V posledních desetiletích narůstá počet empirických dokladů o významných souvislostech mezi religiozitou/spiritualitou (R/S) a zdravím. Empirické nálezy rozpoznaly jak religiozitu, tak spiritualitu jako možné zdroje zdraví a podnítily zájem psychologů o zkoumání významu těchto jevů pro tělesné i duševní zdraví. Tato studie poskytuje podrobný přehled o této oblasti výzkumu a zaměřuje se na některé související metodologické a pojmové otázky. Zvláštní pozornost je věnována definicím a vývoji dvou pojmů (religiozita/spiritualita), vývoji měření, epidemiologickým dokladům o souvislostech R/S s morbiditou, mortalitou a duševním zdravím a otázce kauzality a možných psychologických mediátorů či moderátorů R/S na zdraví. Zvláště se tato studie zaměřuje na otázku, jak specifické faktory ovlivňují zdraví. Ačkoli většina studií udává pozitivní souvislost mezi mírami religiozity/spirituality a celkovým zdravím prostřednictvím fyziologických, psychologických, sociálních a behaviorálních mechanismů, jsou běžné protikladné nálezy a nejsou řídké ani dva nebo více vzájemně si odporujících závěrů. Vztah mezi proměnnými je zřejmě mnohem složitější. To, které specifické R/S faktory posilují zdraví a pohodu, zůstává nejasné. Autoři diskutují o tom, jaké možné mechanismy by mohly vysvětlit tento vztah a jak se v těchto souvislostech mohou lišit členové různých demografických, kulturních a náboženských skupin. Zabývají se pojmem spirituality jako užitečným a v lékařském prostředí klinicky relevantním přístupem. Pro další výzkum trvá nutnost zkvalitnit výzkumné plány a měření, právě tak jako ujasnit chápání religiózních a spirituálních faktorů., In last decades, there is increasing empirical evidence on the significant links between religiosity/ spirituality (R/S) and health. Empirical findings have identified both religiosity and spirituality as a potential health resources and have stimulated interest within psychology on the role of these fenomena in physical and mental health. The present review provides examination of this field of research and adresses some related methodological and conceptual issues. Special attention is paid to the definitions and development of the two concepts (religiosity/ spirituality), the development of measurement, epidemiological evidence linking R/S to morbidity, mortality and mental health and issue of causality and possible psychological mediators or moderators of R/S on health outcomes. Particular focus of this review concerns with the issue how specific factors influence health outcomes. Although the majority of studies report positive association between measures of religiosity/spirituality and overall health via physiological, psychological, social and behavioral mechanisms, contradicting findings are common and two or more opposing conclusion are not rare. The relation between variables appears far more complex. Which specific R/S factors enhance health and well-being remains unclear. The study discusses what mechanisms might explain a relation and what might be possible diference in these associations between members of various demografical, cultural and religious groups. Last it concerns with construct spirituality as usefull and clinically relevant approach in medical settings. For the future research the need to improve research designs and measurement as well as to clarify conceptualizations of religious and spiritual factors remains., Renata Hacklová, Vladimír Kebza., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Přestože je fenoménu spirituality a její vazby na zdraví věnována zasloužená pozornost, v českém i zahraničním kontextu je patrný převládající rys takových studií, totiž nedostatečná konceptualizace a nerozlišování mezi spiritualitou a religiozitou. Příspěvek hodlá zvýraznit odlišnosti mezi těmito dvěma fenomény, a to na základě vybraných myšlenek Maxe Schelera (duch jako nepředmětné specifikum lidské existence a seberealizace), Viktora Frankla (duch jako sféra existenciálního smyslu života) a Mircea Eliadeho (odlišení modality bytí sakrální a profánní). Tak vyvstává odlišnost náboženství a religiozity (transcendence do oblasti sakrální) a spirituality (transcendence každodennosti zůstávající v oblasti profánní), s možností aplikace na fenomén zdraví. Vazba spirituality a zdraví je možná ve dvojí podobě: prvním je hledání vlivu spirituality na (fyzické či psychické) zdraví, druhým pak svébytný modus spirituálního zdraví. Příspěvek formou stručného přehledu poukazuje na vybrané studie rozpracovávající obě tyto možnosti. Přesto těžiště textu spočívá ve zvýraznění možností konceptu spirituálního zdraví a jeho operacionalizace, a to vymezením pěti faktorů, které spirituální zdraví konstituují: autentický modus existence (tj. vztah k sobě samému), vztah k druhým lidem v důvěře a otevřenosti, vztah k přírodě coby celku, který nás přesahuje, tázání se po smyslu života a uvědomování si přesahu a transcendence každodennosti., Although the deserved attention is paid to the phenomenon of spirituality and its linkage to health, the prevailing feature of these studies is noticeable both in Czech and international context: the nonsufficient conceptualization and non-distinguishing between spirituality and religiosity. The paper intends to highlight the differences between these two phenomena, on the basis of selected thoughts of Max Scheler (spirit as non-object particularity of human existence and self-realization), Viktor Frankl (spirit as a sphere of existential sense of life), and Mircea Eliade (distinguishing of sacred and profane modalities of existence). The distinction between religion and religiosity (transcendence into sacred sphere), and spirituality (transcendence of everydayness remaining in profane sphere) appears, with possibility of application on the health phenomenon. The linkage of spirituality and health is possible in dual form: the first is the search for the influence of spirituality on (physical or mental) health, the second is the peculiar mode of spiritual health. The paper points to selected studies elaborating both these possibilities in the form of brief overview. But the core of the text consists in highlighting the possibilities of the concept of spiritual health and its operationalization by specifying five factors constituting the spiritual health: authentic mode of existence (i.e. the relation to self), relation to other people in trust and openness, relation to nature as a exceeding whole, inquiring about sense of life, and becoming aware of overlapping and transcendence of everydayness., Ivo Jirásek., and Obsahuje seznam literatury