Studie se zabývá formováním a vývojem nadnárodních organizací politických exulantů ze zemí za železnou oponou na Západě, především během první fáze studené války. Hlavním záměrem textu je poskytnout základní faktografický přehled a nastínit možné srovnání typů, aktivit a cílů protikomunistických exilových organizací. Ať už se jednalo o politické strany, národní výbory, nebo ideologické a profesní organizace působící v exilových podmínkách, úloha a postavení těchto subjektů podle autora fatálně závisely na změnách mezinárodní situace a míře podpory poskytované vládami západních zemí, především Spojených států amerických. Dokladuje to jejich hromadné zakládání na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století, poměrně krátké období skutečné aktivity v první polovině padesátých let a poté postupný, leč nezvratný úpadek v dalších desetiletích. Detailněji se autor zaměřil na pět nejvýznamnějších „exilových internacionál“: Mezinárodní rolnickou unii, Socialistickou unii střední a východní Evropy, Liberálnědemokratickou unii střední a východní Evropy, Křesťanskodemokratickou unii střední Evropy a Mezinárodní ústředí svobodných odborů v exilu. Ač dosáhly jistého významu a v jejich strukturách působila řada Čechů, domácí historiografie dosud nevěnovala tomuto typu organizací, a ostatně ani celé kapitole exilu v době studené války, systematickou pozornost., The article is concerned with the formation and development of the supranational organizations in the West which were composed of political exiles from the countries behind the Iron Curtain, mainly during the fi rst phase of the Cold War. The article sets out chiefl y to provide a basic factual overview and to outline a possible comparison of the types, activities, and aims of the anti-Communist exile organizations. Regardless of whether they were political parties, national committees, or ideological and professional organizations working in exile, the task and status of these subjects depended entirely, the author argues, on changes in the international situation and the degree of support from Western governments, chiefl y the United States of America. That is demonstrated by their being established one after the other in the late 1940s and early 1950s, their comparatively short period of real activity in the fi rst half of the 1950s, and, later, their gradual, though irreversible, decline over the next decades. The author then focuses in detail on the fi ve most important ‘exile internationals’: the International Peasant Union, the Socialist Union of Central and Eastern Europe, the Liberal Democratic Union of Central and Eastern Europe, the Christian Democratic Union of Central Europe, and the International Centre of Free Trade Unions in Exile. Although these groups achieved some importance, and although a number of Czechs worked in their organizations, Czech historians have yet to pay systematic attention to them, let alone to the chapter of Cold War exiles as a whole., and Martin Nekola.
It is the aim of this publication to present CSAS archive material relating to the issues surrounding the dispatch of Czechoslovak experts to Iraq in the 1960s and to interpret it so as to show both the benefits and the obstacles involved. Some of the documents have been preserved in the Collection of CSAS Foreign Reports fond, in which final reports from the foreign stays of experts teaching at higher education institutes or carrying out scientific research abroad are arranged chronologically and geographically.
