Z Ústavu pro českou literaturu ČSAV and Závažná publikace shrnuje v sobě polemické projevy celé plejády předních představitelů našeho kulturního dění na přelomu dvacátých a třicátých let. Přetiskuje je z periodik Rudé právo, Tvorba, Var, Literární noviny, Dav, Plán, ReD, Odeon, Saldův Zápisník, Čin, Signál, Index, Rozpravy Aventina, Kultúrny život, Levá fronta i ze samostatných vydání. Byly vyvolány sporem "o čistotu generace" a tříbila se v nich marxistická kritika, obohacoval se v nich duchovní fond levicové literatury. Podle předmluvy V. Dostála "hranice pravdy a omylu neodděluje od sebe účastníky diskuse, ale prochází myšlenkovou výstrojí každého z nich, ponechávajíc tu větší, tu menší její část pastvě času".
Druhý svazek edice manifestů a polemik české meziválečné umělecké avantgardy zahrnuje polemiku o poetismu z r. 1925 a 1927, o Wolkerovi z r. 1925 a 1927, o vztahu literatury a politiky, diskusi o politické situaci r. 1926, stati ze sborníku Fronta i následující polemiku, stati o problematice divadla, hudby a filmu. Materiály přesahují rok 1928 jen zcela výjimečně, a to u statí, které se svým rázem nehodily do svazku Generační diskuse a patří k problematice poetismu.
Vysvětlivky, Přehled časopisů a sborníků, z nichž bylo čerpáno, Zdobené předsádky, obálka a vazba: Zdeněk Chotěnovský, Podnázev části: 1919-1924 300, Náklad 1000 výtisků, Z Ústavu pro českou literaturu ČSAV, Ediční poznámka, and Obsáhlý soubor polemických textů z pěti let v nichž se výrazně utvářela proletářská poezie, formoval poetismus a rozvíjely ozvuky expresionismu, dobře obráží myšlenkový ruch oné doby. Dostávají se tu ke slovu přední umělci tehdejší mladé generace i někteří starší svědci jejich snažení. Diskusní příspěvky a proklamace, vybrané z tisku, se podílejí hlavně na názorové krystalizaci kolem dvou sdružení: pražského Devětsilu a brněnské Literární skupiny.
Obálka Pravoslav Hauser and Ve studii je předvedena nejednotná hospodářská a politická stimulace českých buržoazních politiků na počátku 20. století, před prvou světovou válkou. Autor usiluje o vystižení příčin a cílů, jež předznamenaly jednání politiků slovansky orientovaných (K. Kramáře, V. Klofáče) i těch, kteří tíhli k západní Evropě (T. G. Masaryka, pokrokářů, reprezentovaných zvláště L. Borským a V. Dykem). Osu zde tvoří plány slovanského sjezdu v Praze r. 1908. Po shrnujícím hodnocení je souhrnně kriticky komentována i použitá literatura a prameny.