff took part in criticism of existing conditions and subsequently in extensive protests at police operations against demonstrators on 17th November 1989 in Prague. Civic Forum branches were set up at individual establishments and particularly the younger scientists and scholars demanded personal changes and fundamental reforms in the entire CSAS structure. Josef Říman resigned and was replaced by the highly esteemed chemist Otto Wichterle. Intensive discussions followed on changes in the form of CSAS. Parliament then approved the Czech Academy of Sciences (CAS) bill in 1992. At the CAS inaugurating congress in early 1993, Rudolf Zahradník was elected a President. He primarily had to deal with the dramatic lack of funds. This situation did not improve at least in the short term until the beginning of the 21st century., and Martin Franc.