Během 2. světové války nastala ve Třetí říši paradoxní situace. Ač nacistická ideologie nastolila ideál ženy jako rodičky a matky, jejíž místo je u domácího krbu, tudíž i její vzdělání má být omezeno na dovednosti spojené s mateřstvím, výchovou dětí a vedením domácnosti, vzhledem k tomu, že mladí muži - tedy i studenti či vědci - museli narukovat, uvolněná místa mohly zaplnit mladé ženy. Studentkám a začínajícím vědeckým pracovnicím se naskytla šance prokázat své schopnosti, získat respekt svých mužských učitelů či nadřízených. Tato studie je sondou do válečné každodennosti a pojednává o zapojení studentek do hospodářských, historických a ''rasových'' vědeckých úkolů Sudetoněmeckého ústavu pro výzkum země a lidu (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung) v Liberci v letech 1942-1943. V deseti tematických komisích SALV se měla pěstovat a rozvíjet smysluplná spolupráce odborníků působících přímo v župě s kolegy z příslušných seminářů a ústavů nejen pražské Německé univerzity, nýbrž i z univerzit v sousedních říšských župách či spřátelených zemích. and A paradoxical situation arose in the Third Reich during the Second World War. Although Nazi ideology presented the ideal woman as a child-bearer and mother, whose place was at the domestic hearth, so even her education was to be limited to skills associated with motherhood, child-rearing and running a household, because young men, including students and scholars, had to enlist, the vacated places could be filled by young women. Female students and neophyte scholars were provided the opportunity to show their abilities, and gain respect among their male teaching colleagues and superiors. This study is a survey of everyday life in the war, focusing on the involvement of female students in economic, historical and ''racial'' scholarly tasks at the Sudeten German Institute for Research on Provincial Characteristics and Folkways (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung) in Liberec during 1942-1943. The ten special-subject commissions at SALV were meant to foster and develop meaningful collaboration between specialists working within the province and colleagues from the relevant seminaries and institutes not only at the German University in Prague, but also from universities in neighbouring Reich provinces and allied lands. Translated by Melvyn Clarke
Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., byl hlavním pořadatelem konference „Minulost je bitevním polem současníků“, která se konala ve dnech 24. a 25. ledna 2013 u příležitosti osmdesátých narozenín historika Viléma Prečana, prvního ředitele ústavu a současného předsedy správní rady Československého dokumentačního střediska. Pracovní program konference se odbýval v pražském Černínském paláci, společenský večer v Muzeu hudby mělo v režii Národní muzeum. Autor přibližuje všechny referáty přednesené v pěti konferenčních blocích a závěrem nechává zaznít v delší citaci slova, v nichž se nad některými příspěvky a tématy konference zamyslel Vilém Prečan., Organized chiefly by the Institute of Contemporary History, Prague, a conference, ‘The Past is the Battlefield of the Our Contemporaries’, was held in the Czernin Palais, Prague, on 24 and 25 January 2013, to mark the eightieth birthday of the historian Vilém Prečan, the first director of the Institute and the current Chairman of the Board of the Czechoslovak Documentation Centre. The conference was accompanied by an evening of music and a buffet dinner at the Museum of Music, organized by the National Museum, Prague. The author reports here on all the papers given in the five conference blocks, and concludes with a long quotation of Vilém Prečan’s views on some of the papers and topics presented at the conference., and Jiří Hoppe.
Studie zkoumá reprezentaci korejské války jakožto zásadní události v tištěných médiích a literatuře československého stalinismu v letech 1950 až 1952. Zaměřuje se na specifika mechanismu produkování obrazu „nepřítele“ a „nepřátelského“ prostoru, analyzuje i vzájemnou interakci dobové publicistiky a poezie. Rozebírá klíčové fenomény, které tvoří pilíř dobového obrazu korejské války (figura vůdce, mytologie původu „nepřítele“) a usouvztažňuje je s obecnějšími mechanismy vytváření skutečnosti v první polovině padesátých let dvacátého století. Poukazuje přitom na vzájemné propojení a ovlivňování vyhrocené propagandistické rétoriky a básnické obraznosti. Studie materiálově čerpá z básnických sbírek, které obsahují verše reagující na válku v Koreji, z příležitostných básní, publicistických článků a karikatur publikovaných především na stránkách deníku Rudé právo a týdeníku Tvorba. Metodologicky navazuje na výzkumy ideologie jako systému reprezentace reálných podmínek existence (Louis Althusser, Slavoj Žižek) a na sémiotické analýzy kultury a společnosti období stalinismu (Vladimír Macura), které poukazují na velmi aktivní a produktivní vztah literatury a moci, jenž tvoří samotnou podstatu socialistického realismu jako systému (Katerina Clarková, Jevgenij Dobrenko)., This article explores the representation of the Korean War as a fundamental event in the print media and belles-lettres of Stalinist Czechoslovakia from 1950 to 1952. It focuses on the special features of the mechanism of producing the image of the ‘enemy’ and the ‘hostile’ space, as well as analysing the interaction of period journalism and poetry. The author analyses the central