In this paper, we present an approach to evaluate the hydrological alterations of a temporary river. In these rivers, it is expected that anthropogenic pressures largely modify low-flow components of the flow regime with consequences for aquatic habitat and diversity in invertebrate species. First, by using a simple hydrological index (IARI) river segments of the Celone stream (southern Italy) whose hydrological regime is significantly influenced by anthropogenic activities have been identified. Hydrological alteration has been further classified through the analysis of two metrics: the degree (Mf) and the predictability of dry flow conditions (Sd6). Measured streamflow data were used to calculate the metrics in present conditions (impacted). Given the lack of data from pristine conditions, simulated streamflow time series were used to calculate the metrics in reference conditions. The Soil and Water Assessment Tool (SWAT) model was used to estimate daily natural streamflow. Hydrological alterations associated with water abstractions, point discharges and the presence of a reservoir were assessed by comparing the metrics (Mf, Sd6) before and after the impacts. The results show that the hydrological regime of the river segment located in the upper part of the basin is slightly altered, while the regime of the river segment downstream of the reservoir is heavily altered. This approach is intended for use with ecological metrics in defining the water quality status and in planning streamflow management activities.
Lagtimes and times of concentration are frequently determined parameters in hydrological design and greatly aid in understanding natural watershed dynamics. In unmonitored catchments, they are usually calculated using empirical or semiempirical equations developed in other studies, without critically considering where those equations were obtained and what basic assumptions they entailed. In this study, we determined the lagtimes (LT) between the middle point of rainfall events and the discharge peaks in a watershed characterized by volcanic soils and swamp forests in
southern Chile. Our results were compared with calculations from 24 equations found in the literature. The mean LT for 100 episodes was 20 hours (ranging between 0.6–58.5 hours). Most formulae that only included physiographic predictors severely underestimated the mean LT, while those including the rainfall intensity or stream velocity showed better agreement with the average value. The duration of the rainfall events related significantly and positively with LTs. Thus, we accounted for varying LTs within the same watershed by including the rainfall duration in the equations that showed the best results, consequently improving our predictions. Izzard and velocity methods are recommended, and we suggest that lagtimes and times of concentration must be locally determined with hyetograph-hydrograph analyses, in addition to explicitly considering precipitation patterns.
The complex environmental research (hydrology, vegetation, soils and ground water) has been carried out in nature reserves, located on the Danube banks within the zone of broad-leaved forests in Germany. Under comparison were terrestrial ecosystems along the regulated and natural rivers. It was established that the weirs, dams with low head of water and small artificial reservoirs affects upon the vegetation and soils of floodplains to be manifested some decades later. A comprehensive analysis of trends in mean annual water level, water flow and the precipitation for the long period revealed the significant influence of natural long-term variability of the water content on the vegetation dynamics in floodplains. The methods, suggested by the authors made possible to assess the after-effects upon floodplain ecosystems due to changes in the river flow regime caused by different hydrotechnical constructions. and V prírodných rezerváciách v blízkosti Dunaja (v Nemecku) v oblasti pokrytej listnatými lesmi bol vykonaný komplexný environmentálny výskum (hydrológia, vegetácia, pôdy a podzemné vody). Porovnávali sa ekosystémy pozdĺž regulovaných a prirodzených tokov. Zistilo sa, že hate a priehrady s relatívne malým vzdutím, ako aj malé vodné nádrže ovplyvňovali vegetáciu a pôdy v záplavových územiach tak, že sa to prejavilo už o niekoľko desaťročí neskôr. Vyčerpávajúca analýza trendov priemernej ročnej výšky hladín, prietokov a zrážok počas dlhého obdobia pomohla objasniť významný vplyv prirodzenej dlhodobej variability obsahu vody na dynamiku vegetácie v zátopových územiach. Metóda navrhnutá autormi umožňuje určiť následné vplyvy zmien vodného režimu tokov spôsobených hydrotechnickými stavbami na ekosystém v záplavovom území.
