Hypertenze závislá na soli patří mezi nejčastější rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. U většiny případů je příčina tohoto onemocnění neznámá, avšak významný podíl hypertenzních jedinců citlivých k soli má zvýšené hladiny mineralokortikoidů. V tomto přehledném článku popisujeme hemodynamické abnormality a mechanismy odpovědné za vývin této formy hypertenze., Salt-dependent hypertension is a leading cause of cardiovascular diseases. In most cases, the etiology is unknown, but it has been estimated that a significant percentage of salt-sensitive hypertensive individuals have mineralocorticoid excess. In this review, we describe hemodynamic abnormalities and mechanisms responsible for initiation of this form of hypertension., and Michal Pravenec.
Fyziologický ústav AV ČR (FGÚ), význačná česká výzkumná instituce v oblasti fyziologie a patofyziologie živočichů a člověka, si v roce 2014 připomíná 60. výročí svého založení. Motto oslav „Od mozku přes srdce až po tkáňové náhrady“ vyjadřuje historický vývoj hlavních směrů výzkumu v ústavu. Již po 60 let zdejší vědci svými objevy prohlubují teoretické základy medicíny a objasňují podstatu mnoha závažných onemocnění člověka. Mezi nejvýznamnější akce k jubileu FGÚ patří nový cyklus přednášek pojmenovaný na počest slavného neurofyziologa dr. Jana Bureše. Odborné veřejnosti se tak představují významné osobnosti světové fyziologie, z nichž mnohé v minulosti s ústavem spolupracovaly nebo stále spolupracují. and Petr Zouhar, Olga Zimmermannová.
Molekulární genetika vstoupila na antropologické kolbiště koncem 60. let, ale teprve přímá analýza archaické DNA (aDNA) z fosilních pozůstatků od 80. let umožnila přesnější vhled do evoluce našeho druhu ve středním a mladém pleistocénu. Navzdory různým „Jurským parkům“ totiž DNA po smrti organismu rychle degraduje a časové okno její možné analýzy je poměrně omezené. Navíc jsou vzorky kontaminovány DNA okolních organismů. Nicméně velice záhy se pozornost paleogenetiků soustředila na naše příbuzné - neandertálce. Analýza jejich genomu ukázala, že ~2 % jejich DNA se vyskytuje v genomu anatomicky moderního člověka s výjimkou subsaharské Afriky a celkový rozsah tohoto přenosu může dosahovat až 20 %. Křížení s neandertálci lidem zřejmě umožnilo snadnější adaptaci na chladnější podmínky eurasijského kontinentu, současně však přineslo i výskyt některých chorob. Překvapení přinesla sekvence aDNA izolovaná z článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni na Altaji. Ukázalo se, že tento jedinec patřil k neznámému druhu odlišnému jak od moderních lidí, tak i od neandertálců. I tito hominini přispěli až 6 % svojí DNA do genomu některých současných populací člověka (JV Asie, Oceánie). Podle nejnovějších poznatků byl tok genů mezi homininy středního a mladého paleolitu poměrně složitý, byla např. detekována příměs neandertálské DNA v genomu denisovců, kteří navíc získali další sekvence od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina. Posledním příspěvkem paleogenetiky do obrazu naší evoluce je sekvence mitochondriální DNA získaná ze zhruba 400 tisíc let starých fosilních pozůstatků heidelberského člověka (Homo heidelbergensis) ze Sima de los Huesos (Šachty kostí) z krasové oblasti Atapuerca ve Španělsku, která ukazuje na příbuznost tohoto druhu., Molecular genetics entered the arena of anthropology at the end of the 1960s, but only direct analysis of ancient DNA (aDNA) from fossils since the 80s has permitted a better insight into the evolution of our own species. Despite the rapid decomposition of DNA starting immediately after death, molecular geneticists are now able to retrieve and sequence aDNA tens or even hundreds of thousands years old. Paleogenetic studies of ancient humans and their relatives have revealed a rather complex picture of Middle and Upper Pleistocene hominins (Neanderthals, Denisovans, ante-Neanderthals etc.) and gene flow among them. New and exciting findings changing our views of the evolution of our own species are appearing with an accelerating pace., Miloš Macholán., and Obsahuje seznam literatury