phenomena, which created a cornerstone of the contemporaneous image of the Korean War (the figure of the leader and the mythology of the origin of the ‘enemy’), and correlates them with more general mechanisms of creating reality in the first half of the 1950s. He also points out the interlinkage and mutual influences of the pointed propagandistic rhetoric and poetic imagery. The article draws on collections of verse, which contain poems reacting to the war in Korea, and on occasional poems, journalism, and caricatures published mainly in the daily Rudé právo and the weekly Tvorba. In method, the article is in the tradition of research on ideology as a system of representing the real conditions of existence (as in the work of Louis Althusser and Slavoj Žižek) and the tradition of semiotic analysis of culture and society in the Stalinist period (as in the work of Vladimír Macura), identifying the very active, productive relationship between literature and the powers that be, which creates the very essence of socialist realism as a system (as discussed by Katerina Clark and Evgeny Dobrenko)., Vít Schmarc., and Obsahuje bibliografii
a1_Původní verze tohoto článku vyšla pod názvem ''Vergangenheitsbewältigung’ auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat'' ve sborníku pod redakcí Petera Hallamy a Stephana Stacha Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäischen Dissens (Leipzig, Leipziger Universitätsverlag 2015, s. 237-260). Autor analyzuje reflexi holokaustu v literatuře českého disentu vydávané samizdatem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Zaměřuje se především na historické práce, sleduje ale i publicistické příspěvky, memoárová a beletristická díla stejně jako překladové publikace. Konkrétně se článek soustředí na dva aspekty, které dobře ukazují, jak obtížné bylo - a stále ještě je - plně integrovat holokaust do českých národních dějin. Zaprvé, holokaust byl v disentu často pojímán jako důkaz nehumánní povahy totalitních režimů. Avšak tento výklad vedl k tomu, že pronásledování Židů (nacistickým režimem) se ocitalo na stejné úrovni jako perzekuce Čechů (nacistickým, ale i komunistickým režimem). Zadruhé, pokud docházelo k přehodnocování nebo zpochybňování české národní metanarace, témata jako domácí antisemitismus nebo holokaust bývala v těchto případech ignorována., a2_Disidenti připouštěli, že otázka viny (Schuldfrage) se sice týká i Československa, avšak vztahovali ji na vyhnání německé menšiny po druhé světové válce. Naopak téma holokaustu mezi disidenty žádnou podobnou debatu nevyvolalo. Chování Čechů během druhé světové války, postoj k Židům a domácí antisemitismus tak nebyly vůbec zpochybňovány. Z tohoto důvodu byl podle autora holokaust v pracích věnovaných českým dějinám dvacátého století spíše přehlížen, nebo v lepším případě jen sporadicky zmiňován, ať již tyto texty vycházely oficiálně, nebo samizdatem., This is a Czech translation of ''Vergangenheitsbewältigung'' auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat" which is published in Peter Hallama and Stephan Stach (eds.), Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäichen Dissens (Leipzig: Leipziger Universitätsverlag 2015, pp. 237-60). The author analyses representations of the Holocaust in Czech dissent literature published as samizdat in the 1970s and 1980s. He concentrates on historical writings, but also considers journalistic contributions, memoirs, and works of belles-lettres, as well as translations of publications. In particular, the article considers two aspects that highlight the difficulties one faced and continues to face when trying to fully integrate the Holocaust into Czech national history. First, the Holocaust was often understood by the dissidents as evidence of the inhuman nature of totalitarian regimes. This interpretations, however, led to placing the persecution of the Jews by the Nazi regime on the same level as the persecution of the Czechs by the Nazi and Communist regimes. Second, if there was a reassessment or questioning to the Czech national master narrative, then topics such as home-grown antisemitism or the Holocaust were not addressed. The dissidents admitted that Czechoslovakia also had its question of guilt, but they related it to the expulsion of the German minority after the Second World War. The Holocaust, by contrats, did not generate any similar debate among the dissidents. The behaviour of Czechs during the Second World War, the attitude towards Jews, and domestic antisemitism were thus not questioned at all. The Holocaust has, according to the author, therefore tended to be overlooked or, at best, mentioned only incidentally in writing about twentieth-century Czech history - whether the authors published their texts in state-owned publishing houses or in samizdat., Peter Hallama ; Z němčiny přeložil Petr Dvořáček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor v těchto prvních dějinách české a slovenské sociologie v období od jejích počátků do roku 1948 podle recenzenta výtečně kombinuje historický nadhled, archivní bádání a mimořádnou píli se sociologickým porozuměním. Za její podstatné klady považuje čtivé podání a maximálně možnou objektivitu, ale také faktografické bohatství a spolehlivost. Zároveň se recenzent zamýšlí nad smyslem psaní dějin české sociologie jako společenské vědy, která znamenala ve světovém měřítku v zásadě jen minimální přínos. and [autor recenze] Miloslav Petrusek.
