This paper discusses an experiment in cognitive psychology called the Linda problem. Firstly, some natural conditions for the correctness of the interpretation of psychological experiments (such as the Linda problem) are formulated. The article is essentially a critique of the interpretation of the results of the Linda problem experiment provided by Kahneman and Tversky as well as – indirectly – their concept of heuristics. It is shown that the interpretation provided by Kahneman and Tversky does not meet the aforementioned conditions for correctness. The main argument is justified utilizing such rules of rationality as conditional probability and Grice’s conversational maxims. It is also pointed out that this argument can be reformulated in terms of the intuitive system of reasoning., Tento příspěvek pojednává o experimentu v kognitivní psychologii nazývaném problém Lindy. Za prvé jsou formulovány některé přírodní podmínky pro správnost interpretace psychologických experimentů (jako je problém Lindy). Článek je v podstatě kritikou interpretace výsledků problému Linda, který poskytli Kahneman a Tversky, stejně jako - nepřímo - jejich pojetí heuristiky. Ukazuje se, že výklad poskytnutý Kahnemanem a Tversky nesplňuje výše uvedené podmínky správnosti. Hlavní argument je odůvodněn použitím takových pravidel racionality jako podmíněné pravděpodobnosti a Griceho konverzačních maxim. Rovněž je zdůrazněno, že tento argument lze přeformulovat z hlediska intuitivního systému uvažování., and Adam Olszewski
Thought experiments are frequently vague and obscure hypothetical scenarios that are difficult to assess. The paper proposes a simple model of thought experiments. In the first part, I introduce two contemporary frameworks for thought experiment analysis: an experimentalist approach that relies on similarities between real and thought experiment, and a reasonist approach focusing on the answers provided by thought experimenting. Further, I articulate a minimalist approach in which thought experiment is considered strictly as doxastic mechanism based on imagination. I introduce the basic analytical tool that allows us to differentiate an experimental core from an attached argumentation. The last section is reserved for discussion. I address several possible questions concerning adequacy of minimalistic definition and analysis., Myšlenkové experimenty jsou často vágní a temné hypotetické scénáře, které je těžké posoudit. Příspěvek navrhuje jednoduchý model myšlenkových experimentů. V první části představuji dva současné rámce pro analýzu myšlenkového experimentu: experimentistický přístup, který se opírá o podobnosti mezi skutečným a myšlenkovým experimentem a přístupem k rozumu, který se zaměřuje na odpovědi poskytované experimentováním s myšlenkami. Dále artikuluje minimalistický přístup, ve kterém je experiment experimentu považován za přísně doxastický mechanismus založený na představivosti. Představuji základní analytický nástroj, který nám umožňuje odlišit experimentální jádro od připojené argumentace. Poslední sekce je vyhrazena k diskusi. Zabývám se několika možnými otázkami týkajícími se přiměřenosti minimalistické definice a analýzy., and Marek Picha
A distinction is introduced between itemized and non-itemized plural predication. It is argued that a full-fledged system of plural logic is not necessary in order to account for the validity of inferences concerning itemized collective predication. Instead, it is shown how this type of inferences can be adequately dealt with in a first-order logic system, after small modifications on the standard treatment. The proposed system, unlike plural logic, has the advantage of preserving completeness. And as a result, inferences such as ''Dick and Tony emptied the bottle, hence Tony and Dick emptied the bottle'' are shown to be first-order., Rozlišování se zavádí mezi rozčleněným množstvím a nerozdělením množných predikcí. Tvrdí se, že plnohodnotný systém pluralitní logiky není nutný pro to, aby bylo možné zohlednit platnost závěrů týkajících se skupinového predikce. Místo toho je ukázáno, jak lze tento typ závěrů adekvátně řešit v logickém systému prvního řádu, po malých úpravách standardního zpracování. Navrhovaný systém, na rozdíl od množné logiky, má výhodu zachování úplnosti. Výsledkem je, že závěry jako ,,Dick a Tony vyprázdnili láhev, proto Tony a Dick vyprázdnili láhev''., and Gustavo Fernandéz Díez