Polyploidie je důležitým evolučním mechanismem přispívajícím k biodiverzitě současných ryb a také významným nástrojem v akvakultuře. Tento článek podává přehled o mechanismech vzniku polyploidie a o kauzálním vztahu mezi hybridizačními událostmi a zvýšením stupně ploidie. Uvádí rovněž příklady využití specifických vlastností polyploidů v akvakultuře., Polyploidy is an important evolutionary mechanism contributing to the biodiversity of extant fishes, and it also represents a notable tool in aquaculture. This paper reviews the mechanisms by means of which polyploidy arises and the causal relationship between hybridisation events and elevation of the ploidy level. Utilization of specific traits of polyploids in aquaculture is also discussed., Martin Flajšhans, Petr Ráb., and Obsahuje seznam literatury
Jedním ze zdrojů informací o pravěku je mitochondriální DNA (mtDNA). Díky mutacím, které v její molekule v průběhu času zcela přirozeně vznikají, lze rekonstruovat fylogenetický strom a datovat vznik jednotlivých větví i jejich další vývoj v jednotlivých oblastech světa. První evropské větve lidské mtDNA fylogeneze jsou zřejmě starší více než 50 tis. let a pocházejí s největší pravděpodobností z Předního východu. Díky mtDNA bylo rovněž zjištěno, jak se na složení evropského genofondu projevilo poslední maximum doby ledové před 20 tis. lety, kdy se kvůli ochlazení lidé stáhli do jihoevropských refugií a po oteplení před 15 tis. lety severnější oblasti znovu kolonizovali. Také se předpokládalo, že se vznikem zemědělství před 10 tis. lety proběhla další větší migrace z Předního východu. Ve střední Evropě je ale námi zjištěný příspěvek ,,neolitických“ mtDNA linií poměrně malý, takže se zemědělství v této oblasti šířilo spíše akulturací původních obyvatel, tedy přenosem kulturních dovedností. Výsledky odpovídají i demografickým modelům populačního růstu., According to the human mitochondrial DNA (mtDNA) phylogeny, European first branches seem to be more than 50 000 years old and may have originated in the Near East. MtDNA has also revealed how the composition of the European gene pool changed in association with the Last Glacial Maximum 20 000 years ago when the European population retreated into southern refugia and how after the amelioration of the climate some 15 000 years ago it re-colonized northern regions. The contribution of “Neolithic” mtDNA lineages in Central Europe has been determined as relatively small and agriculture probably spread more by the acculturation of indigenous inhabitants., and Edita Priehodová.
Pracoviště základního a aplikovaného výzkumu v oblasti fyziologie živočichů a člověka pořádá u příležitosti oslav 60. výročí svého založení popularizační akce s cílem představit své aktivity. S historií i současností seznámilo veřejnost prostřednictvím komorní výstavy, jejíž uvedení ve výloze knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze doprovodily 19. března 2014 odborné přednášky a interaktivní prezentace. and Gabriela Adámková, Luděk Svoboda.
Modifikáciou chemicko-fyzikálnych vlastností umelých materiálov určených na výrobu cievnych protéz a na podporu regenerácie cievnej steny je možné cielene regulovať adhéziu buniek, ich rast a správnu diferenciáciu. Použitím biodegradovateľných materiálov s antiadhezívnymi vlastnosťami na báze kopolyméru poly(mliečnej kyseliny) s poly(etylén oxidom) sme sa snažili vyhnúť nekontrolovanej adsorpcii proteínov zo séra, alebo z kultivačného média na umelý materiál a neriadenej adhézii buniek. Súčasne to umožňuje predchádzať možným imunitným reakciám, které môžu nastať pri použití cizorodého séra pri kultivácii buniek. Naviazaním vhodných špecifických ligandov pro integrínové receptory- oligopeptidu GRGDSG- na tieto antiadhezívne povrchy sme dosiahli kontrolovanú adhéziu hladkých svalových buniek, sprostredkovanú integrínovými receptormi. Vhodným výberom ligandov-oligoproteínov, ich koncentráciou a konformačným usporiadaním je možné ďalej regulovať adhéziu, rast a proliferáciu určitých typov buniek (hladké svaly, endoteliálne bunky a pod.) potrebných na vytvorenie funkčnej cievnej steny., Elena Filová, Lucie Bačáková, Věra Lisá, Dana Kubies, Luďka Machová, Vladimír Proks, František Rypáček., and Obsahuje seznam literatury