This paper presents a method for assessing the retention capacity of a floodplain in the course of flooding and for estimating the significance of its water storage for transforming a flood wave. The method is based on two-dimensional numerical modeling of the flood flow in a river channel and in the adjacent floodplains, and is suitable for cases when the morphology of the flooding area is variable and complex, e.g. broad inundation areas with meandering channels. The approach adopted here enables us to quantify the retention capacity for inundation areas of various characters and with various land uses, and provides a tool for estimating the efficiency of possible measures for increasing the water storage capacity of a floodplain. The retention capacity is estimated using an evaluation of a series of detailed flood flow modeling results; the flood wave transformation effect is predicted with the aim of creating a non-linear reservoir model. A parametric study of the floodplain retention capacity for the upper branch of the Lužnice River is presented here, and the results for the current state and for various hypothetical scenarios of changes in geometry and land use are evaluated and compared. and V příspěvku je prezentována metodika pro stanovení retenční kapacity inundačního území při povodňových průtocích a jeho význam pro transformaci povodňové vlny. Metoda využívá dvourozměrný numerický model proudění vody korytem a přilehlým inundačním územím a je vhodná pro případy, kdy charakter nivy je proměnlivý a velmi komplikovaný, např. široká inundační území s meandrujícími toky. Navržený způsob řešení umožňuje kvantifikovat retenční schopnosti niv různého charakteru při různých způsobech využívání a umožňuje případně navrhnout úpravu inundačního území tak, aby transformační účinek při průchodu povodňové vlny byl co největší. Retenční kapacita inundačního území je stanovena na základě výsledků podrobného modelování proudění vody při různých průtokových stavech a transformace povodňové vlny je řešena pomocí iteračního postupu založeného na Bratránkově metodě. V příspěvku je uvedena parametrická studie kvantifikace retenční kapacity nivy na základě vyhodnocení a porovnání transformační schopnosti pro nivu Lužnice v jejím horním úseku pro současný přirozený stav a pro různé teoretické scénáře změněného charakteru a způsobu využívání nivy.
In this work the performance of Reynolds Averaged Navier-Stokes (RANS) simulations to predict the flow structure developed by the presence of a sidewall obstacle in a uniform open-channel shallow flow is discussed. The tested geometry was selected due to its important role in several fluvial applications, such as the control of riverbank erosion and the creation of improved ecological conditions in river restoration applications. The results are compared against experimental laboratory velocity fields obtained after Large Scale Particle Image Velocimetry (LSPIV) measurements. It is shown that the length of reattachment of the separated shear layer generated by the obstacle is well predicted by a Reynolds Stress Model, while classical two-equation models show important limitations. All the performed RANS simulations are unable to properly predict the formation of a secondary gyre region, which develops immediately downstream the obstacle.
Empirical formulae are often used in practice to quickly and cheaply determine the hydraulic conductivity of soil. Numerous relations based on dimensional analysis and experimental measurements have been published for the determination of hydraulic conductivity since the end of 19th century. In this paper, 20 available empirical formulae are listed, converted and re-arranged into SI units. Experimental research was carried out concerning hydraulic conductivity for three glass bead size (diameters 0.2 mm, 0.5 mm and 1.0 mm) and variable porosity. The series of experiments consisted of 177 separate tests conducted in order to obtain relevant statistical sets. The validity of various published porosity functions and empirical formulae was verified with the use of the experimental data obtained from the glass beads. The best fit was provided by the porosity function n3/(1–n)2. In the case of the estimation of the hydraulic conductivity of uniform glass beads, the best fit was exhibited by formulae published by Terzaghi, Kozeny, Carman, Zunker and Chapuis et al.
Uncertainty in estimation of hydraulic conductivity function from the retention curve limits the possibility of accurate quantitative predictions of water flow in natural heterogeneous porous media. Experiments were conducted on large undisturbed soil samples to measure hydraulic conductivity function directly. As a next stage, an enhanced set-up with fully automated data acquisition was developed to allow long infiltration-outflow experiments under variable saturated conditions. To control the upper boundary condition the tension infiltration disc is used. The inflow and the outflow rate are recorded continuously. The soil water pressure heads are measured at three different heights. Continuous weighing of the sample during the experiment monitors changes in the soil water content. For undisturbed soil sample of coarse sandy loam, a sequence of experimental runs was performed, each represented by a constant suction pressure head applied to the soil surface. The initial conditions of each run were the same. All experimental runs show several noticeable stages, the bulk soil water content changes during those stages are presented here. Automation of the experimental set-up allowed the extension of the experiment duration and improved the accuracy of the data. Because of the long experiment duration, remarkable phenomenons were observed. and Nejistota v odhadu funkce hydraulické vodivosti z retenční čáry znemožňuje přesnou kvantitativní predikci pohybu vody v přírodním heterogenním pórovém prostředí. Pro přímé měření funkce hydraulické vodivosti byly provedeny experimenty na velkých neporušených vzorcích půd. Vylepšením těchto experimentů je experimentální sestava s plně automatizovaným záznamem měřených hodnot, která umožňuje provádění dlouhých infiltračně-výtokových experimentů při různém nasyceni půdy. Pro nastavení horní okrajové podmínky je použito podtlakového infiltrometru. Infiltrace a výtok jsou automaticky kontinuálně měřeny a zaznamenávány. Sací tlakové výšky jsou měřeny ve třech různých místech vzorku. Kontinuálním měřením vzorku je umožněno sledování změn okamžité vlhkosti půdy během experimentu. Na neporušeném vzorku hlinitopísčité půdy byla provedena série experimentálních běhů, přičemž při každém z nich byla nastavena určitá sací tlaková výška aplikovaná na povrchu vzorku. Počáteční podmínka všech experimentálních běhů byla stejná. Záznamy jednotlivých experimentálních běhů se vyznačují několika významnými fázemi, v článku jsou ukázány změny celkového objemu vody ve vzoku během těchto fází. Automatizací experimentální sestavy bylo umožněno prodloužení doby trvání experimentálních běhů a byla zvýšena přesnost měření. Díky dlouhému trvání experimentu byly pozorovány některé významné jevy.
