Historická studie podává podrobné vylíčení stávky 63.000 horníků, která trvala od ledna do dubna 1900 a svým rozsahem představovala vyvrcholení sociálních bojů české dělnické třídy v době před první světovou válkou. V jednotlivých kapitolách jsou vylíčeny tehdejší hospodářské poměry v severočeském uhelném revíru, životní poměry horníků, rozvoj jejich stávkového hnutí v devadesátých letech, oportunistická politika sociální demokracie a odborových organisací, teror státního aparátu proti stávkujícím, taktika uhlobaronů, ohlas stávky v soudobé společnosti. Připojeny jsou příslušné statistické přílohy o poměrech v severočeském hnědouhelném revíru.
Podle záznamů dělnických kronikářů z průmyslových krajů i podle dokumentů o zapomenutých pracovních postupech vytěžil autor na tři sta příběhů, jejichž hrdiny jsou sami vypravěči - staří slévači, textiláci, zámečníci, skláři, cukrovarští dělníci a sirkářské dělnice. Jejich vyprávění, přetištěná převážně v autentickém znění, podávají svědectví nejen o práci doma, ale také o životě v cizině, o válkách, revolucích, stávkách, o mostecké katastrofě r. 1896, o prvních českých žurnalistech v Chicagu, o práci v cihelnách, v obchodních kontoárech, v dolech i o zážitcích v zákopech italské fronty. První kapitola je věnována vzpomínkám na proletářské mládí, druhá podává obraz tvrdé životní pouti, bojů o práva pracujících, drobných radostí i nezměrných starostí o rodinu; třetí oddíl - "Po práci" - zaznamenává lidové zvyky, humor a skromné začátky dělnické osvěty