V reakci na recenzi své biografie českého historika Václava Chaloupeckého (1882-1951) Václav Chaloupecký: Hledání československých dějin (Praha, Karolinum 2014), kterou v minulém čísle tohoto časopisu publikovala Antonie Doležalová (Hledání Václava Chaloupeckého. In: Soudobé dějiny, roč. 23, č. 1-2, 2016, s. 211-216), se autor zamýšlí nad problémem figurace historiografického textu budovaného na materiálu primárních pramenů a v souvislosti s tím rovněž nad vnitrooborovou i širší recepcí současné české historiografie a nad mezemi i proměnami popularizace výsledků historického výzkumu., In response to a review of his biography of the Czech historian Václav Chaloupecký (1882-1951), Václav Chaloupecký: Hledání československých dějin (Prague: Karolinum, 2014), published in the previous issue of this journal (Antonie Doležalová, ''Hledání Václava Chalupeckého'', Soudobé dějiny, vol. 23 (2016), nos. 1-2, pp. 211-16), the author discusses the problem of composing a historical text built on primary sources and, in connection with that, the reception, both in the field and amongst the general public, of contemporary Czech historiography. He also considers the limits of, and changes in, the popularization of the results of historical research., Milan Ducháček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzentka představuje knihu francouzského historika, profesora pařížské Sorbonny a odborníka na dějiny reprezentací, symbolů a obrazů, která se zabývá fenoménem "lidské spodiny", jak se vynořil a proměňuje v euroamerické kultuře od počátku 19. století do současnosti. Zdánlivě neuchopitelné téma, unikající nástrojům sociálních věd, se autor nesnaží analyzovat metodami historické sociologie, ale prostřednictvím jeho administrativních, žurnalistických, turistických a uměleckých reprezentací. Důležité podle recenzentky je, jak autor převrací perspektivu a ukazuje, že dějiny lidské spodiny jsou především dějinami většinové společnosti a její potřeby popsat a pojmenovat své odvrácené stránky a strach z měnícího se světa, potřeby vylučovat, moralizovat a disciplinovat. Geografického omezení na frankofonní, anglofonní a hispanofonní svět lze sice litovat, může být ale také inspirující výzvou., The book under review, by the French historian Dominique Kalifa (is Director of the Centre for Nineeteenth-century History at the University of Paris, where he specializes in the history of crime, transgression, social control, and mass culture in nineteenth and early twentieth-century Europe, particularly France), is concerned with the phenomenon of the "lower depths" (or "dregs of society"), as they emerged and changed into Euro-American culture, from the beginning of the nineteenth century to the present. The author does not seek to analyse this seemingly ungraspable topic using the methods of historical sociology, for it has long evaded study by the means available to the social sciences. Instead, he turns to the ways the subject has been represented by bureaucracies, journalists, tourism, and art. According to the reviewer, it is important how the author inverts the perspective, and demonstrates that the history of the dregs of society is mainly the history of majority society. That is to say, majority society has felt a need to describe and name its dark side and its fear of a changing world, to exclude, moralize, and discipline. One may regret that the work is limited to the francophone, anglophone and hispanophone worlds, but that means also that the topic remains an inspiring challenge to other scholars., [autor recenze] Lucie Dušková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Italský historik a právník věnoval svou knihu atraktivnímu tématu role katolické církve, respektive Vatikánu při poválečném útěku nacistických zločinců před spravedlností do zemí západní Evropy, na Blízký východ a do Latinské Ameriky. Hutná práce, která obratně zasazuje Vatikán do mezinárodního dění po druhé světové válce, vychází z autorova dlouholetého studia ve vatikánských, evropských a amerických archivech, díky čemuž představuje fundovanou polemiku s přežívajícími ideologickými klišé některých historiků a černobílým viděním novinářů. Autor zcela odmítá vědomý podíl vatikánské hierarchie na pomoci nacistickým činitelům, takže se jeho postoj může zdát až příliš apologetický, konečný soud však podle recenzenta lze vynést až po zveřejnění relevantních dokumentů Tajného vatikánského archivu., The book under review, by an Italian historian and lawyer, is about the attractive topic of the role of the Roman Catholic Church, particularly the Vatican, in helping Nazi war criminals to avoid justice after the Second World War and to escape to countries of Western Europe, the Middle East and Latin America. This dense work, which skilfully places the Vatican into international events after the Second World War, is based on the author´s many years of research in the archives not only of the Vatican, but also of other countries in Europe and America. The result is a well-supported argument against the surviving ideological clichés used by some historians and against the black-and-white way of looking at things used by journalists. The author absolutely rejects the idea that senior members of the Vatican counsciously helped Nazi officials. This might make his approach seem too much like apologetics, but the final judgement, according the the reviewer, can only be made after the relevant records of the Vatican Secret Archives have been made public., [autor recenze] Marek Šmíd., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzent