Mikrosvět elementárních částic, atomů a procesů odehrávajících se mezi nimi je plný podivností. Částice může projít naráz dvěma různými štěrbinami, fotony mohou být navzájem provázané na obrovské vzdálenosti, kočka (alespoň ona pověstná Schrödingerova) může být zároveň živá i mrtvá... Může pozoruhodný kvantový svqt dovolit i stav, kdy by nějaká látka bya sočasně pevná a supratekutá? A mohou kvantové supratekuté systémy pomoci osvětlit jeden z posledních nevyřešených problémů klasické fyziky - turoblenci? Vědci, včetně českých, intenzivné hledají odpovědi. and Jana Olivová.
This article examines three memoirs by survivors of the Terezín (in German, Theresienstadt) ghetto, and especially their testimony about the cultural life of the ghetto, in the context of postwar reintegration. All Czech‑Jewish survivors of the concentration camps returned to a society very different from the prewar Czechoslovakia they remembered. Many found themselves struggling to adapt to the complete rejection of German‑language culture, the shift to the political left, and postwar anti‑S emitism. The authors of these three memoirs were all over sixty years of age, were all bilingual, and before the war had served as ambassadors between Czech‑ and German‑language culture. In their postwar memoirs, published in Czech, they employed their descriptions of the cultural life of the ghetto as a reintegration technique. That is, by describing their intense love of the specifically Czech works performed in Terezín, they attempted to establish common ground with their non‑Jewish fellow Czechs and overcome the suspicion engendered by their prewar association with German‑language culture.