The study relating to the history of ethnology assesses the importance of a significant memory institution, the Masaryk University Archives in Brno, for the investigations aimed at the research into ethnographical activities developed within 1945-1989 in Moravia, especially in Brno. The essay submits an overview of particular collections which offer a plenty of noteworthy documents about the department of ethnography at the Faculty of Arts at Brno University, its history, educational and research work, leading personalities and study of numerous graduates. Special attention is paid to the personal estate of Professor Antonín Václavík, the larger part of which is stored there.
This paper discusses the phenomenon of linguistic taboo. It contrasts that phenomenon with the truth-conditional and non-truth-conditional dimensions of meaning, paying particular attention to slurs and coarseness. It then highlights the peculiarities of taboo and its meta-semantic repercussions: taboo is a meaning-related feature that is nevertheless directly associated with the tokening process. In the conclusion, it gestures to the role of taboo within a theory of linguistic action and the standard framework for conversational exchanges. On these results, I am going to end by looking at some of the harms that epistemic injustice inflicts upon its victims.
Studie rakouského autora pojednává o tom, jak komunistický režim v Československu po svém nástupu ovlivňoval politický život české menšiny ve Vídni. Konstatuje, že Komunistická strana Československa se na vídeňské krajany snažila působit už od konce války, a to prostřednictvím pražského ministerstva zahraničí, vyslanectví ve Vídni a Československého ústavu zahraničního. Po mocenském převratu se hlavní váha v tomto směru přenesla na ústřední stranické orgány, zejména mezinárodní oddělení Ústředního výboru KSČ, a přímý kontakt zajišťovaly výjezdy různých emisarů do Vídně. Krajanské aktivity vídeňských Čechů (a části Slováků) po válce zastřešoval Československý ústřední výbor ve Vídni, sdružující čtyři politické strany podle československého vzoru a nepolitické spolky. Komunisté mezi nimi tvořili zvláštní sekce v Komunistické straně Rakouska, podléhali však přitom autoritě svých soudruhů v Praze. V únoru 1948 se snažili kopírovat jejich postup a vytvořili Ústřední akční výbor Čechů a Slováků ve Vídni, s účastí zástupců dalších stran. Tento krok vnesl do řad menšiny rozkol, který se výrazně projevil i v konfliktu mezi komunisty a sociálními demokraty o ovládnutí menšinového tisku, vyhrocenou situaci komentovala rakouská i československá média. Komunistická strana Československa nyní v obavách z poklesu svého vlivu v menšině intervenovala ve prospěch zachování její jednoty. Na podzim 1948 se jejím emisarům povedlo inscenovat obnovení ochromeného Československého ústředního výboru ve Vídni, v čele s komunistou a vstřícným sociálním demokratem, od nějž si slibovali, že se stane nástrojem jejich politiky. Rozbroje v menšině se však záhy rozhořely s novou silou. Poměry od padesátých do devadesátých let pak autor ve stručnosti líčí jako „čtyři desetiletí studené války uvnitř menšiny“. and This article by an Austrian political scientist and historian discusses how the Czechoslovak Communist regime influenced the political life of the Czech minority in Vienna. The author argues that the Czechoslovak Communist Party (CPCz) tried to influence the Czechs of Vienna right from the end of the Second World War through the Czechoslovak Ministry of Foreign Affairs, the Czechoslovak Ambassador to Austria, and the Foreign Czechoslovak Institute. After the Communists took power in February 1948 most of this work shifted to the central institutions of the Party, particularly the international department of the Central Committee, and direct contact was ensured by various emissaries sent from Prague to Vienna. The activity of the Vienna Czechs (and some Slovaks) after the war was conducted under the umbrella of the Central Committee of Czechoslovaks, in which four political parties on the Czechoslovak model and non-political associations were associated. The Communists among them formed a special section in the Communist Party of Austria, but were subordinate to the authority of their comrades in Prague. In February 1948 they endeavoured to copy the Czechoslovak Communist approach, and created a Central Action Committee of Czechs and Slovaks in Vienna, in which members of other parties were also represented. This step brought dissension into the ranks of the Czech minority, which was manifested clearly in the conflict between Communists and Social Democrats over who would control the Czech minority press. The rising tensions were commented on by the Austrian and Czechoslovak news media. The CPCz, fearing its influence on the minority waning, intervened in favour of maintaining unity amongst them. In autumn 1948 Communist Party emissaries managed to stage the restoration of the paralyzed Tschechoslowakischer Zentralausschuss in Vienna, led by a Communist and an accommodating Social Democrat whom they were confident they could manipulate. The quarrels amongst the members of the Czech minority quickly worsened, however. The situation from the 1950s to the 1990s is concisely described by the author as “four decades of Cold War within one minority".