V polské epické literatuře 16. a 17. století je naléhavě prezentována aktuální potřeba nabídnout do jisté míry tradicionalisticky uvažující šlechtě ideální vzor, hodný následování. Polská společnost na rozdíl od západoevropské, která už v literární tvorbě dávno tradiční rytířské ideály opustila, díky strategické poloze v tehdejší východní Evropě, sférám politického zájmu a v neposlední řadě i záměrně formovanému mýtu o Polsku jako předsunuté baště evropského křesťanstva v souvislosti s tureckým ohrožením, cítí potřebu oživit a novým obsahem naplnit někdejší ideál Kristova rytíře. and The Polish epic literature of 16th and 17th century offers an example which is appropriate for tradicionalist arristocracy. The Polish society is, in contrast to West Europe where traditional knightly patterns have been abadoned for a long time, focused on revitalisation of the old ideal of Christ's knights as the consequence of the strategic position in former East Europe, geopolitical interests and the articifial myth representing medieval Poland as the Christian fort against Ottoman's impact; this myth is supported by the ancient narrative form.
Příspěvek je věnován polskému básníkovi Macieji Kazimierzi Sarbiewskému (1595-1640), jednomu z nejvýznamnějších latinských básníků 17. století a známému literárnímu teoretikovi. V Polsku patřil k nejpopulárnějším autorům před Henrykem Sienkiewiczem. Byl také nazývám sarmatským nebo latinským Horaciem. V Evropě je známý díky svému dílu Lyricorum libri tres. Papež Urban VIII. udělil Sarbiewskému titul poeta laureatus. Sarbiewski byl jezuitským kaplanem ve Vilniusu, odkud byl povolán králem Vladislavem IV. Vasou na královský dvůr. Autor se v příspěvku věnuje i oblibě Sarbiewského u českých a slovenských romantických spisovatelů (K. H. Mácha a C. Zoch). Poté recepci Sarbiewského v českých odborných příručkách a slovnících. and The article deals with Maciej Kazimierz Sarbiewski (Mathias Casimirus Sarbievius, 1595-1640) who was Europe's most prominent Latin poet of the 17th century, and a renowned theoretician of poetics. He was the first Polish poet to become widely celebrated abroad and the most popular Polish author before Henryk Sienkiewicz. He became known as Horationis par ("the peer of Horace") or the Sarmatian Horace and "the last Latin poet". His European fame came out of his first collection of poetry, Lyricorum libri tres (Three Books of Lyrics). An expanded edition, Lyricorum libri IV (Four Books of Lyrics), was so successful in Europe that it was released in 60 editions in different countries. During a stay in Rome, Sarbiewski was crowned poeta laureatus (poet laureate) by Pope Urban VIII. Sarbiewski was a Jesuit priest at Vilnius University and court preacher to Polish King Wladyslaw IV Vasa. The author also deals with the reception of Sarbiewski in Czech and Slovak romantic poetry (K. H. Mácha, C. Zoch) in Czech teachers' and encyclopedic book, too.