Užovka stromová (Zamenis longissimus) patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny. V České republice se průkazně vyskytuje pouze ve třech oblastech, přičemž nejzranitelnější je populace v údolí řeky Ohře v západních Čechách, izolovaná stovky kilometrů od souvislého areálu druhu. V letech 2005-07 jsme v Poohří provedli systematický výzkum hadů pod záštitou Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Jedinci užovky stromové byli po odchycení změřeni, zváženi, označeni pomocí zástřihů na břišních štítcích (odebrané části štítků posloužily pro analýzu DNA) a detailně vyfotografováni se zaměřením na individuální charakter ošupení (folidózu) hlavy. Na základě zpětných odchytů pak byla odhadována početnost zdejší populace. Během tříletého sledování jsme takto označili a zdokumentovali celkem 432 exemplářů užovky stromové. Jeden ze současných projektů záchranného programu pro užovku stromovou zahrnuje i další odhad početnosti spojený s individuálním značením. Tato aktivita se opakuje zhruba po 10 letech a cílem je zaznamenat změny v početnosti jedinců. V dubnu 2015 se podařilo opětovně odchytit samce označeného v prvním výzkumu pod pořadovým číslem 54. Během výzkumů jsme ho chytili 10x (5x v r. 2005, 2x v r. 2006, 2x v r. 2007 a 1x v r. 2015). To umožnilo zodpovězení i nastolení různých otázek souvisejících např. s věkem a rychlostí růstu., The Aesculapian snake (Zamenis longissimus) is a critically endangered species of Czech fauna. In the Czech Republic it demonstrably occurs in three areas. Its population is most vulnerable in the Ohře river valley in western Bohemia, systematic research into which is presented here. During our three-year research we determined and documented the size and weight of 432 Aesculapian snakes, as well as performing DNA analysis and taking photographs of the individual nature of the scaliness involved. An estimate was made of population figures based on repeated captures., and Karel Janoušek, Radka Musilová, Vít Zavadil.
We studied the survival adaptation strategy of Sophora alopecuroides L. to habitat conditions in an arid desert riparian ecosystem. We examined the responses of heliotropic leaf movement to light conditions and their effects on plant photochemical performance. S. alopecuroides leaves did not show any observable nyctinastic movement but they presented sensitive diaheliotropic and paraheliotropic leaf movement in the forenoon and at midday. Solar radiation was a major factor inducing leaf movement, in addition, air temperature and vapour pressure deficit could also influence the heliotropic leaf movement in the afternoon. Both diaheliotropic leaf movement in the forenoon and paraheliotropic leaf movement at midday could help maintain higher photochemical efficiency and capability of light utilisation than fixed leaves. Paraheliotropic leaf movement at midday helped plants maintain a potentially higher photosynthetic capability and relieve a risk of photoinhibition. Our findings indicated the effective adaptation strategy of S. alopecuroides to high light, high temperature, and dry conditions in arid regions. This strategy can optimise the leaf energy balance and photochemical performance and ensure photosystem II function., C. G. Zhu, Y. N. Chen, W. H. Li, X. L. Chen, G. Z. He., and Obsahuje bibliografii
This study evaluated the photosynthetic responses of Cucumis sativus leaves acclimated to illumination from three-band white fluorescent lamps with a high red:far-red (R:FR) ratio (R:FR = 10.5) and the photosynthetic responses of leaves acclimated to metal-halide lamps that provided a spectrum similar to that of natural light (R:FR = 1.2) at acclimation photosynthetic photon flux density (PPFD) of 100 to 700 μmol m-2 s-1. The maximum gross photosynthetic rate (PG) of the fluorescent-acclimated leaves was approximately 1.4 times that of the metal-halide-acclimated leaves at all acclimation PPFDs. The ratio of quantum efficiency of photosystem II (ΦPSII) of the fluorescent-acclimated leaves to that of the metal-halide-acclimated leaves tended