Dodatky k Příručnímu slovníku jazyka českého, které nebyly nikdy knižně vydány, se v roce 2011 (55 let od vydání posledního dílu PSJČ) dočkaly svého zveřejnění. Rukopis byl vyhledán v Archivu AV ČR, odkud se nakrátko vrátil zpátky do Ústavu pro jazyk český, a byl převeden do elektronické podoby. Do rukopisu, který se nachází ve formě jednotlivých lístků s heslovými slovy, nebylo přitom nijak obsahově zasahováno, a tak se zájemci mohou na stránkách ÚJČ AV ČR, v. v. i. (http://bara.ujc.cas.cz/bara/) seznámit s původní nedokončenou podobou Dodatků. Dodatky (ostatně jako celý PSJČ) se materiálově opíraly o lístkový lexikální archiv ÚJČ, zvláště o jeho druhou vrstvu, z níž vycházel i první normativní slovník češtiny Slovník spisovného jazyka českého. Četné shody s heslářem SSJČ byly jedním hlavních důvodů, proč Dodatky nakonec nikdy nevyšly. Jejich existence je nicméně významná zejména tím, že věrně ilustrují podobu českého lexika druhé poloviny čtyřicátých a takřka celých padesátých let, včetně mnohých neologismů, jež se do SSJČ pro svou krátkou životnost nedostaly a které (z lingvistického hlediska) dotvářejí komplexní obraz celospolečenských změn v Československu té doby., Addenda to Příruční slovník jazyka českého (''Desk Dictionary of the Czech Language'') that had never been printed were published in 2011, 55 years after the issue of the last volume of the Dictionary. The manuscript was found in the Archives of the Academy of Sciences of the Czech Republic and was temporarily transferred back to Ústav pro jazyk český AV ČR (Institute for the Czech Language ASCR) to be converted into digital form. No modifications at all were made to the manuscript, consisting of cards with headwords, and the public may use the original incomplete work of the Addenda at the website of the Institute for the Czech Language at http://bara.ujc.cas.cz/bara/. The Addenda, just like the entire Dictionary, were based on the lexical archive of the Institute in the form of cards, especially the second layer on which the standardising Czech dictionary, Slovník spisovného jazyka českého (Dictionary of the Standardised Czech Language), was based. Numerous conformities with the headword base of the Standardised Language dictionary were one of the main reasons the Addenda were never published. However, their existence is important especially because they are a credible description of the Czech lexicon of the latter half of the 1940’s and almost the whole of the 1950’s, including many neologisms which were not included in the Standardised Language dictionary as they were only in use for a short time and which, from the linguistic point of view, help to provide a comprehensive picture of the major social changes under way in Czechoslovakia at that time.(Translated by Hynek Zlatník.), and Překlad resumé: Hynek Zlatník