Michaela Tydlitátová. and Jedná se o opravu k článku: BAJGER, Matyáš F. Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století. Knihy a dějiny, roč. 16/17 (2009/2010), s. 76-112. ISSN 1210-8510.
Autor se podle recenzenta pokusil o dosud nejkomplexnější analýzu vztahů mezi Varšavskou smlouvou a Rumunskem od poloviny padesátých let téměř do konce let šedesátých. Svou práci zakládá na rumunských, západních a ojediněle i sovětských pramenech. Vychází přitom z národní perspektivy Bukurešti a soustředí se na její politickou a vojenskou strategii vůči této organizaci. Zhodnocuje tak posun od poslušného satelitu ke vzdorujícímu spojenci v rámci širší perspektivy mezinárodních vztahů a reality bipolárně rozděleného studenoválečného světa. Vedle toho objasňuje i četné doposud nedostatečně probádané epizody z celkové historie Varšavské smlouvy. Přes výtky vůči struktuře výkladu a příliš selektivní pramenné základně, která vede k některým nesprávným závěrům, podle recenzenta pozitivní přínos Dumitruovy práce převažuje., The author of the book under review has, according to the reviewer, attempted the most comprehensive analysis of relations so far between the Warsaw Pact and Romania, covering the period from its establishment in May 1955 almost to the time of the Soviet-led military intervention in Czechoslovakia. He has based his work on Romanian, Western, and to a far lesser extent, Soviet sources. His starting point is the national perspective from Bucharest, and he concentrates on its political and military strategies towards this military organizations. He thus assesses the shift from obedient satellite to defiant ally in the broader perspective of international relations and the reality of the bipolar division of the Cold War world. In addition, he also clarifies numerous hitherto insufficiently researched episodes in the overall history of the Warsaw Pact. Despite having reservations about the structure of the intepretation and the overly narrow range of sources, which has led to some incorrect conclusions, the reviewer considers Dumitru´s work to be a positive contribution to our knowledge of the topic., [autor recenze] Matěj Bílý., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzentka vychází z toho, že zrod socialistické kultury v Československu po únoru 1948 předjímal také nový přístup k urbánním konceptům a společenské funkci architektury, která začala být chápána jako prostředek aktivní proměny „přírodního prostředí“ v „životní prostředí“ a stala se tak politikem. První recenzovaná publikace je podle ní zatím jedinou větší prací věnovanou komplexní historii takzvané Nové Ostravy a jejích satelitních sídlišť, která v této nejprůmyslovější oblasti Československa od konce čtyřicátých let minulého století vznikala. Její autor zde sleduje sovětský vliv a problém sovětizace české architektury, zároveň se ale snaží vidět pod rouškou příklonu k sovětským vzorům návrat či počátek specifického československého vývoje. Ve druhé práci pak autor zaměřil pozornost na takzvané kulturní domy jako multifunkční zařízení určené k všestrannému vzdělávání veřejnosti, které se staly typickým dobovým fenoménem, jehož zhodnocení může poukázat nejen na hlavní rysy vývoje architektury a urbanismu za komunistického režimu, ale také na měnící se chápání společnosti, respektive „lidu“. Přes dílčí historické nepřesnosti a omyly obě publikace Martina Strakoše podle recenzentky znamenají jednoznačný přínos pro pochopení dobové atmosféry v architektonických a urbanistických kruzích a zároveň historikům umožňují nahlédnout do nepříliš prozkoumaných oblastí „budovatelské“ epochy., b1_The reviewer of these two publications starts from the premise that the birth of Socialist culture in Czechoslovakia after February 1948 also anticipated a new approach to the concepts of urban planning and the social function of architecture, which began to be understood as an active way to change the ‘natural environment’ into a ‘living environment’, and this function thus became policy. The first publication considered here, whose title translates as ‘The New Ostrava and its satellites: Chapters in the history of architecture from the 1930s to the 1950s’, is, according to the reviewer, so far the only large comprehensive history of what is called Nová Ostrava (New Ostrava) and its satellite housing estates, which were built in this region, the most industrial of Czechoslovakia, from the late 1940s onwards. Its author, Martin Strakoš, traces the Soviet influence and the question of the sovietization of Czech architecture, but also tries to see, beneath the veil of the inclination to Soviet models, a return to specifically Czechoslovak changes or the beginning of new developments. In the second work under review, whose title translates as ‘Community arts centres in the Ostrava region in the context of twentieth-century architecture and art: The cornerstones of society’, the author, again Strakoš, focuses on community arts centres (kulturní domy, literally ‘houses of culture’) as multipurpose facilities intended for the all-round education of the public, which became a typical phenomenon of the period, the assessment of which can help to throw light not only on the main features of the development of architecture and urban planning during the Communist regime, but also on changes in understanding society and the ‘people’., b2_Despite their occasional historical imprecision and mistakes, Strakoš’s two publications make, according to the reviewer, definite contributions to our understanding of the atmosphere amongst architects and urban planners at the time, and they also provide historians with insight into a largely neglected aspect of the era of ‘building Socialism’., [autor recenze] Doubravka Olšáková., and Obsahuje bibliografii
(Ownership) Provenience: Biskupský seminář v ČB, Dobrovský, Jancar 1902, Ant. Adolf Koutný, Stanislav Suda 1902, graef. chori and (Version Identification) g 8
Studie Kateřiny Nové se zabývá vzájemnými vztahy mezi dirigentem Václavem Talichem a hudebním vědcem Otakarem Šourkem, které vykládá s pomocí dochované korespondence těchto osobností., The friendship between the music writer, critic, and organizer Otakar Šourek and the world-famous conductor Václav Talich lasted nearly 50 years. We can get an idea of the intensity of their friendship by studying their mutual correspondence. Šourek always deeply admired Talich, and he tried to support him with all of his might (although not unconditionally). Talich, on the other hand, respected Šourek, and he confided in him about his everyday cares and joys, but in their correspondence we also find deep reflections about the music of Antonín Dvořák or comments about current politics and social issues. Talich’s letters thus give us a glimpse beneath the surface of the daily life of one of the most prominent Czech conductors., Kateřina Nová., Rubrika: Studie, and Anglické resumé na s. 319, anglický abstrakt 301.
The music critic, writer, and organizer Otakar Šourek was bound to the world-famous conductor Václav Talich by a close friendship practically throughout their lifetimes. The study of their mutual correspondence provides valuable information about their experiences during the difficult years of the Nazi occupation and following the Communist putsch. Šourek was Talichs advisor and confidant, and even during the hardest years, he always expressed his support for Talich and gave him practical assistance. Talich greatly valued Šourek for his personal character and for the work he had done in the field of Dvořák scholarship. The article is a continuation of a study published in Hudební věda 49 (2012), No. 3, pp. 301-320., Kateřina Nová., Rubrika: Studie, and Anglické resumé na s. 143-144.