to increase with increasing acclimation PPFD, whereas the corresponding ratios for the leaf mass per unit area tended to decrease with increasing acclimation PPFD. These results suggest that the greater maximum PG of the fluorescent-acclimated leaves resulted from an interaction between the acclimation light quality and quantity, which was mainly caused by the greater leaf biomass for photosynthesis per area at low acclimation PPFDs and by the higher ΦPSII as a result of changes in characteristics and distribution of chloroplasts, or a combination of these factors at high acclimation PPFDs., T. Shibuya .... [et al.]., and Obsahuje bibliografii
Jezerní sedimenty jsou ideálním přírodním archivem, který zachycuje minulé změny nejen samotného jezera, ale i okolního prostředí. Jsou zároveň jedinečné tím, že se v nich zachovávají zbytky těl různých organismů, z čehož lze zrekonstruovat druhové složení celého jezerního ekosystému. Zjištěné druhy nám také poskytují informace o životním prostředí v minulosti. Díky postupnému usazování jezerního sedimentu v průběhu holocénu tak můžeme zaznamenat nejen dlouhodobý vývoj rostlinných společenstev, ale i přírodních podmínek v horizontu tisíců let. V jezeře Šúr se během pozdního glaciálu vyskytovaly vodní rostliny rdesty, stolístky a parožnatky. Od časného holocénu se začaly objevovat na živiny a teplo náročnější druhy, jako např. šejdračka bahenní či růžkatce a během středního holocénu v jezeře expandovala kotvice plovoucí a lekníny. Na konci středního holocénu a během pozdního holocénu postupně došlo k zaplnění jezera organickým materiálem a vzniku ostřicové slatiny a posléze olšového lesa., Lake sediments are natural archives of past changes not only in the lake itself, but also in its surroundings. They preserve remains of numerous organisms, from which the species composition of the entire lake ecosystem can be reconstructed, providing information about the past environment. Thanks to gradual deposition of sediment in the lake Šúr (western Slovakia) during the Holocene period, both the long-term development of plant communities and the environmental conditions over thousands of years can be reconstructed. During the succession, aquatic communities were replaced by sedge fen and alder forest., and Anna Potůčková.
Hlemýžď pruhovaný (Helix thessalica) je nejnovějším přírůstkem české a slovenské měkkýší fauny. Pozornosti unikal proto, že nebyl rozlišován od velmi podobného a u nás zcela běžného hlemýždě zahradního (H. pomatia). Jeho odlišení umožnily až molekulárněfylogenetické analýzy, ale nakonec se ukázalo, že ho lze dobře poznat i podle ulity a pohlavního ústrojí. V článku jsou detailně popsány všechny determinační znaky odlišující oba druhy, a nově je podrobně zmapováno rozšíření hlemýždě pruhovaného v České republice. Hlemýžď pruhovaný žije především na jihozápadě Balkánského poloostrova, ale podél Karpat zasahuje od Slovenska až na Moravu. Na té se vyskytuje ostrůvkovitě v údolí řeky Jihlavy mezi Mohelnem a Dolními Kounicemi. Na řadě míst se setkává s hlemýžděm zahradním, se kterým se zřejmě kříží. S ohledem na málo známé rozšíření nově nalezeného druhu vyzýváme k jeho dalšímu hledání u nás i na Slovensku., Helix thessalica is the latest addition to Czech molluscan fauna. It has been overlooked because it wasn’t distinguished from the extremely similar and very common Roman Snail (H. pomatia). Only molecular phylogenetics allowed for its recognition, but eventually it turned out to differ in both its shell and genital system. In this paper, the characters differentiating both species are described and the distribution of H. thessalica in the Czech Republic is newly characterised. It lives mainly in the southwestern Balkans, but along the Carpathian Arc it extends up to Slovakia and Moravia, where it occurs in several patches in the Jihlava river valley. Locally, it apparently hybridizes there with H. pomatia. Readers are encouraged to search for new sites of the species in the Czech and Slovak Republics., and Ondřej Korábek, Lucie Juřičková, Adam Petrusek.