Článek se zaměřuje na Galileův Dopis Castellimu z 21. prosince 1613. Autor analyzuje Galileovy hermeneutické principy představené v první části dopisu (bible by měla být vyloučena ze zkoumání přírody) a jeho doslovnou interpretaci pasáže z knihy Jozue (10: 12–13), v duchu kopernikanismu, která se objevuje ve druhé části dopisu. Zdá se, že Galileo užívá bibli jako vědeckou autoritu a na podporu svých kopernikánských názorů, a tak se ocitá v rozporu se svými vlastními hermeneutickými principy. Autor tvrdí, že Galileovo stanovisko je konzistentní, zvláště pokud se vezme v úvahu historický kontext jeho vzniku, tj. kontext stálých, teologicky motivovaných útoků na Koperníka, Galilea a jeho věrnost heliocentrickému systému světa (pohyb Země odporuje bibli) a kontext jeho nedávných teleskopických pozorování a objevů., The article focuses on Galileo’s Letter to Castelli, 21 December 1613. The author analyzes Galileo’s hermeneutical principles established in the first part of the letter (the Bible should be excluded from natural investigation) and his literal interpretation of the passage from the Book of Joshua 10, 12–13, in Copernican terms, in the second part of the letter. Galileo appears to use the Bible as a scientific authority, supporting his Copernican views, and thus he seems to contradict his own hermeneutical principles. The author argues that Galileo’s position is consistent, especially if one takes into account the historical context of its genesis, that is, in the context of the constant, theologically-inspired attacks on Copernicus and Galileo and his commitment to the heliocentric world system (the movement of the earth contradicts the Bible) and in the context of his newly-made telescopic observations and discoveries., and Matjaž Vesel.
The paper discusses the history of the relation between feminist scholarship and cultural anthropology as two ways of thinking about culture and social relationships. It focuses in particular on the feminist critique of the anthropological theory and ethnographic research. In points out the different epistemological and political standpoints of feminism and anthropology as the sources of the tensioned relationship between these two traditions of thinking about culture.
Interrogating the austerity measures introduced by the Czech government under the Prime Ministry of Petr Nečas (2010–2013), this essay wishes to highlight the importance of the translations of the political into the registry of morality, which Chantal Mouffe identifies as features of post-politics, for (re)establishment of social hierarchies and inequalities based in difference. In particular, I demonstrate the strategic importance of “disability” and the racialised concept of “maladaptation” for such post-political reformulations of the political and normative outlines of abled citizenship. After mapping out the ideological deployment of the idea of crisis for the ethics of austerity, the essay concludes by posing questions about possible limits and drawbacks of relying upon crisis as a trope of intersectional feminist critique., Kateřína Kolářová., and Obsahuje seznam literatury
„Mecenáš věnoval jmění pražské ZOO,“ proletěla před dvěma lety jako blesk tiskem zpráva o daru v hodnotě více než 50 milionů od Stanislava Rákose, kterého znali hlavne chovatelé exotických ptáků doma i v zahraničí. Byl totiž nejen chovatelem a činovníkem chovatelského klubu, ale také vynikajícím organizátorem výstav a mezinárodních setkání. Právě on stál např. u zrodu tradice vyhlášené výstavy exotů v Botanické zahradě PřF UK Na Slupi. Některá média připodobnila dárce třeba k zakladateli „Nadace Bohuslava Jana Horáčka Českému ráji“ (viz např. AB 1/2006), nikde však nepadla ani zmínka, že Stanislav Rákos pracoval dlouhá leta v Akademii věd. To mi prozradil ředitel Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR prof. Miloš Drdácký, s nímž jsme také navštívili mecenášovu životní souputnici paní Ludmilu Rákosovou. and Marina Hužvárová.