důkladně rozebírá monografii věnovanou vývoji etnických vztahů v Makedonii od počátku devadesátých let. Autor sice podle něj pracoval s rozsáhlou pramennou základnou a podnikl seriózní badatelskou přípravu, výsledek tomu ale příliš neodpovídá. Recenzent poukazuje na řadu výkladových i faktografických chyb a nepřesností, které vycházejí většinou z nedostatečného porozumění širšímu historickému kontextu složitých problémů etnického vývoje ve studovaném regionu., The reviewer thoroughly analyses this publication, which is devoted to the development of ethnic relations in Macedonia since the beginning of the 1990s. Though the author, according to the reviewer, has worked with a large base of sources and has done serious research, the result does not really reflect that effort. The reviewer points out a number of mistakes in interpretations and facts, as well as imprecision stemming from a general lack of truly understanding the wider historical context of the complicated problems of ethnic development in this region., [autor recenze] Jan Pelikán., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Studie otevírá téma fungování expertního prostředí psychodisciplín (psychiatrie, psychologie, psychoterapie apod.) v socialistickém Československu, a to nikoli ve smyslu jejich vnitrooborového vývoje, nýbrž proměny jejich společenské a kulturní funkce a vztahu k politické moci. Autorka sleduje oborové společenství psychoterapeutů od šedesátých let, jeho polooficiální institucionální a vzdělávací platformy, prosazování psychoterapie v systému socialistického zdravotnictví, její vztah k ostatním psychodisciplínám a komunikaci s odbornými trendy na Západě. V centru její pozornosti je zejména první vzdělávací psychoterapeutický systém v Československu označovaný jako SUR (jde o akronym utvořený z iniciál příjmení tří zakladatelů - Jaroslava Skály, Edmunda Urbana a Jaromíra Rubeše), který fungoval od roku 1967 a jímž do konce osmdesátých let prošlo na dva tisíce účastníků. Vyznačoval se především sebezkušenostním principem výcviku, kdy na sebe terapeuti aplikovali stejné metody a režim jako na pacienty. Po roce 1989 zažil obor obrovský rozkvět a psychoterapeutické přístupy k mezilidským vztahům i vlastnímu „já“ se staly nejen módní záležitostí a dobrým obchodním artiklem, ale též hlubší součástí každodenního života. Tuto proměnu autorka konfrontuje s literaturou věnovanou takzvané psychoterapeutizaci společnosti v západní Evropě. Uzavírá, že Michelem Foucaultem inspirované analýzy psychodisciplín jako opory expertního vládnutí (Nikolas Rose) jsou sice lákavé i pro výklad období neoliberální dominance v českých zemích, avšak pomíjejí specifický historický kontext subverzivnosti psychoterapie v pozdním socialismu, využívání zdrojů socialistického zdravotnictví i jejich výpadku po roce 1989., a1_The study opens the topic of the functioning of the expert environment of psychic disciplines (psychiatry, psychology, psychotherapy, etc.) in socialist Czechoslovakia; not in the sense of their intradisciplinary evolution, but rather with a view to transformations of their social and cultural function and relationship to political powers-that-be. The authoress monitors the professional community of psychotherapists since the 1960s, its semi-official institutional and educational platforms, promotion of psychotherapy in the socialist system of medical care, relation of psychotherapy to other psychic disciplines, and communication with professional trends in the West. She focuses maily on the first educational psycho- therapeutic system in Czechoslovakia known as SUR (it is an acronym consisting of the initials of its three founders - Jaroslav Skála, Edmund Urban and Jaromír Rubeš), which was in use since 1967 and which some 2,000 participants passed through by the end of the 1980s. It was characterized by a self-experience training principle, with therapists applying the same metods and regimes to themselves as to patients. Since 1989 the discipline has experienced a tremendous boom and psychotherapeutic approaches to interpersonal relations and to the "ego" have become not just an "in" thing and a good business, but also a deeper part of everyday life. The authoress confronts the transformation with literature dedicated to the so-called psychotherapization of society in Western Europe., a2_She concludes that analyses of psychic disciplines as tools of expert rule (Nikola Rose), which were inspired by Michel Foucault, while potentially tempting as an interpretation tool of the period of neo-liberal dominance in the Czech Lands, ignore the specific historical context of the subversive nature of psychotherapy during the period of late socialism, utilization of resources of the socialist medical care system, and their failure after 1989., Adéla Gjuričová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzent představuje publikaci chorvatské historičky Svůj svému: Česká a slovenská menšina v meziválečné Jugoslávii (1918-1941) jako velmi kvalitní monografii, která posouvá poznání tématu o notný kus oproti starším pracím. Jako správné hodnotí rozhodnutí autorky věnovat se české a slovenské menšině v Chorvatsku odděleně a brát ohled na důležité aspekty, ve kterých se vzájemně lišily. Důkladně autorka zkoumala politické aktivity obou menšin, jejich školství, vztahy k jugoslávskému a československému státu i k sousedním etnikům chorvatskému, srbskému a maďarskému, více pozornosti by si naopak zasloužil náboženský život obou menšin. and [autor recenze] Milan Sovilj.
