The problems of society reflected in psychological way of thinking can be captured in the publications of thinkers working at the Charles University in Prague since its foundation in the 14th century. The authors consider the second half of the 19th century to be the period of the establishment of scientific psychology as an independent discipline. At the Charles University in Prague, the founding personalities taught at the Faculties of Philosophy and Medicine. The psychological seminar at the Faculty of Arts of Charles University was founded in 1921 and was led by František Krejčí. After World War II, the psychological seminar and a psychological institute coexisted at the Faculty of Arts side by side. In 1950, the two workplaces were merged and in 1951, a separate department of psychology was established. At the time of normalization, the Prague department was divided into four departments in 1975, following the example of the Faculty of Psychology of Moscow State University. In 1980, the department was reunited and its structure is basically preserved to this day. and Problémy společnosti reflektované psychologickým způsobem myšlení lze zachytit v publikacích myslitelů působících na Univerzitě Karlově v Praze už od jejího založení ve 14. století. Za období vzniku vědecké psychologie jako samostatné disciplíny je považována druhá polovina 19. století. Na pražské Univerzitě Karlově zakladatelské osobnosti učí na fakultě filozofické a lékařské. Psychologický seminář na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy byl založen roku 1921 a vedl ho František Krejčí. Po 2. světové válce vedle sebe na Filozofické fakultě paralelně existovaly psychologický seminář a psychologický ústav. V roce 1950 byla obě pracoviště sloučena a v roce 1951 vznikla samostatná katedra psychologie. V době normalizace dochází v roce 1975 k rozdělení pražské katedry po vzoru Fakulty psychologie Moskevské státní univerzity na čtyři katedry. V roce 1980 byla katedra opět sjednocena a její struktura zůstává v zásadě zachovaná do současné doby.
This paper provides an overview of findings from recent analyses of a part of the rare book collection possessed by the First Faculty of Medicine at Charles University that encompasses Johannes Marcus Marci of Cronland’s work. The collection of Marci’s texts as a whole had not been studied thus far. The rigorous research conducted revealed that ten publications bound in six volumes represent a full cross-section of Marci’s work. Moreover, this collection is remarkable because of its exceptional artistic value and fine typography. Marci’s texts were published by prestigious Prague printers - either individual ones or by institutional print shops (the Jesuit print shop or the Archbishop’s print shop). These printers were able to meet the need for complicated typesetting and to produce the demanded number of copper engravings to accompany the text with fine illustrations so the result would be worthy of the author’s status. The present study also gives a full bibliographical description of the “sammelband” bound together as a single volume with the other four titles (shelfmark K2508a). This collection of Marci’s major works (originally only four) had a fifth added after 1654. The handwritten notes in the margin showed renewed interest in this scholar that appeared in the Czech lands in the 18th and 19th centuries. The First Medical Faculty’s collection of Marci’s works is not complete and does not include all his medical treatises, but it does reflect the breadth of his oeuvre. The provenance research proved that three volumes were part of a carefully curated book collection built up by Friedel Pick, a professor at Charles University. These print artefacts significantly enrich the faculty’s collection of early printed books and deserve further inquiry., Markéta Ivánková., Obsahuje bibliografické odkazy, and Jan Pulkrábek [překladatel]
Feichtingerova kniha náleží do oblasti kulturně-politických dějin vědy a sleduje v časovém rozmezí téměř celého století jistou linii, jež tvoří jeden z podstatných rysů „rakouského“ (v teritoriálním významu habsburské monarchie) myšlení a kultury. Touto linií - a také přístupem, s nímž se autor názorově ztotožňuje - je antiesencialismus ve smyslu skepse vůči myšlenkovým konstruktům vydávaným za uchopení podstaty určitých jevů. Klíčovou tezí, kterou se pak autor snaží prokázat, je afinita mezi tímto filozoficko-vědeckým postojem a demokratickým smýšlením i praxí. Toto sepětí dokládá u význačných osobností, jako je právní historik a teroretik Hans Kelsen, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, filozofové Ludwig Wittgenstein a Ernst Mach nebo historik umění Alois Riegl. Recenzent formuluje námitky vůči příliš jednoznačné interpretaci této teze (autor například ignoruje Tomáše Garrigua Masaryka, který do jeho schématu nezapadá), monografii však hodnotí jako obdivuhodný pokus tematizovat a interpretačně zvládnout obrovské množství různorodého materiálu, který může být inspirativní i tím, jak integruje české myšlení do širšího transnacionálního kontextu., The book under review, a cultural-political history of science and scholarship, covers almost a century of a line that constitutes one of the fundamental features of ‘Austrian’ ideas and culture (meaning those originating in the territory of the Habsburg Monarchy). This line - and also the approach that the author himself identifies with - is anti-essentialism in the sense of scepticism towards mental constructs that are presented as having captured the essence of certain phenomena. A key argument that the author then seeks to demonstrate is the affinity between this philosophical-scientific attitude and democratic thought and practice. He demonstrates this affinity in important figures, such as the jurist, legal philosopher, and political philosopher Hans Kelsen, the neurologist and father of psychoanalysis Sigmund Freud, the philosophers Ludwig Wittgenstein and Ernst Mach, and the art historian Alois Riegl. The reviewer objects to what he sees as an overly clear-cut interpretation of this idea (the author fails to mention, for example, Tomáš Garrigue Masaryk, for he does not fit into this scheme), but he praises the book as an admirable attempt to thematize and interpret a vast amount of diverse material, and it may therefore be an inspiration for the way it integrates Czech ideas into the broader transnational context., [autor recenze] Vlastimil Hála., and Obsahuje bibliografii
Čím lépe se ve vědě chceme uplatnit, tím dokonalejším rozhledem po mezioborových a společenských vazbách bychom měli být vybaveni. Ke splnění takového cíle přispívá i znalost vývoje jednotlivých vědních oborů. Historická zkušenost může být pro naše rozhodování poučná i inspirativní., Ivo Kraus., Obsahuje seznam literatury, and Text doplněn dvěma medailonky nobelistů Lenarda a Starka pod čarou
23. ledna 2015, si Akademie věd ČR připomíná 125. výročí založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění - své přímé předchůdkyně, která se v roce 1952 společně s dalšími dobovými vědeckými institucemi stala základem Československé akademie věd. Idea založení neuniverzitní výzkumné instituce v českých zemích ovšem sahá mnohem dále než pouze do roku 1890, kdy se ji podařilo realizovat. and Luboš Velek.