Feichtingerova kniha náleží do oblasti kulturně-politických dějin vědy a sleduje v časovém rozmezí téměř celého století jistou linii, jež tvoří jeden z podstatných rysů „rakouského“ (v teritoriálním významu habsburské monarchie) myšlení a kultury. Touto linií - a také přístupem, s nímž se autor názorově ztotožňuje - je antiesencialismus ve smyslu skepse vůči myšlenkovým konstruktům vydávaným za uchopení podstaty určitých jevů. Klíčovou tezí, kterou se pak autor snaží prokázat, je afinita mezi tímto filozoficko-vědeckým postojem a demokratickým smýšlením i praxí. Toto sepětí dokládá u význačných osobností, jako je právní historik a teroretik Hans Kelsen, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, filozofové Ludwig Wittgenstein a Ernst Mach nebo historik umění Alois Riegl. Recenzent formuluje námitky vůči příliš jednoznačné interpretaci této teze (autor například ignoruje Tomáše Garrigua Masaryka, který do jeho schématu nezapadá), monografii však hodnotí jako obdivuhodný pokus tematizovat a interpretačně zvládnout obrovské množství různorodého materiálu, který může být inspirativní i tím, jak integruje české myšlení do širšího transnacionálního kontextu., The book under review, a cultural-political history of science and scholarship, covers almost a century of a line that constitutes one of the fundamental features of ‘Austrian’ ideas and culture (meaning those originating in the territory of the Habsburg Monarchy). This line - and also the approach that the author himself identifies with - is anti-essentialism in the sense of scepticism towards mental constructs that are presented as having captured the essence of certain phenomena. A key argument that the author then seeks to demonstrate is the affinity between this philosophical-scientific attitude and democratic thought and practice. He demonstrates this affinity in important figures, such as the jurist, legal philosopher, and political philosopher Hans Kelsen, the neurologist and father of psychoanalysis Sigmund Freud, the philosophers Ludwig Wittgenstein and Ernst Mach, and the art historian Alois Riegl. The reviewer objects to what he sees as an overly clear-cut interpretation of this idea (the author fails to mention, for example, Tomáš Garrigue Masaryk, for he does not fit into this scheme), but he praises the book as an admirable attempt to thematize and interpret a vast amount of diverse material, and it may therefore be an inspiration for the way it integrates Czech ideas into the broader transnational context., [autor recenze] Vlastimil Hála., and Obsahuje bibliografii
Za nejvýraznější přínos biografie Josefa kardinála Berana (1888-1969) pokládá recenzent zjištění nových či upřesněných životopisných poznatků na základě dosud nedostupných archivních materiálů. Těžiště publikace spočívá ve vylíčení Beranova konfliktu s komunistickým režimem po roce 1948 a poté jeho dlouholetého věznění, ukončeného roku 1965 odchodem do exilu v Římě. Četbu však podle recenzenta ruší stylová nejednotnost, nepříliš zdařilé je propojení biografické perspektivy s širším kontextem a v knize se vyskytují také nepřesnosti z oblasti katolické teologie a církevních reálií., The most pronounced contribution of this biography of Cardinal Josef Beran (1888-1969), according to the reviewer, consists in the facts the author has discovered and in his making biographical information more precise on the basis of previously inaccessible archive records. The main part of the publication is a discussion of Beran’s conflict with the Communist régime from the beginning of its establishment in 1948 and his long imprisonment, which ended in 1965, followed by his going into exile in Rome. But, according to the reviewer, the uneven writing style mars the work, as does the largely unsuccessful linking of the biographical perspective together with the wider context. Moreover, the publication contains inaccuracies in the area of Roman Catholic theology and Church life and institutions., [autor recenze] Michal Sklenář., and Obsahuje bibliografii
Kniha líčí životy necelých dvou stovek jugoslávských politických emigrantů, kteří se po roztržce mezi Sovětským svazem a Jugoslávií v roce 1948 natrvalo usadili v Československu, aby manifestovali svou věrnost Stalinovi a odpor k Josipu Brozi Titovi. Recenzent oceňuje, že autor do hloubky ukazuje mikrokosmos jejich prostředí, připomínající ghetto, a zpřítomňuje ideologií a vášněmi nasáklou atmosféru zakladatelské fáze komunistického režimu. Z perspektivy „jugoslávského problému“ přitom nasvětluje některé vztahy a mechanismy fungování komunistické diktatury v Československu, a právě tento druhý rozměr podle recenzenta povyšuje práci na zřetelně nadstandardní úroveň. Za jedinou výraznější slabinu pokládá chybějící teoretické zakotvení výkladu., This publication considers the lives of almost 200 Yugoslav political exiles, who, after the rift between the Soviet Union and Yugoslavia in 1948, settled permanently in Czechoslovakia, where they could manifest their loyalty to Stalin and opposition to Josip Broz Tito. The reviewer appreciates that depth with which the author discusses the microcosm these exiles lived in, which in some respects resembled a ghetto, and he presents a vivid picture of the ideology and the atmosphere, fraught with passion, of the founding phase of the Communist régimes. Considering the ‘Yugoslav Question’, he casts light on some relations and mechanisms in the operation of the Communist dictatorship in Czechoslovakia, and it is this second dimension, according to the reviewer, which elevates the work clearly above the usual standards. One of the marked weak points, according the reviewer, is the absence of a theoretical basis of the interpretation., [autor recenze] Přemysl Houda., and Obsahuje bibliografii
Portrét amerického fyzika, který získal v r. 2009 Nobelovu cenu za vynález zobrazovacího polovodičového obvodu - CCD senzoru. and Rubrika: Nobelova cena za fyziku