Knowing the extent of inundation areas for individual N-year flood events, the specific flood scenarios, and having an idea about the depths and velocities in the longitudinal or transverse water course profile provided by hydrodynamic models is of key importance for protecting peoples’ lives and mitigating damage to property. Input data for creating the watercourse computational geometry are crucial for hydrodynamic models. Requirements for input data vary with respect to the hydrodynamic model used. One-dimensional (1D) hydrodynamic models in which the computing track is formed by cross-sectional profiles of the channel are characterized by lower requirements for input data. In two-dimensional (2D) hydrodynamic models, a digital terrain model is needed for the entire area studied. Financial requirements of the project increase with regard to the input data and the model used. The increase is mainly due to the high cost of the geodetic surveying of the stream channel. The paper aims at a verification and presentation of the suitability of using hydrological measurements in developing a schematization (geometry) of water courses based on topographic data gained from aerial laser scanning provided by the Czech Office for Surveying, Mapping and Cadastre. Taking into account the hydrological measurement during the schematization of the water course into the hydrodynamic model consists in the derivation of flow rate achieved at the time of data acquisition using the method of aerial laser scanning by means of hydrological analogy and in using the established flow rate values as a basis for deepening of the digital terrain model from aerial laser scanning data. Thus, the given principle helps to capture precisely the remaining part of the channel profile which is not reflected in the digital terrain model prepared by the method of aerial laser scanning and fully correct geometry is achieved for the hydrodynamic model. and Znalost rozsahu záplavových území pro jednotlivé N-leté povodňové události a konkrétní povodňové scénáře, včetně získané představy o hloubkách a rychlostech v podélném či příčném profilu vodního toku, které poskytují hydrodynamické modely, zaujímá výsadní postavení z pohledu ochrany životů a zmírnění škod na majetku občanů. Stěžejním faktorem pro tvorbu hydrodynamických modelů jsou vstupní data pro vytvoření výpočetní geometrie vodního toku. Požadavky na vstupní data se liší s ohledem na použitý hydrodynamický model. Jednorozměrné (1D) hydrodynamické modely se vyznačují nižšími požadavky na vstupní data, kdy výpočetní trať je tvořena příčnými profily koryta, naproti tomu u dvourozměrných (2D) hydrodynamických modelů je nutné sestavit pro celé řešené území digitální model reliéfu. S ohledem na vstupní data a použitý model roste i finanční náročnost celého projektu. Nárůst finančních prostředků je způsoben především vysokými náklady na geodetické zaměření koryta toku. Cílem příspěvku bylo ověřit a prezentovat vhodnost využití hydrologického měření při tvorbě schematizace (geometrie) vodních toků na podkladě výškopisných dat získaných metodou leteckého laserového skenování, které zabezpečuje Český úřad zeměměřický a katastrální. Zohlednění hydrologického měření při schematizaci vodního toku do hydrodynamického modelu spočívá v odvození dosaženého průtoku v době pořizování dat metodou leteckého laserového skenování a takto stanovené průtoky lze využít jako podklad pro zahloubení digitálního modelu reliéfu připraveného z dat leteckého laserového skenování. Daný princip tak nahrazuje zbývající část profilu koryta, která není metodou leteckého laserového skenování v digitálním modelu reliéfu reflektována. Je tak dosaženo požadované geometrie koryta vodního toku, jehož kapacita je shodná s hodnotou průtoku v přirozeném korytě.