Autor detailně rekonstruuje zrod, publikaci, přijetí a důsledky provolání „Dva tisíce slov“, které představuje jeden z vrcholných projevů konstituování občanské společnosti v Československu roku 1968. Jeho osnovu připravila skupina vědců (chemik Otto Wichterle, lékaři Otakar Poupa, Jan Brod a Bohumil Sekla, biolog a básník Miroslav Holub a zřejmě i další) spisovatel Ludvík Vaculík ji zformuloval do brilantní obžaloby komunistického režimu v Československu. „Dva tisíce slov“ byly publikovány na konci června 1968 s desítkami připojených jmen vesměs známých osobností ve vlivném týdeníku Literární listy a zároveň v několika denících (anglické znění manifestu je dostupné například ve vydání britského deníku The Guardian ze 16. července 1968). Na jedné straně vyvolaly nadšenou pozornost veřejnosti, jak o tom svědčí množství publikovaných ohlasů, a především spontánní vlna podpisů, kterých se během několika dnů v redakcích médií shromáždilo nejméně sto dvacet tisíc. Na druhé straně způsobily ve vzácné jednotě nelibost politických elit, které je vnímaly jako opoziční program. Vedení Komunistické strany Československa proto manifest odsoudilo, načež se rozpoutal spor o jeho výklad, který znamenal přelomový bod při vymezování hranic svobody novinářské práce v létě 1968. Novináři totiž nerespektovali pokyn komunistického vedení, jež nedávno zrušilo cenzuru, a spolu s veřejností provolání podpořili. Reakce se však zdaleka neomezily jen domácí scénu. Pro sovětské komunistické vedení a jeho spojence ve Varšavské smlouvě „Dva tisíce slov“ posloužily jako doklad, že KSČ ztratila v médiích svou vedoucí úlohu a v Československu nabývají vrchu „kontrarevoluční síly“. Při jednáních s Alexandrem Dubčekem a dalšími představiteli také provolání opakovaně využívali k politickému nátlaku. Na počátku „normalizace“ pak byl manifest označen za vtělení „kontrarevolučních snah“ a jeho původci i signatáři byli podrobeni personálním postihům. V současnosti „Dva tisíce slov“ platí za jeden z nejdůležitějších dokumentů a symbolů „pražského jara“. Ke studii autor připojil pět dokumentárních příloh: text manifestu „Dva tisíce slov“, vysvětlující články novináře Antonína J. Liehma „Jen několik slov“ a Ludvíka Vaculíka „Omluva o 992 slovech“ z léta 1968, soupis prvních signatářů manifestu a zprávu o šetření vzniku manifestu, kterou si nechalo vypracovat nové vedení KSČ v roce 1969., The author reconstructs the writing, publication, reception, and consequences of the ‘Dva tisíce slov’ (Two-thousand Words) manifesto, which is among the best expressions of nascent civil society in Czechoslovakia in 1968. It was drafted by a group of scientists (the chemist Otto Wichterle, the physicians Otakar Poupa, Jan Brod, and Bohumil Sekla, the biologist-poet Miroslav Holub, and probably others), and was shaped by the novelist Ludvík Vaculík into a brilliant condemnation of the Communist régime in Czechoslovakia. ‘Two-thousand Words’ was published in late June 1968 with dozens of signatories, almost all of whom were well-known figures in the infl uential Literární listy (Literature Weekly) and also in several dailies (including, in English, the 16 July 1968 edition of The Guardian). On the one hand the manifesto attracted the enthusiastic attention of the public, as is attested by the great number of published responses, and also, indeed mainly, by a spontaneous wave of signatures sent to newspapers, which within a few days numbered at least 120,000. On the other hand, the manifesto called forth the displeasure of the political élite in rare unity, for they perceived it as an opposition programme. The leadership of the Czechoslovak Communist Party therefore condemned the manifesto, leading to a debate about its interpretation. This meant a turning point in setting the boundaries of freedom of expression for journalists in summer 1968. The journalists had not respected the orders of the Communist leadership, which had recently lifted censorship, and together with the public supported the manifesto. The reaction was, however, by far not limited to Czechoslovakia. For the Soviet leadership and their allies in the Warsaw Pact ‘Two-thousand Words’ was evidence that the Czechoslovak Communist Party had lost its leading role in the mass media and that ‘counter-revolutionary forces’ were gaining the upper hand in Czechoslovakia. At talks with Alexander Dubček and other Communist politicians they also repeatedly used the manifesto to apply political pressure. At the beginning of ‘Normalization’ policy, in 1969, the manifesto was called the embodiment of the ‘counter-revolutionary efforts’, and its authors and signatories were prosecuted. Today ‘Two-thousand Words’ is one of the most important documents and symbols of the Prague Spring. The article is followed by fi ve documents: the ‘Two-thousand Words’ manifesto, Antonín J. Liehm’s ‘Jen několik slov’ (Just a Few Words), and Ludvík Vaculík’s ‘Omluva o 992 slovech’ (A 992-Word Apology) from the summer of, and 1968, a list of the first signatories of the manifesto, and a report on the investigation into its writing, which was ordered by the Czechoslovak Communist leadership in 1969.