Činnost gotických sochařů a kameníků ze staroměstských rodů Junker, Junkherr, Panic a Pánek ve 14.-16. stol. v Praze, Chebu a Štrasburku. Výklad slova "junker" či "juncherre" v pražských pramenech 14.-16. století jako nejen mladý šlechtic, ale i malířský či sochařský učeň. Z původních mladých šlechticů (německy: "junker" či "junkherre"; česky: "panicz", "panycz" či "pánek"), kteří pobývali na dvoře Karla IV., se stalo rodové příjmení staroměstských měšťanů. Pokud se usadili v Chebu či některém městě Svaté říše římské, byli pak nazývání "Junker von Prag". Někteří byli v uvedených městech činní jako malíři, sochaři či stavitelé kostelů, jiní, kteří zůstali v Praze, byli například pražskými řezníky či jen majiteli domů. Studie (zvláštní otisk z Mitheilungen der Vereins der Deutschen in Böhmen) je doplněna regesty listin a z městských knih z pražského a chebského archivu, v nichž jsou uváděny rody Junker, Junkherr, Panic a Pánek jako kupující či prodávající staroměstských domů. Studie je provázena fotografiemi fresek i soch v Německu, které znázorňují "Junkery z Prahy".
Statistické údaje o porodnosti, úmrtnosti, úrovni lékařství a zdravotnictví v Praze v 80. letech 19. století s přehledem článků o pražském zdravotnictví z lékařských časopisů 70. až 80. let 19. stol. Studie je zláštním otiskem z Prager Medicinische Wochenschrift (Pražského lékařského týdeníku) z r. 1893 (č. 39-42). V tabulkách i grafech a v komentářích k nim srovnává porodnost, nemocnost a úmrtnost v Praze se situací v dalších evropských velkoměstech v 80. letech 19. století. Studie klade důraz na rozšířenost onemocnění nakažlivými chorobami (TBC, tyfus) a na úspěšnost jejich léčení, dále na nutnost ozdravit bydlení pražské chudiny. Stať dále podává stručné dějiny lékařské a zdravotnické péče v Praze (od 11. do 19. století). Studie je doplněna přehledem použité literatury k tématu, řazené podle pražských lékařských periodik, ve kterých v 70. a 80. letech 19. století vycházela.
von Hans Schreiber, Pod názvem: mit einem Anhange: Kostenvoranschlag einer Rinnelleitung mit Dampfbetrieb von Ingenieur Rumpel in Teplitz, and Tištěno švabachem
Edice latinsky vedených týdenních účtů za výstavbu a výzdobu kostela sv. Víta na Pražském hradě z let 1372-1378 s jejich německým komentářem, vysvětlujícím hospodaření svatovítské stavitelské huti v uvedeném období. Edice dvou latinských rukopisů chovaných (v době vydání knihy, tj. roku 1890) v Archivu Metropolitní kapituly u sv. Víta s německým výkladem hospodaření svatovítské stavitelské huti v letech 1372-1378, který seznamuje s výdaji na stavební materiál, na jeho dovážení, s výší mezd vyplácených kameníkům, sochařům aj. umělcům a s popisem výstavby a výzdoby kostela v uvedeném období. Německá část knihy (s. 371-501) je provázena poznámkami a tabulkami v textu. Celá kniha je doplněna Jmenným rejstříkem umělců a jiných důležitých osob (s.502-509) a fotografickou přílohou.
Německý obsah jednotlivých scén k původní české opeře z ruských dějin. Dimitrij, údajný syn Ivana Hrozného vychovaný v Polsku, se po smrti cara Borise Godunova vrací na Rus, aby se zde ujal vlády. Libretistka se nechala inspirovat starší hrou F. B. Mikovce Dimitr Ivanovič, ale i Schillerovým nedokončeným Demetriem. Opřela se hlavně o prameny ruských dějin, aby pojala šíři příběhu co nejvěrohodněji. Libreto nakonec místo původního zájemce K. Šebora zhudebnil A. Dvořák. Premiéra se konala na provizorní scéně Nového českého divadla v Praze 8.10.1882. Původní verze byla několikrát přepracována. Premiéry dalších verzí se konaly 20.11.1883 a 7.11.1894 na scéně Národního divadla v Praze. K původní verzi se vrátil dirigent K. Kovařovic v r. 1904.