Článek přináší zprávu o pozorování nového invazivního druhu motýla - zavíječe zimostrázového (Cydalima perspectalis) na zimostrázu vždyzeleném (Buxus sempervirens) v Břeclavi v létě 2015. Druh se rozšířil z východní Asie, první výskyt v Evropě je doložen r. 2006 z Německa, v ČR byl první nález publikován r. 2011 z Hnanic na Znojemsku (v r. 2015 je potvrzen výskyt i z Prahy). Housenky jsou schopné způsobit značné škody zvláště vzhledem k tomu, že poškození zpočátku spíše působí jako přirozeně proschlé větvičky. Až při bližší prohlídce je vidět často velké množství housenek hlouběji v keřích. Zavíječ zimostrázový nemá v Evropě přirozené nepřátele. Jako ochranu lze použít kontaktní insekticidy, které však likvidují i jiné, užitečné druhy hmyzu, nebo ekologicky šetrnější preparáty s toxinem bakterie Bacillus thuringiensis. V malých výsadbách lze housenky likvidovat také ručně., In the summer of 2015, a new invasive species - Box Tree Moth (Cydalima perspectalis) - was observed in Břeclav on Common Box (Buxus sempervirens). The moth spread from East Asia, the first presence in Europe was documented in Germany (2006), the first published occurrence in the Czech Republic is from the Znojmo region (2011; in 2015 confirmed in Prague). The caterpillars can cause considerable damage especially due to the fact that the damage initially tends to look like naturally dry twigs. Nevertheless, upon closer inspection, a large number of caterpillars are often seen deeper in the bushes. Box Tree Moth has no natural enemies in Europe. As a protection, contact insecticides may be used which, however, kill other useful insects too, or environmentally friendly formulations of Bacillus thuringiensis toxin. In small plantings caterpillars can also be disposed of by hand., and Zdeněk Hubálek, Jana Grulichová.
The medieval poet and composer Záviš is known as author of religious and secular poetry, written in Latin and in Czech. Scholar works – both of musicologists and literary historians – mostly focused on his love song Jižť mne všě radost ostává, looking for its correct musical reconstruction and the proper place within the late-fourteenth-century vernacular literary tradition. The article deals with Záviš’s less studied works, which represent typical additions to the repertory of the Latin liturgical poetry. It revises the hitherto authoritative Mužík’s interpretation of the Záviš’s lai O Maria, mater Christi and its transmission, brings analysis of his tropes Kyrie Inmense conditor and Gloria Patri et filio, and compares Záviš’s output to the typical or exceptional works of the late-fourteenth / early fifteenth-century. The chants which can be today attributed to Záviš, show a strong influence by the late-medieval German repertory, knowledge of the chants once performed (only) in the St Vitus’s Cathedral, and reveal a surprising link to the contemporary poetical repertory in Northern Italy. Following this, new arguments arise supporting older hypothesis about the identification of the autor ‘Záviš’ as the influencial church official Záviš of Zapy.