Autoři považují antiklerikalismus za významnou součást evropských modernizačních procesů, zaměřených proti církvi a jejím institucím. Sledují jeho charakter a proměny od poloviny 19. století do konce první třetiny století dvacátého v habsburské monarchii a první Československé republice, a to s ohledem na rozdíly a specifika v různém ideovém a sociálním prostředí, ve městě a na venkově a také v českých krajanských komunitách ve Spojených státech. Jejich monografie podle recenzenta umožňuje vnímat český, protikatolicky zaměřený antiklerikalismus v evropském kontextu jako mnohovrstevnatý fenomén, který významně ovlivnil dobovou společnost a politiku. Pro komplexní uchopení tématu, inspirativní otázky, široký rozsah pramenů i literatury a kompaktnost výkladu ji rozhodně doporučuje zájemcům o dějiny českého myšlení i politiky v 19. a 20. století., The authors view anti-clericalism as an important part of European modernization processes aimed at the church and its institutions, They monitor its character and transformations since the mid-1880s until the end ot the first third of the 20th century in the Hapsburg Empire and the first Czechoslovak Republic, taking into account differences and specific features in various social and ideological environments, in towns and in the country, and also in Czech compatriot communities in the United States. According to the reviewer, their monograph Czech Anti-Clericalism: Sources, Topics and Forms of Czech Anti-Clericalism from 1848 to 1938 permits perceiving the Czech anti-Catholic anti-clericalism in the European context as a multi-layered phenomenon which had a significant impact on the society and politics of that period. Because of its comprehensive grasp of the topic, inspiring questions it asks, its broad selection of sources and publications it draws from, as well the compact explanations it provides, the book is definitely recommended to all who are interested in the history of the Czech thinking and politics in the 19th and 20th centuries., [autor recenze] Marek Šmíd., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The International Oral History Association in collaboration with the University of Guadalajara and the Mexican Oral History Association sponsored a conference 23 to 27 September 2008 on the topic Oral History - a dialogue with our times. The academic program has accepted more than 650 submissions from oral history specialists from five continents. Among the topics are those that reflect upon the memories of violence and war, memory and politics, gender and so on. and Pavel Mücke.
Recenzent komplexně pojaté monografie o způsobech trávení volného času v české poststalinské společnosti, jež navazuje na dvoudílného Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 svých autorů (Praha, Academia 2011), představuje a diskutuje některé obecné závěry této publikace. Rozšíření prostoru volného času v české společnosti druhé poloviny padesátých let minulého století Knapík s Francem pojímají jako výsledek dvou procesů, totiž modernizačního úsilí komunistického vedení a celoevropského modernizačního trendu. Jejich tvrzení, že tento obecnější civilizační trend přispíval k odcizování občanů od politického vedení země, je však dle recenzenta v rozporu s bohatým empirickým materiálem předloženým autory, který ukazuje spíš na to, že na ideologizaci volného času se podílely mnohé společenské organizace a kulturní či osvětové instituce. Také navazující tezi o dohlížitelském a výchovném charakteru poststalinského socialismu autoři podle něj svými konkrétními rozbory částečně zpochybňují. Nejednoznačných odpovědí se pak autoři dobírají na svou ústřední otázku, jakou účinnost měly snahy vládnoucí moci ovlivňovat privátní život občanů. Recenzent se také domnívá, že autoři měli zdůvodnit neobvyklé časové vymezení práce a geografické omezení na prostor českých zemí, respektive jeho odlišnost od Slovenska., The reviewer presents this complexly conceived monograph about the ways of spending one’s free time in post-Stalinist Czech society, which follows on from the same authors’ two-volume Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 (A guide to cultural events and lifestyle in the Bohemian Lands, 1948-67; Prague: Academia, 2011), and he discusses some of the general conclusions of the publication. The growth of leisure possibilities in Czech society in the second half of the 1950s is explained by the authors, Knapík and Franc, as the result of the modernization efforts of the Communist leadership and also of the modernizing trend in Europe. According to the reviewer, however, their claim that this more or less general trend of civilization helped to alienate the public from the political leadership of the country is contradicted by the abundant empirical material they themselves present. That material, instead, provides evidence that many social organizations and institutions of the arts and education participated in the ideologization of leisure. With their analyses, the authors, according to the reviewer, also partly cast into doubt their own subsequent argument about the supervisory and educational nature of post-Stalinist Socialism. The authors then come up with ambiguous answers to their central question of the effectiveness of the rulers’ efforts to influence private life in Czechoslovakia. The reviewer also thinks that the authors should have explained the unusual time span of their work and why they have restricted themselves geographically to the Bohemian Lands; he claims that they should have stated how the Bohemian Lands were in this respect different from Slovakia., [autor recenze] Zdeněk Nebřenský., and Obsahuje bibliografii
