Příspěvek se snaží ukázat, jaký dopad mělo poznávání přírody Nového světa na utváření specifických podob raně novověké vědecké kooperace a vědy obecně. Záměrem textu je prezentovat originální metody (expedice, dotazníky) a formy vědění (historiae naturalis, botanické katalogy), které v souvislosti s kooperativním poznáváním Nového světa především ve Španělsku vznikaly a jež v soudobé Evropě neměly obdobu. Studie tak chce poukázat na význam, který mělo poznávání Nového světa Španěly v procesu tzv. vědecké revoluce, resp. proměny vědecké praxe i teoretických epistemologických schémat., This article attempts to show which effect and consequences the exploring of the New World nature on the formation of specific forms of early modern scientific cooperation and science in general had. The aim of the text is to present original methods (scientific expedition, questionnaires) and forms of knowledge (Historiae naturalis, botanical catalogs), which in the context of cooperative discovering the New World originated particularly in Spain and which were unprecedented in Contemporary Europe. Thus the study wants to point out the role of exploring of the New World by Spaniards in the process of so-called scientific revolution, respectively the changes in scientific practice and theoretical epistemological schemes., and Jana Černá.
V dějinách idejí se vitalismu dostalo různých definic a různé postavy byly označeny za vitalisty. Když se soustředíme na 17. století, zjistíme, že badatelé identifikovali jako vitalisty autory, kteří zastávají názory, jež jsou v diametrálním protikladu. Stručně představím názory dualistických vitalistů (Henry More, Ralph Cudworth a Nehemiah Grew) a monistických vitalistů (Francis Glisson, Margaret Cavendishová, Anne Conwayová), a filosofické a teologické uvažování, které formovalo jejich myšelní. Ve všech těchto různých podobách vitalismu se nacházejí identifikovatelné společné motivy: bytostná neredukovatelnost života (považovaná za vlastnost buď nehmotného ducha nebo samotného hmoty) a univerzalita života (sahající daleko za "organickou" oblast přírody až "anorganické")., Vitalism has been given different definitions and diverse figures have been labelled as vitalists throughout the history of ideas. Concentrating on the seventeenth century, we find that scholars identify as vitalists authors who endorse notions that are in diametrical opposition with each other. I briefly present the ideas of dualist vitalists (Henry More, Ralph Cudworth and Nehemiah Grew) and monist vitalists (Francis Glisson, Margaret Cavendish and Anne Conway) and the philosophical and theological considerations informing their thought. In all these varied forms of vitalism the identifiable common motives are the essential irreducibility of life (regarded as a property of either an immaterial spirit or matter itself) and the universality of life (extending well beyond the “organic” realm of nature, incorporating the “inorganic”)., and Veronika Szántó.