There are nine antirealist explanations of the success of science in the literature. I raise difficulties against all of them except the latest one, and then construct a pessimistic induction that the latest one will turn out to be problematic because its eight forerunners turned out to be problematic. This pessimistic induction is on a par with the traditional pessimistic induction that successful present scientific theories will be revealed to be false because successful past scientific theories were revealed to be false., V literatuře existuje devět antirealistických vysvětlení úspěchu vědy. Vyvolávám obtíže proti všem, s výjimkou posledního, a pak buduji pesimistickou indukci, že poslední z nich bude problematická, protože osm předchůdců se ukázalo jako problematické. Tato pesimistická indukce je na stejné úrovni s tradiční pesimistickou indukcí, že úspěšné současné vědecké teorie budou odhaleny jako nepravdivé, protože úspěšné minulé vědecké teorie byly odhaleny jako nepravdivé., and Seungbae Park
Those who argue that dispositional explanations are genuine explanations usually construe them as causal explanations. There are several well-known arguments against the causal efficacy of dispositions, but there are as well demonstrations that on some minimal conditions, dispositions could be viewed as causally relevant to the effects which they are taken to explain. Although the latter position is generally tenable, it may be shown that in some important cases it is not a good idea to commit to a causal construal of dispositional explanations. The argument goes as follows: (1) Dispositional explanations are valued for certain specific extra-inferences which they allow us to draw; (2) The causal construal of dispositional explanations can account for some of these extra-inferences only on the assumption that the disposition is a common cause of its manifestations; (3) However, under certain circumstances, the common cause assumption is refuted on theoretical or empirical grounds; Therefore, (4) under certain circumstances, the causal construal of dispositional explanations cannot account for what these explanations are valued for. The latter conclusion is a reason to argue that in some cases at least, the causal construal of dispositional explanations should be avoided., Ti, kteří tvrdí, že dispoziční vysvětlení jsou skutečná vysvětlení, je obvykle považují za kauzální vysvětlení. Existuje několik dobře známých argumentů proti kauzální účinnosti dispozic, ale jsou zde také demonstrace, že za určitých minimálních podmínek lze dispozice považovat za kauzálně relevantní vzhledem k účinkům, které mají být vysvětleny. I když je tato pozice obecně udržitelná, může být prokázáno, že v některých důležitých případech není dobré zavázat se k příčinnému konstruktivnímu vysvětlení. Argument jde následovně: (1) Dispoziční vysvětlení jsou oceňována pro určité specifické extra-závěry, které nám umožňují kreslit; (2) Kauzální konstrukční dispoziční vysvětlení může vysvětlit některé z těchto extra-dedukcí pouze za předpokladu, že dispozice je společnou příčinou jejích projevů; (3) Za určitých okolností je však předpoklad společné příčiny vyvrácen z teoretických nebo empirických důvodů; Proto (4) za určitých okolností nemůže kauzální konstrukční vysvětlení vysvětlení vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení. kauzální konstruktivní vysvětlení nemůže vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení. kauzální konstruktivní vysvětlení nemůže vysvětlit, za co jsou tato vysvětlení oceňována. Tento závěr je důvodem pro tvrzení, že v některých případech je třeba se vyhnout kauzálnímu konstrukčnímu vykládání vysvětlení., and Lilia Gurova
Using ideas from John Searle, Roy Harris, Michael Reddy, and Nelson Goodman, I argue that texts, such as they are commonly conceived, lack brute existence. The common idea of texts is a conceptual construction which is useful in practical everyday contexts but not in serious theorizing, where it creates illusions and contradictions. One of these illusions is the idea of an objective textual meaning, a meaning which is ''in the text'': what we actually have in the way of textual meaning are the ideas of various persons – authors, readers, and commentators – about the meaning of the text. When applied to fictional characters, this way of viewing things explains why it makes sense to regard fictional characters as being created and as lacking brute existence., Použitím nápadů od Johna Searleho, Roy Harris, Michaela Reddyho a Nelsona Goodmana, tvrdím, že texty, tak jak jsou běžně koncipovány, postrádají hrubou existenci. Společná myšlenka textů je koncepční konstrukce, která je užitečná v praktických každodenních kontextech, ale ne ve vážném teoretizování, kde vytváří iluze a protiklady. Jednou z těchto iluzí je myšlenka objektivního textuálního významu, významu, který je "v textu": to, co vlastně máme ve způsobu textuálního významu, jsou myšlenky různých osob - autorů, čtenářů a komentátorů - o významu textu. Při použití na fiktivní postavy vysvětluje tento způsob prohlížení věci, proč má smysl považovat fiktivní postavy za vytvořené a chybějící hrubou existenci., and Anders Pettersson