a1_Původní verze této studie vyšla pod názvem "The Czechoslovak Section of the BBC and the Jews during Second World War" v časopise Yad Vashem Studies, roč. 38, č. 2 (2010), s. 123-153. Článek zkoumá, jakým způsobem a s jakými cíli bylo v československém rozhlasovém vysílání z londýnského exilu do vlasti během války prezentováno téma osudu Židů v okupované Evropě a holokaustu. Autor obecně charakterizuje vlivy, které na československé vysílání v rámci BBC (British Broadcasting Corporation) uplatňovaly britské vládní úřady, a upozorňuje, že informování o nacistické perzekuci Židů na vlnách této rozhlasové stanice je třeba vnímat v kontextu propagandistických záměrů Spojenců - jak Britů, tak československého zahraničního a domácího odboje. Obsah vysílání musel reagovat na nacistickou a kolaborantskou propagandu, vykreslující exilové vlády jako exponenty údajného světového židovského vlivu, a také na vzrůstající antisemitské nálady v domácí veřejnosti. Šlo tedy z pohledu politického exilu o citlivé téma, což vedlo jeho představitele k opatrnému a nepříliš častému připomínání tragédie Židů., a2_Autor se ve své analýze zaměřuje na politické komentáře jako nejvíce vypovídající typ relací vzhledem k danému tématu. Nalézá v nich zřetelnou informativní a humanitární náplň s dvojím akcentem, míněným jednak jako varování Němcům a jednak jako apel na obyvatele ve vlasti k pomoci židovským spoluobčanům. Poukazuje přitom na odlišnou strategii používanou ve vysílání pořadů adresovaných do Protektorátu Čechy a Morava a na Slovensko. Vysílání do protektorátu obsahovalo někdy detailní zprávy o pronásledování Židů, ty byly však spojovány s utrpením českého národa, jehož zájmům se podání informací plně podřizovalo. Zároveň byly zdůrazňovány mravní a demokratické kvality Čechů, projevující se údajně distancí od antisemitismu a solidaritou s obětmi násilí, čímž si měli Češi získávat sympatie a podporu civilizovaného světa. Oproti tomu hlavním záměrem ve vysílání na Slovensko bylo očistit tamní obyvatelstvo od (důvodného) podezření ze sympatií k tamnímu proněmeckému režimu a jeho podílu na holokaustu., a1_The original English version of this article was published under this same title in Yad Vashem Studies, vol. 38 (2010), no. 2, pp. 123-53. The article considers how and why the fate of the Jews in occupied Europe, including the Shoah, was presented by Czechoslovak exiles in London to their homeland during the Second World War. The author outlines the influences that the British governmental authorities had on Czechoslovak transmissions of the British Broadcasting Corporation (BBC), and points out that informing BBC listeners about the Nazi persecution of the Jews must be considered in the context of the propaganda aims of the Allies - both the British and the Czechoslovak resistance at home and abroad. The content of the broadcasts had to react to the propaganda of the Nazis and their collaborators, which depicted the government-in-exile as exponents of the alleged influence of world Jewry, and also to the growing antisemitic feeling in the Protecorate. It was therefore a sensitive topic from the stand point of the politicians in exile, and this led the politicians at the top to make only wary and infrequent references to the tragedy of the Jews. In his analysis, the author focuses on political commentaries, which he considers to provide the best material for his topic. He finds them to be clear, informative and humanitarian, with a dual accent, intended both as a warnfellow citizens. He points to the different strategies used in the transmission of programmes to the Protectorate of Bohemia and Moravia and those to Slovakia. The transmissions to the Protectorate sometimes contained detailed reports about the persecution of the Jews, but they were linked to the suffering of the Czech nation, to whose interests the provision of information was fully subordinated., a2_The moral and democratic qualities of the Czechs were also emphasized, which were allegedly manifested in the Czechs´ distancing themselves from antisemitism and showing instead their solidarity with the victims of violence, whereby the Czechs were to win the sympathy and support of the civilized world. By contrast, the chief aim of broadcasts to Slovakia was to clear the local population of the well-founded suspicion of their sympathizing with the local pro-German regime and its role in the Soah., Jan Láníček ; Z angličtiny přeložil Vít Smetana., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy