Autoři pojednávají o vitamínu D, který má mezi ostatními vitamíny specifické postavení, poněkud z jiného úhlu pohledu. Přibližují jeho evoluční původ a historii jeho objevování. Nedostatek vitaminu D vyvolává křivici, nemoc, která je doložena už od starověku. V této souvislosti upozorňují autoři na světově uznávané zásluhy významného, dnes už téměř zapomenutého českého vědce E. H. Kodíčka. Přehledně také popisují metabolismus a transport vitaminu D v organismu a upozorňují, že vitamin D také hraje důležitou úlohu při vzniku chronických nesdělných chorob, jejichž počet celosvětově stále vzrůstá., The authors discuss vitamin D, which has a special position among vitamins, from a somewhat different perspective. They clarify its evolutionary origin and the history of its discovery. A deficiency of vitamin D causes rickets, a disease that has been documented since antiquity. In this context, the authors draw attention to a nearly forgotten Czech scientist E. H. Kodíček of significant merit. They also briefly describe the metabolism and transport of vitamin D in the body and point out that vitamin D also plays an important role in the development of non-communicable chronic diseases, the number of which is increasing worldwide., and Petr Šíma, Bohumil Turek.
Dne 9. července 2014 jsme na říčním kilometru 77,88 řeky Moravy prokázali výskyt raka bahenního (Astacus leptodactylus). Pozorováni byli celkem čtyři dospělí jedinci, dvě samice a dva samci. Celková délka těla jedinců se pohybovala v rozmezí 71-75 mm a délka hlavohrudi 34-42 mm. Raci byli nalezeni v kamenité části pravého břehu toku na úseku dlouhém přibližně 5 m. Jde o první nález tohoto druhu v řece Moravě na území České republiky., On 9th of July, 2014, we recorded for the first time the occurrence of Astacus leptodactylus in the River Morava (along 77.88 km of the river). We observed four adults, two females and two males. Total body length of these individuals ranged between 71 and 75 mm, with the carapace 34-42 mm long. Crayfish were found in the rocky part on the right bank of the stream in an area approximately 5 m long., and Lukáš Jurek, Martin Chytrý.
RNDr. Aleš Špičák, CSc. (*1955), vedoucí oddělení tektoniky a geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, v. v. i., v r. 2014 získal cenu předsedy AV ČR za propagaci či popularizaci výzkumu (viz Živa 2014, 6: CL). Při této příležitosti bychom chtěli dát čtenářům Živy možnost nahlédnout i mimo obor biologie - formou rozhovoru a navazujícího článku přiblížit témata, kterými se zabývá. A. Špičák je naším předním odborníkem na zemětřesení v seismicky aktivních oblastech, zkoumá také souvislosti sopečné a zemětřesné činnosti. Vystudoval užitou geofyziku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, od r. 1986 je vědeckým pracovníkem GFÚ AV ČR, v letech 1998-2007 zde působil jako ředitel. Kromě organizování přednášek i dalších akcí pro veřejnost bývá hostem rozhlasových a televizních zpravodajství při výskytu zemětřesení a sopečných erupcí. and Jana Šrotová, Andrej Funk, Lucie Krouzová.
Saranče horská (Miramella alpina) patří mezi glaciální relikty, tedy živočichy osídlující velká území střední Evropy během dob ledových (glaciálů) v pleistocénu. Dnes je však jejich rozšíření většinou sporadické. Tyto druhy jsou přizpůsobeny k životu v extrémních podmínkách a u nás se vyskytují např. v horách nad hranicí lesa, v alpínských ekosystémech. Zde se musejí vypořádat s rychlou proměnlivostí prostředí (teplota nebo vítr) a s omezenou délkou vegetačního období. Saranče horská představuje jediný glaciální relikt ze skupiny rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) žijící v České republice. Vyskytuje se u nás v alpínském bezlesí Hrubého Jeseníku, kde může osídlovat i horské louky a paseky ve smrkových porostech, a dále obývá několik rašelinišť v jižních Čechách (např. Chlum u Třeboně, Vltavský luh - Mrtvý luh). Jde o evropský horský mezotopní druh rozšířený v Pyrenejích, Alpách a Karpatech, jenž nachází optimální podmínky pro život v subalpínském a alpínském stupni. K přežívání v podmínkách rašelinišť a horských bezlesých stanovišť od 500 do 2 200 m n. m. se výborně přizpůsobil a využívá hned několik strategií. Kvůli své potravní biologii a výskytu v alpínském bezlesí se saranče horská již několik let využívá při výzkumu vlivu zvýšeného množství oxidu uhličitého na bionomii herbivorního hmyzu v horských ekosystémech. Změny v koncentraci CO2 ve vzduchu vyvolávají totiž rozdíly v kvalitativním i kvantitativním zastoupení prvků a sloučenin v rostlinném těle a vedou k odchylné distribuci látek v listech. Herbivorové jsou tudíž těmito změnami prostřednictvím potravy ovlivňováni., Miramella alpina is a glacial relict, which occurred in large areas of central Europe during the ice ages in the Quaternary. This montane species lives in subalpine and alpine habitats, and is considered rare in the Czech Republic. Cryptic colouration, adaptation of the tarsi, food preferences and the onthogenetic cycle help the species to survive under extreme conditions. Due to its specific foraging biology it has been used as an excellent model in research on the effects of increased carbon dioxide concentration on the bionomics of herbivorous insects in mountain ecosystems., and Kateřina Kuřavová.
Opakovaný a nezávislý vznik i následná rozmanitost šavlozubých predátorů náležejí mezi nejpozoruhodnější jevy historie života na Zemi. Ti tak představují jedinečný příklad konvergentní evoluce, který zahrnuje celou řadu sdílených, velmi efektivních adaptací, vedoucích k jejich mimořádnému evolučnímu úspěchu. Důvod jejich zániku, ač k tomu v průběhu kenozoika došlo vícekrát, zůstává nejasný a poskytuje tím vděčný námět k četným spekulacím. Naposledy tento zajímavý ekomorfotyp vymizel z přírody zhruba před deseti tisíci lety. Snad ne navždy., Multiple independent origins and great diversity of sabre-tooth predators are one of the most remarkable phenomena in the natural history of life. Sabre-tooth predators provide a unique example of the convergent evolution that involved many kinds of very efficient functional adaptations leading to their unprecedented evolutionary success. The reason for their demise, although occurring repeatedly during the Tertiary, remains unclear and offers a broad matter of speculation. Nevertheless, this interesting ecomorphotype completely disappeared from nature roughly 10,000 years ago, but may be not for ever., and Stanislav Knor.
V průběhu neogénu byli s výjimkou jihoamerických vačnatých thylakosmilidů po celém světě jedinými představiteli šavlozubého ekomorfotypu již pouze šelmy barbourofelidi (Barbourofelidae) a příslušníci čeledi kočkovitých (Felidae). Někteří z nich pak dosahovali značné velikosti a mimořádně robustní stavby těla, přičemž v těchto ohledech překonávali ty největší zástupce dnešních velkých koček. Zvláště šavlozubé kočky na dlouhou dobu obsadily pozici na vrcholu potravní pyramidy, než nakonec definitivně vymizely ke konci pleistocénu ze Severní a Jižní Ameriky. Ve Starém světě však vyhynuly již o něco dříve během čtvrtohor, zřejmě následkem zesílené vzájemné konkurence s velkými kočkami, především pak se lvy a tygry., During the Neogene, with the exception of thylacosmilids, barbourofelids and felids were the only representatives of the sabre--tooth ecomorphotype worldwide. Some of them attained tremendous size and were of very robust somatic constitution, exceeding in these aspects the largest contemporary cats. Especially the sabre-tooth felids occupied the top of the trophic chain for a long time before their demise at the end of the Pleistocene in both North and South America. But in the Old World these predators disappeared somewhat earlier, probably due to the strength of mutual competition with other large felids, namely the lions and tigers., and Stanislav Knor.
Na hustě osídleném ostrově Srí Lanka se zachovalo necelých 5 % primárních deštných lesů. Část z nich je chráněna v biosférické rezervaci Sinharaja na jihozápadě země. Vysoký stupeň endemismu je typický pro flóru i faunu rezervace. Různorodé rostlinné formace, které se plynule mění od nížin až po submontánní stupeň, představují refugium pro mnohé vzácné a ohrožené druhy živočichů - více než 50 % z nich je endemických. Protože o toto chráněné území projevuje zájem stále větší počet turistů, lze předpokládat, že nebude v budoucnu ohroženo exploatací a bude i nadále spravováno podle nejnovějších poznatků ekologů. I proto je pro návštěvníky zpřístupněna jen nepatrná část rezervace., Only 5 % of primary rainforests have been preserved on the densely populated island of Sri Lanka. Some rainforests are preserved within the biosphere reserve Sinharaja in the southwest of the country, with a high degree of flora and fauna endemism. Various plant formations, changing from lowlands up to the submontaneous level, provide a refuge for rare and endangered species of animals (more than 50 % endemic). Due to rising tourism, the area likely will not be much exploited and will be managed according to the latest ecological knowledge., and Jozef Májsky.