The goal of this paper is to examine the conditions of validity for the rule of β-conversion in TIL, which is a hyperintensional, typed λ-calculus of partial functions. The rule of β-reduction is a fundamental computational rule of the λ-calculi and functional programming languages. However, it is a well-known fact that the specification of this rule is ambiguous (see, e.g., Plotkin 1975 or Chang & Felleisen 2012). There are two procedurally non-equivalent ways of executing the rule, namely β-conversion ''by name'' and β-conversion ''by value''. In the λ-calculi conversion by name is usually applied, though it is known that such a conversion is not unconditionally valid when partial functions are involved. If a procedure that is typed to produce an argument value is improper by failing to produce one, conversion by name cannot be validly applied. On the other hand, conversion by value is valid even in the case of improperness. Moreover, we show that in a typed λ-calculus the specification of λ-closure is also not unambiguous. There is an interpretation of this specification under which β-reduction by name is not valid even when the argument procedure does not fail to produce a value. As a result, we present a universally valid rule of β-reduction by value. and Cílem této práce je zkoumat podmínky platnosti pravidla β-konverze v TIL, což je hyperintenzivní, psaný λ-kalkul dílčích funkcí. Pravidlo β-redukce je základním výpočtovým pravidlem λ-kalkulů a funkčních programovacích jazyků. Je však dobře známo, že specifikace tohoto pravidla je nejednoznačná (viz např. Plotkin 1975 nebo Chang & Felleisen 2012). Existují dva procedurálně neekvivalentní způsoby provedení pravidla, a to β-konverze '' podle názvu '' a ''β-konverze'' podle hodnoty'. V kontextu λ-kalkulů se obvykle používá konverze podle názvu, ačkoli je známo, že taková konverze není bezpodmínečně platná, pokud jde o dílčí funkce. Je-li zadaný postup, který má hodnotu parametru argumentu, nesprávný tím, že jej neproběhne, nemůže být konverzace podle názvu platně použita. Na druhé straně konverze hodnotou platí i v případě nevhodnosti. Navíc ukážeme, že v zadaném λ-kalku není specifikace uzavření λ jednoznačná. Existuje interpretace této specifikace, při níž není jméno p-redukce platné, ani když proces argumentu nedokáže vytvořit hodnotu. Výsledkem je obecně platné pravidlo β-redukce hodnotou .
Two kinds of individuals are distinguished: abstract and concrete. Whereas abstract individuals belong to our conceptual sphere, concrete individuals (i.e. particulars) individuate the world of matter. A subject investigating the external world projects abstract individuals onto concrete ones. The proposal offers a solution to various metaphysical and epistemological puzzles concerning individuals, e.g., the Ship of Theseus, the Polish Logician, problems with reidentification, or proper names. and Jiří Raclavský
The methods of abstraction and idealization are commonly viewed as basic to both the natural and the social sciences. Since the 1970s, they have also been a focus of attention in the philosophy and methodology of science. However, their nature as methods, i.e., sequences of instructions, has not been adequately explicated. The paper attempts to capture the core of these methods in the sense of simplified sequences of instructions. The proposal is illustrated in a reconstruction of the application of both methods in economics as a representative of the social sciences., Metody abstrakce a idealizace jsou běžně považovány za základní pro přírodní i společenské vědy. Od sedmdesátých let se pozornost věnuje také filozofii a metodologii vědy. Jejich povaha jako metody, tj. Sekvence instrukcí, nebyla dostatečně vysvětlena. Příspěvek se pokouší zachytit jádro těchto metod ve smyslu zjednodušených sekvencí instrukcí. Návrh je ilustrován rekonstrukcí aplikace obou metod v ekonomii jako zástupce společenských věd., and Juraj Halas